Opera o dvanácti scénách (2001)
Tomáš Hanzlík
Hudba / Music: Tomáš Hanzlík
Libreto / Libretto: P. David a s. Joanne Baptista – Jan Kopecký (1696 – 1758)
Režie / Stage Director: Tomáš Hanzlík
Umělecké nastudování / Rehearsed by: Tomáš Hanzlík & Ensemble Damian
Kostýmy a scéna / Costumes and Set: Vendula Johnová
Obsazení / Scoring: S, A 1-2, T, B, chorus SATB, sax A, cor, fag, vn 1-2, cb, kbd (organo)
Stopáž / Durata: 60´
Historické pozadí
V roce 1727 se v kroměřížském zámku uskutečnilo představení opery Endymio na latinský text piaristy P. Davida a s. Joanne Baptista – Jana Kopeckého (1696–1758), který byl s největší pravděpodobností i autorem dnes již ztracené hudby. Kopecký přebásnil do latiny 30 let staré italské libreto zpracovávající antický mýtus o sličném mladíkovi, který upadl do věčného spánku, což mu zajistilo mimo jiné také věčné mládí. A tak byla umělci postava Endymiona chápána jako symbol nadčasové krásy.
Původní Kopeckého libreto jsem pro nové uvedení podstatně zkrátil. Tříhodinová opera se tak zkoncentrovala do zhruba hodinové jednoaktovky. Většina nádherných Kopeckého veršů zůstává tedy i nadále skryta v kroměřížském archivu. Dalším podstatným zásahem do libreta byl otevřený konec. Původní zpracování končí šťastným smířením. Nejprve přinutí Amora aby napravil vše co pokazil. Amor zasáhne šípem osvobozenou Aurillu, která se zamiluje do Thyrsa, stejně tak Endymiona, který se zamiluje do Diany. Ta na oplátku zruší zákon zakazující lásku a všichni společně jásají nad sladkými radostmi nové svobody.
Z kroměřížského tisku však byla poslední scéna někým vytržena, což jsem zjistil až při srovnání s italskou verzí. Tím jsem se nechal inspirovat k otevřenému konci, který výrazně posílil poslání celého příběhu.
Otázkou zůstával exaltovaný vztah Endymiona k Dorindě. V době vzniku libreta stejně jako dnes nemůžeme tento zdánlivě skandální milenecký vztah brát doslova. Dorindu je v duchu barokních alegorií nutné chápat jako symbol dětství nebo mládí, které jednou každému uteče a už se nevrátí. Endymio nechce poznat lásku a podstoupit riziko bolestného mileneckého vztahu, raději volí věčný sen, ve kterém může zůstat se svým psíkem. Tato verze je pro mne naplněním původního podobenství o kráse, kterou nezničí čas.
fotografie: Michal Málek
Při novém zhudebnění jsem se nechal inspirovat atmosférou a duchem hudebního života v piaristických seminářích v 17. a 18. století. Po několikaletém hledání a rekonstruování tvorby piaristických skladatelů jsem se rozhodl použít některé jejich hudební myšlenky. Téma Dianina zákona je převzato ze Mše P. Adalberta Pelikána (1643–1700). Výrazná harmonická kadence s původním textem „miserere nobis“ je použita vždy při vyřčení zákona „Perdit vitam quisqius Amoris partes agit“, ale také v graciózních variacích milostné scény Thyrsa a Aurilly. Pro téma Amora v 1. scéně jsem použil dvoutaktový začátek žalmu Crediti P. Davida Kopeckého. Amorovo téma ale nabude hned v dalších scénách vlastní podoby nezávislé na konkrétním historickém vzoru. V poslední scéně se Amorovo téma a téma Dianina zákona prolne. Dalším použitým hudebním materiálem je Salve Regina in G od P. Sebalda Hausnera (1725–1793). Jeho minimalistická struktura je mnohonásobně repetována a tvoří harmonický podklad druhé scény. Z torza této hudby je vystavěna i Sylvánova zlodějská árie 4. scény, i jeho lovecký zpěv v 8. scéně. V mollové verzi je stejné hudby použito v nářku Aurilly a Endymia 6. scény. Po převedení do moll se navíc ukázala v prvních taktech totožnost s Haydnovým didaktickým pětihlasým kánonem. I ten se tu tedy jako odkaz ke školnímu prostředí objeví. Téma Endymiona je volně inspirováno již zmíněným žalmem Crediti P. Davida a Ave maris stella P. Carola Flodera (1738–1773). V Endymionově závěrečné árii se vedle jeho tématu ve „smrtelné“ tónině f moll objevuje i ostináto sestupného tetrachordu, jako tradiční barokní lamento bas. Rovněž při vytváření melodických linií jsem používal obecné barokní rétorické figury.
