Alegorická kantáta z roku 2000 na torzo barokního textu z roku 1712
Tomáš Hanzlík
Hudba / Music: Tomáš Hanzlík
Libreto / Libretto: Victorinus Jezvina
Režie / Stage Director: Tomáš Hanzlík
Umělecké nastudování / Rehearsed by: Tomáš Hanzlík
Kostýmy a scéna / Costumes and Set: Vendula Johnová
Obsazení / Scoring: S, Vn 1 – 2, vc, pf, tape
Stopáž / Durata: 60´
Historické souvislosti
V roce 1712 se v lipnické piaristické koleji uskutečnilo české divadelní představení s názvem Epibateron. Hra novicmistra P. Victorina byla provedena u příležitosti návratu rektora koleje P. Bernarda z Říma. Výběr částí textu dnes již nezvěstného rukopisu otiskl František Křemen ve 20. letech v časopise Listy filologické. V komentáři k tomuto vydání se praví:
„…Skladba provedena byla novici lipnické koleje bezpochyby ve formě scénické jako divadelní představení, při němž novicové přednášeli kostymovaní jako květiny, včeličky atp., jak toho allegorický ráz básně vyžadoval. Hra – možno-li ji tak nazvat – provázena byla zpívanými sbory, živými obrazy, ozvěnami, střídavými zpěvy atd., jak ukazují připojené k českému textu latinské poznámky. Z latinského prologu jest patrno, že oslavovaný rektor podobnou hrou, nazvanou dle antického vzoru Propemticon, veleben byl již při svém odjezdu do Říma. Ze skladby samé dovídáme se o bližších okolnostech a příhodách rektorovy římské cesty. Vyjel počátkem roku 1712 spolu s delegáty kolejí polských, aby se účastnil jako znalec římských poměrů a nejstarší volič generální kapituly řádu pobožných škol, jež měla zvoliti nového generála. Při volbě konané o letnicích téhož roku, jak ve hře allegoricky zobrazeno, zvolen generálem převor florentinský. Cesta rektorova neminula bez různých obtíží a zdržení. V Pontebbě zdržen byl na měsíc karanténou jako příchozí z krajin podezřelých morní nákazou. V Mestre u Benátek, doufaje v teplejší jaro italské, zanechal teplý kožíšek a zimní boty, neopatrnost, do níž později trpce si stýskal, strádaje zimou a nepohodou.
Hra je veskrze rázu allegorického. Autor zobrazuje lipnickou kolej jako roj včeliček, novice jako květy, sebe jako Květovládku, odjedšího rektora jako Medoplástku, generální kapitulu v Římě jako sněm květů, řádového generála jako Floru, bohyni květů atd. Osoby hry jsou tudíž vesměs přechýleny do rodu ženského, mluví o sobě a jiných mužích jako o ženách a dívkách, Květovládka touží po Medoplástce jako opuštěná milenka…“
Přetištěné části hry obsahující Květovládčino lkaní se staly základem našeho nového zhudebnění. Části chybějící byly nahrazeny hlasem vypravěče, který posouvá tuto skvostnou oslavu rozkošné melancholie ke šťastnému shledání.
O autorovi hudby
Tomáš Hanzlík
Hudební skladatel Tomáš Hanzlík (nar. 29. 7. 1972) je uměleckým vedoucím Ensemble Damian (zal. 1996) a zároveň impresáriem kočovného divadla Theatrum Schrattenbach (2004). Byl zakladatelem, dramaturgem a zároveň producentem tří olomouckých festivalů: Baroko (od r. 1998, v r. 2009 udělena cena Olomouckého kraje), Opera Schrattenbach (od r. 2005), Olomoucké barokní slavnosti (2013–2020). V letech 2006–2016 vedl Dětskou operu Olomouc při SGO, pro kterou napsal řadu původních titulů. Je odborným asistentem na KHV PdF UP (od r. 2004). Tuto katedru absolvoval v roce 1995, muzikologii na FF UP v roce 1998. Tématem jeho disertace byla hudba piaristických skladatelů 17. a 18. století (KHV PdF UP, 2004). České i latinské texty piaristů pak využil i při kompozici řady vlastních děl. Vedle pedagogické činnosti (od r. 2001) se věnuje kritickým edicím staré české hudby (T. N. Koutník: Requiem ex Es, Salve Regina Capucinorum ex d, Litaniae de Sanctissimo Nomine Jesu ex C – 1998, Choceňský manuskript – 2000, Hudba piaristických klášterů I. – 2003, Editio Baerenreiter). V letech 1996–1998 byl zaměstnán jako redaktor pro vážnou hudbu a folklór v Českém rozhlase Olomouc, se kterým spolupracuje externě doposud. Od roku 1993 pravidelně koncertuje jako dirigent, vokalista a hráč na smyčcové nástroje. S Ensemble Damian uvádí vedle staré hudby a vlastních děl také soudobé autory převážně minimalistického stylového okruhu. Účinkoval na festivalech Maraton soudobé hudby Praha, Forfest Kroměříž, Janáčkův Máj Ostrava, Janáčkovy Hukvaldy, Bezručova Opava ad. Se souborem prezentoval ČR netradičními operami také na turné v Pobaltí, Německu a v Itálii. V řadě Barokní opera a oratorium pražského FOK (2004) uvedl operu Johanna Huga Wilderera La Nascita del Diamante (Zrození diamantu) a v rámci festivalu Hudební fórum Hradec Králové (2006) českou premiéru opery Three Tales Steva Reicha.
1. února 2004 premiéroval Hanzlík v projektu Národního divadla v Praze Bušení do železné opony vlastní operu Yta innocens (Nevinná Yta) Po jejím úspěchu získal pozvání k dalšímu vystoupení v rámci téhož projektu (V. Zouhar: Coronide, Zouhar-Hanzlík: Torso; 2004) a objednávku na celovečerní operu pro Národní divadlo. Nejprve rozšířil operu Yta innocens do celovečerního formátu, ale nakonec se rozhodl pro zhudebnění anonymního textu Lacrimae Alexandri Magni (Slzy Alexandra Velikého – premiéra 25. ledna 2007). V letech 2009–2010 vytvořil a premiéroval rozsáhlé hudební drama Labyrint vášně. V roce 2011 uvedlo Národní divadlo v Brně ve světové premiéře jeho operu La Dafne (společně s V. Zouharem). Volná rekonstrukce nedochované Monteverdiho Ariadny (společně s V. Zouharem) získala na festivalu Opera 2020 cenu za divácky nejúspěšnější inscenaci. Svůj vlastní skladatelský styl Hanzlík označuje jako neobarokní minimalismus, charakteristický zacyklením historizujících harmonických a melodických fragmentů. Výrazně se také podílí na vizuální stránce produkcí Ensemble Damian a to jak po stránce pohybové (rétorická barokní gestika) tak výtvarné (návrhy a výroba dekorací a rekvizit z papírmaše) ve spolupráci s kostýmní výtvarnicí Vendulou Johnovou. V letech 2005–2010 vlastním nákladem zrekonstruoval klasicistní kovárnu v Doubravici nad Moravou, kde žije a tvoří opery, sochy a obrazy. V roce 2021 zakoupil rozsáhlý zemědělský objekt v Měrotíně, který hodlá přebudovat na umělecké dílny s venkovní a vnitřní divadelní scénou.
