Vít Zouhar, Tomáš Hanzlík

Torso

opera o dvanácti scénách na texty P. Davida Kopeckého
/ an opera in twelve scenes to texts by P. David Kopecký

Hudba / Music: Vít Zouhar, Tomáš Hanzlík Libreto / Libretto: P. David a s. Joanne Baptista - Jan Kopecký (1696 - 1758) Režie / Stage Director: Tomáš Hanzlík Umělecké nastudování / Rehearsed by: Marek Čermák & Ensemble Damian Kostýmy a scéna / Costumes and Set: Vendula Johnová Obsazení / Scoring: S,A,T,B, vn 1-2, vc, cemb Stopáž / Durata: 60´

Olomoucký biskup – kardinál Wolfgang Hanibal ze Schrattenbachu rád využíval svých jmenin a narozenin ke vznešenému teatralizování. Byla to jedna z mnoha pravidelných společenských událostí, kdy do svých rezidencí nechával povolat přední hudebníky evropských dvorů k pořádání operních představením. A právě u příležitosti oslav kardinálových narozenin zazněla dne 12.9. 1728 na zámku v Kroměříži nová opera piaristy Davida Kopeckého nazvaná Yta innocens. Podobně jako v mnoha jiných případech i tentokrát se z opery dochovalo pouze tištěné libreto. A podobně jako tomu bylo u barokních oper Epibateron (1712), Coronide (1731) nebo Endymio (1727), jejichž hudba je dnes neznámá, zatoužil skladatel, muzikolog a umělecký vedoucí Ensemble Damian Tomáš Hanzlík staré libreto oživit. A stalo se tak hned dvakrát.

V březnu roku 2003 skladatel Hanzlík dokončil svou novou operu Yta innocens na stejnojmenné libreto Davida Kopeckého z roku 1728. Když se ale ukázalo, že Národní divadlo v Praze, které si premiéru rezervovalo pro projekt Bušení do železné opony, operu přesouvá až na rok 2004 a olomoucký festival Baroko tak nebude zakončen operní slavností, začal hledat jinou variantu. Ta přišla o dva měsíce později. Při návratu z Pobaltí, kde Ensemble Damian uváděl operu Coronide Víta Zouhara. Tomáš Hanzlík navrhl skladateli Zouharovi, aby společně v krátkém čase napsali novou operu pro závěrečný večer festivalu Baroko 2003. Opět na libreto Yta innocens, tentokrát však pouze na dvanáct vybraných scén, které se v Hanzlíkově nové opeře ještě neobjevily. Tedy na jakési torso. A to také dalo název nové opeře.

Dvanáct vybraných částí opery Torso si oba skladatelé rozdělili rovným dílem, s přesně vymezeným afektovým scénářem. Na rozdíl od opery Yta innocens tedy opera Torso postrádá kontinuální děj a je záměrně vytvořena jako zčásti zničená freska, jejíž postavy už ztratily tvář. Barokní patos afektových scén umocňují stylizovaná scénická gesta převypravující hnutí duše. Bohaté kostýmy Venduly Johnové dotváří velkolepost osamocených příběhů a zvuk barokního souboru i hudební gesta čerpají z hudební rétoriky tak, aby dala posluchači porozumět a souznít s osudy, které se před ním odehrávají. Tato vzpomínka na operní Slavnost nabídla pouť za postavami Davida Kopeckého poprvé takřka po 275 letech, a to dne 28. září roku 2003 divákům festivalu Baroko v Olomouci.

Fotogalerie

 

Více informací o autorech hudby najdete na samostatných stránkách Víta Zouhara a Tomáše Hanzlíka.