Od historické inscenační podoby, ve které zpívali i ženské role chlapci, jsem upustil. Pouze postavu Endymiona jsem obsadil mužským altem, kterým odkazuji k androgynnímu světu kastrátů.
Tomáš Hanzlík
Záznam představení
Endymionův příběh
1. scéna
Bůh lásky Amor přichází do zahrady s trůnem, kde se bohyně lovu Apollónova sestra Diana schází se svou družinou. Diana odmítá lásku a veškerý čas věnuje pouze lovu divoké zvěře. Amor se cítí zahanben její cudností a uvažuje o pomstě za příkoří, které mu Diana způsobuje krutým pronásledováním zamilovaných. Ukryje se za stromem, aby mohl vyslechnout rozmluvu právě přicházející Dianiny družiny.
2. scéna
Diana vyjadřuje důvěru svým nymfám a pastýřům, kteří mají ušlechtilá srdce nezatížená Amorovou vášní. Aby však předešla nezdravé nákaze, stvrdí svůj požadavek jako zákon, podle nějž přijde každý, kdo oslaví Amorovy schopnosti, o život. Na tento zákon postupně přísahá Thyrsus, Aurilla i Dianin nejvěrnější služebník – lesní bůh Sylvánus. Amor tyto přísahy chápe jako výzvu k boji.
3. scéna
Do opuštěného stinného lesního zákoutí si přichází odpočinout krásný mladík Endymio se svým psem Dorindou. Endymio se vyznává ze své lásky k Dorindě, je však napaden bohem spánku Morfeem a usíná.
Krátce na to přichází Diana sledovaná skrytým Amorem. Ve chvíli, kdy její pohled spočine na krásné Endymionově tváři, je zasažena Amorovým šípem. Zděšena neznámým a palčivým pocitem utíká z místa osudného setkání.
4. scéna
O chvíli později přichází Sylvánus. Potichu přistupuje k Endymionovi aby zjistil, co by se dalo spícímu lovci ukrást. Zaujme ho zlatý Dorindin obojek. Ve chvíli, kdy ho odepne, zmizí Dorinda v hustém lesním porostu. Endymio pomalu procitá a tak se Sylvánus stihne ukrýt ve křoví. Endymio volá svého miláčka, avšak Dorinda se k němu nevrací. S myšlenkou na nejhorší ji běží hledat lesem. Sylvánus si pochvaluje dobře provedenou loupež. Protože se Endymio strachuje pouze o svého psa, nebude nikdy viněn z krádeže obojku.
5. scéna
Na lesní stezce potkává Thyrsus Aurillu, která míří s náručí lučních květů ke studánce, aby si podle jejího zrcadlení zkrášlila hlavu a hruď. Rozhovor sleduje z úkrytu Amor, který zasáhne šípem tentokrát Thyrsa. Thyrsova pozornost se ve chvilce obrací od květů k Aurillině tváři. Na jeho obdiv však Aurilla reaguje zděšeně připomínkou Dianina zákona, podle nějž tak Thyrsus riskuje život. Zdrcený Thyrsus prchá lesem před vlastním citem.
6. scéna
Osamělá Aurilla vyjadřuje obavy a nejistotu, protože nyní může každý ztratit život pro jeden jediný pohled. Na scéně se objevuje ustaraný Endymio. V okamžiku, kdy se na Aurillu obrátí s otázkou zda neviděla jeho Dorindu, je Aurilla zasažena Amorovou střelou. Její „ne“ je odpovědí na otázku i výrazem zděšení nad bolestným poznáním lásky. Jejich společný žalozpěv nad bezvýchodnou situací končí Aurilliným rozloučením. Věří, že její cit snad ochabne ve chvíli, kdy krásný mladík nebude v dohledu.
7. scéna
Na stejném místě potkává Endymiona zamilovaná Diana. Nabízí mu výjimku ze svého zákona, ale Endymio odmítá jakýkoliv cit a pouze jí zopakuje zákon, podle kterého ztratí život každý zamilovaný. Rozzuřená bohyně nechápajícího Endymiona posílá pryč.
8. scéna
Amor na palouku oslavuje své schopnosti. Při samolibém prozpěvování je však chycen Sylvánem do sítě na ptáky. Sylvánus tuší vzácnost svého úlovku, jelikož je však jeho srdce prosto jakéhokoliv citu, nakládá s obdivuhodným okřídlencem nemilosrdně.
9. scéna
Aurilla zjišťuje, že bez přítomnosti milovaného Endymiona je láska ještě nesnesitelnější. Na její volání odpoví z úkrytu Diana. Bláhová Aurilla se jí v domnění, že mluví s Endymionem, vyzná ze svého citu. Dianin hněv živený navíc žárlivostí je krutý. Bůh lásky je v zajetí a tak Aurillu nic nezachrání před Dianiným trestem – proměnou ve strom.
10. scéna
Nešťastný Thyrsus vyčte Dianě nesmyslnost jejího zákona. Diana mu vyhrožuje smrtí, ale Thyrsus se dobrovolně přiznává a přijímá trest. Nepříčetná Diana ho promění v břečťan, který obtočí ve strom proměněnou Aurillu.
11. scéna
Endymio zapuzený bohyní a zničený ztrátou milované Dorindy volá Morfea a žádá ho o věčný spánek. Jedině věčný sen mu umožní šťastné shledání. Endymiona pohltí noc a Diana zůstává uprostřed lesa bez přátel i nepřátel sama.
12. scéna
Sylvánus přivádí svázaného Amora, Diana však skládá zbraně. Každý teď již může milovat. Amor je vypuštěn na svobodu.
Recenze
„Hned první akce v sobotní večer 22. června (Sala Terrena Arcibiskupského paláce) vyzněla jako mimořádná událost. Olomoucký soubor Damian předvedl v exkluzivní podobě (výtečné výkony, nápaditá režie a choreografie, vtipně řešené kostýmy) komorní operní jednoaktovku mladého olomouckého tvůrce Tomáše Hanzlíka Endymio.“
Zlínské noviny 24. 6. 2002, Jan Grossmann
O autorovi
Tomáš Hanzlík
Hudební skladatel Tomáš Hanzlík (nar. 29. 7. 1972) je uměleckým vedoucím Ensemble Damian (zal. 1996) a zároveň impresáriem kočovného divadla Theatrum Schrattenbach (2004). Byl zakladatelem, dramaturgem a zároveň producentem tří olomouckých festivalů: Baroko (od r. 1998, v r. 2009 udělena cena Olomouckého kraje), Opera Schrattenbach (od r. 2005), Olomoucké barokní slavnosti (2013–2020). V letech 2006–2016 vedl Dětskou operu Olomouc při SGO, pro kterou napsal řadu původních titulů. Je odborným asistentem na KHV PdF UP (od r. 2004). Tuto katedru absolvoval v roce 1995, muzikologii na FF UP v roce 1998. Tématem jeho disertace byla hudba piaristických skladatelů 17. a 18. století (KHV PdF UP, 2004). České i latinské texty piaristů pak využil i při kompozici řady vlastních děl. Vedle pedagogické činnosti (od r. 2001) se věnuje kritickým edicím staré české hudby (T. N. Koutník: Requiem ex Es, Salve Regina Capucinorum ex d, Litaniae de Sanctissimo Nomine Jesu ex C – 1998, Choceňský manuskript – 2000, Hudba piaristických klášterů I. – 2003, Editio Baerenreiter). V letech 1996–1998 byl zaměstnán jako redaktor pro vážnou hudbu a folklór v Českém rozhlase Olomouc, se kterým spolupracuje externě doposud. Od roku 1993 pravidelně koncertuje jako dirigent, vokalista a hráč na smyčcové nástroje. S Ensemble Damian uvádí vedle staré hudby a vlastních děl také soudobé autory převážně minimalistického stylového okruhu. Účinkoval na festivalech Maraton soudobé hudby Praha, Forfest Kroměříž, Janáčkův Máj Ostrava, Janáčkovy Hukvaldy, Bezručova Opava ad. Se souborem prezentoval ČR netradičními operami také na turné v Pobaltí, Německu a v Itálii. V řadě Barokní opera a oratorium pražského FOK (2004) uvedl operu Johanna Huga Wilderera La Nascita del Diamante (Zrození diamantu) a v rámci festivalu Hudební fórum Hradec Králové (2006) českou premiéru opery Three Tales Steva Reicha.
1. února 2004 premiéroval Hanzlík v projektu Národního divadla v Praze Bušení do železné opony vlastní operu Yta innocens (Nevinná Yta) Po jejím úspěchu získal pozvání k dalšímu vystoupení v rámci téhož projektu (V. Zouhar: Coronide, Zouhar-Hanzlík: Torso; 2004) a objednávku na celovečerní operu pro Národní divadlo. Nejprve rozšířil operu Yta innocens do celovečerního formátu, ale nakonec se rozhodl pro zhudebnění anonymního textu Lacrimae Alexandri Magni (Slzy Alexandra Velikého – premiéra 25. ledna 2007). V letech 2009–2010 vytvořil a premiéroval rozsáhlé hudební drama Labyrint vášně. V roce 2011 uvedlo Národní divadlo v Brně ve světové premiéře jeho operu La Dafne (společně s V. Zouharem). Volná rekonstrukce nedochované Monteverdiho Ariadny (společně s V. Zouharem) získala na festivalu Opera 2020 cenu za divácky nejúspěšnější inscenaci. Svůj vlastní skladatelský styl Hanzlík označuje jako neobarokní minimalismus, charakteristický zacyklením historizujících harmonických a melodických fragmentů. Výrazně se také podílí na vizuální stránce produkcí Ensemble Damian a to jak po stránce pohybové (rétorická barokní gestika) tak výtvarné (návrhy a výroba dekorací a rekvizit z papírmaše) ve spolupráci s kostýmní výtvarnicí Vendulou Johnovou. V letech 2005–2010 vlastním nákladem zrekonstruoval klasicistní kovárnu v Doubravici nad Moravou, kde žije a tvoří opery, sochy a obrazy. V roce 2021 zakoupil rozsáhlý zemědělský objekt v Měrotíně, který hodlá přebudovat na umělecké dílny s venkovní a vnitřní divadelní scénou.
Umělecké portfolio
Partitury některých skladeb jsou ke stažení ve formátu MUS, který můžete přečíst např. programem Finale Reader (ke stažení zde). Pokud je u díla partitur více, jsou navíc zabaleny do souboru ZIP.
Divertimento pastorale G dur (pro 2 flétny, 3 housle a kytaru), 1987
Pin, Tan, Bel (opera, text Hana Macková), 1987
Tři dětské kánony, 1989
Čtyři astmatici a dva cholerici (houslové dueto), 1989
Bahenní motýl (pro dva recitátory a komorní soubor), 1990
Et clamor meus (pro alt, housle a varhany), 1991
Koncert G dur (pro housle a smyčcový orchestr), 1992 / partitura
Missa (pro soprán, smíšený sbor, varhany a triangl), 1993—2003 / partitura
Čas (pro smyčcový orchestr), 1993
Aureola (pro smyčcový orchestr), 1993
In exitu Israel de Aegypto (pro kontratenor a barokní orchestr), 1993
Stavba města a věže (pro hoboj a smsyčcový orchestr), 1993
V období dešťů (pro varhany), 1993
Čtyři dětské písně (pro zpěv a klavír), 1994
Koncert pro flétnu, cembalo a smyčcový orchestr, 1995 / partitura
Hudba č. 1—4 (pro komorní soubor), 1995
Smyčcový kvartet č. 1 „Hudba pro UFO“, 1995 / partitura
Sonáta (pro cembalo a klavír), 1995
Smyčcové trio č. 1—4, 1995 / partitura
Sonata in G (pro housle, violu da gamba a cembalo), 1995 / partitura
Lamento za C. Ph. E. Bacha (pro klavír), 1995 / partitura
Lamentationes (pro 2 tenory, violoncello a klavír), 1995–96 / partitura
Gloria (pro soprán a smyčcové trio), 1997 / partitura
Concerto grosso (pro 6 houslí, violu, violoncello a kontrabas), 1997 / partitura
Potopa (kantáta, text: Jiří Malaník), 1998 / partitura
Sinfonia in Es KV 16 (pro komorní orchestr), 1998
Symfonie č. 1, Es dur, 1998 / partitura
Te Deum (pro sóla, sbor a barokní orchestr), 1999 / partitura
Epibateron (kantáta, text: Victorinus Jezvina), 2000
Endymio (opera, text: P. David Kopecký), 2001 / partitura
Yta innocens (opera, text: P. David Kopecký), 2003 — rozšířená verze 2005 / partitura
Torso (opera, text: P. David Kopecký, hudba společně s V. Zouharem), 2003
Arion (balet – melodram, text: Jiří Malaník), 2002–2004 / partitura
Capriccio Nro. 1—5 (pro housle sólo), 1995, 2005 / partitura
Kirké (komorní opera na vlastní text), 2005 / partitura
Koncert pro violoncello a smyčcový orchestr, 2005 / partitura
Lacrimae Alexandri Magni (opera, text: anonym), 2006 / partitura
Krvavá pavlač (opera, vlastní text podle scénáře Romana Ludvy), 2006 / partitura
Jirka s kozou (melodram, text: Božena Němcová), 2006 / partitura
Tvarůžkové ódy (opera, text: David Hrbek), 2006–2007 / partitura
Harlekýnova dobrodružství (pantomima), 2007 / partitura
Strašná travestie o těhotném starostovi (komorní opera, text: David a Daniel Hrbek), 2008 / partitura
Stabat mater (kantáta pro alt a smyčce), 2008 / partitura
Romeo a Julie (komorní opera, text: David Hrbek), 2009 / partitura
Sen o říši krásy (fragment opery, text: Jiří Karásek ze Lvovic), 2009
Labyrint vášně (hudební drama, text: David Hrbek), 2009–2010 / partitura
La Dafne (opera, společně s Vítem Zouharem text: Ottavio Rinuccini), 2011
Gli arcieri nudi (tři madrigaly na texty O. Rinucciniho), 2012
Voda a vzduch (opera na vlastní text podle deníků Jakuba Obrovského), 2012
Malá svita z opery Křídla a propast, 2012
O perníkové chaloupce (opera, text: Miroslav Nop), 2013
Gotická svita (pro 5 saxofonů nebo zobcových fléten), 2013
Svět podle Plinia (opera, text: Plinius starší), 2014
Kdybys mi viděla do hlavy (melodram, text: David Hrbek), 2014
Lancelot a Alexandrina (opera-melodram, text: Otokar Fischer), 2015
Laudate pueri Dominum (pro soprán, alt a orchestr), 2015
Smyčcový kvartet č. 2, 2017
L´Arianna (opera, společně s C. Monteverdim, V. Zouharem, text: Ottavio Rinuccini), 2018
Skicy pro smyčcové kvarteto (Smyčcový kvartet č. 3), 1996, 2018
Piramo e Thisbe (dramatická kantáta), 2019
Epitaphium Wolfgango Hannibali de Schrattenbach, 2019
De profundis (žalm 129/130), 2020
Pivo, ženy, zpěv (cyklus písní pro tenor a klavír), 2020
Svita d moll (variabilní obsazení), 2020
Fuga d moll (pro smyčcové kvarteto), 2020
Preludia a fugy pro klavír, 2020
Trio C dur pro housle, klavír a violoncello, 2020
Piráti (opera na barokní motivy, libreto: Milan Šedivý), 2020/21
Římská Lukrécie (opera, libreto: Rademin), 2021
Poklad Arkádie (opera, libreto: Marek Řihák), 2021
Pudl a Pudr (muzikál, libreto Helena Koblischková), 2022
Missa brevissima pro sbor a cappella, 2022
Zkáza Sodomy pro bas a komorní soubor, 2022
Templum Honoris, Honoris cupiditas, 2023
Ekotoalety, 2023 (oratorium)
Pinocchio, 2024 (opera, společně s V. Zouharem, text: David Košťák)
_________________
Účast na inscenacích oper jiných autorů
Coronide (Vít Zouhart) nastudování, režie
Three Tales (Steve Reich) hudební nastudování
Apollo et Hyacinthus, K.s. 38 (W. A. Mozart) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
Facetum musicum (1736) (A. Vivaldi, G. F. Haendel, A. Lotti…) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
La Nascita del Diamante (J. H. Wilderer) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
Ghirlanda di Fiori (A. Caldara) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
Aurea libertas, Veritas exulant (Josef Schreier) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
Operosa terni Colossi moles (F. A. Míča) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
Orfeus (C. Monteverdi) scéna, překlad libreta, kostýmy, hudební nastudování, režie
Noci Dnem (Vít Zouhar) hudební nastudování obnovené inscenace
Il natal di Giove (1748 – K. Müller) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
La contesa de´ numi (1729 – L. Vinci) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
La Semele (1727 – J. A. Hasse) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
La Senna festeggiante, RV 693 (1726 – A. Vivaldi), nastudování, režie, kostýmy
La Gloria e Himeneo, RV 687 (A. Vivaldi) scéna, kostýmy, režie
Belleza e Decoro, Nel giorno natalizio (1729, 1732 – F. A. Míča) scéna, kostýmy, režie
Saeculum coronatum (1724 – A. Saletka) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
La Psiche (Carlo Agostino Badia) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
Il Tribunale di Giove (K. Dittersdorf) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
Rappresentatione di Anima et di Corpo (E. Cavallieri) scéna a kostýmy
La sacra lancia (A. Draghi) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
Lékař oční (V. Jírovec) scéna, kostýmy, režie
O původu Jaroměřic na Moravě (F. Míča) kostýmy, hudební nastudování
Kantátá o Mozartově smrti (J. J. Rösler) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
Holoprtské posvícení (J. Branžovský) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
