Tomáš Hanzlík

Petra Matějová – kladívkový klavír
Jan Hádek – klasicistní housle
Helena Matyášová – barokní violoncello
Sonata in G dur (pro housle, violoncello a klavír) (1995)
Allegro, Andante, Allegro
Trio C dur (pro housle, klavír a violoncello) (2020)
1. Introductio
2. Valzer
3. Ricerca
4. Vagare
5. Paura
6. Fretta
7. Maestoso
8. Dolcissimo amoroso
9. Il cardas del diavolo
10. Massacro cannibalistico
11. Puzzle
12. Caccia
13. Coda – neboli Ocas pro štěstí
Harlekýnova dobrodružství (pantomima) (2007)
Ouverture (Harlekýn usíná)
Duetto (Sen o krásné Kolombíně)
Sonata I (Matka I)
Ciaccona (Harlekýn u holiče)
Sonata II (Matka II)
Rondo (Harlekýn kuchařem začátečníkem)
Capriccio (Matka III)
Folia I (Dottore)
Intermezzo (Harlekýn u krejčího)
Folia II (Harlekýn jako Dottore)
Caccia (Převleková scéna – Rvačka – Útěk)
Carambol (Dostiženi matkou)
Sarabande del Ph. J. Rittler (Matčino požehnání)
Obsah pantomimy:
Kolombína zdeptala Harlekýna úklidem společné domácnosti tak, že vysílením usnul (Ouverture). Ve snu se ocitá na začátku jejich vztahu (Duetto), kdy se jí teprve dvoří. Jejich vzájemné lásce brání Kolombínina matka, které chudý Harlekýn není dost dobrý (Sonata I). Harlekýn se tedy rozhodne dát pořádně do gala a vydá se k holiči (Ciaccona). Opilý holič Harlekýna tak zřídí, že ani druhý pokus o námluvy není úspěšný (Sonata II). Dalším nápadem je kulinářské umění (Rondo), ale ani jako virtuózní kuchař se matce nezalíbí (Capriccio). Za Kolombínou totiž dochází starý, ale bohatý Dottore (Folia I). Když to Harlekýn zjistí, utíká ke krejčímu, kde si nechá ušít Dottoreho kostým (Intermezzo). V něm se pak bez problémů vetře do rodiny Kolombíny (Folia II). Matka nechává děti o samotě a vyráží na nákupy. Kolombína nejprve odmítá Dottoreho, ale když poznává svého milého, padnou si do náruče. Na dveře však tluče pravý Dottore. Harlekýn se převlékne za Kolombínu a hraje s dědkem milostné divadlo, při kterém ho okrade. Nakonec dá Harlekýn Dottoremu pořádnou nakládačku a Kolombíně navrhne společný útěk (Caccia). Cestu jim však zastoupí matka (Carambol). Harlekýn si její přízeň koupí Dottoreho měšci (Sarabande).
Harlekýna probouzí ze sladkého snění milovaná Kolombína. Jak se ale dnes po letech podobá své matce?
O autorovi
Tomáš Hanzlík
Hudební skladatel Tomáš Hanzlík (nar. 29. 7. 1972) je uměleckým vedoucím Ensemble Damian (zal. 1996) a zároveň impresáriem kočovného divadla Theatrum Schrattenbach (2004). Byl zakladatelem, dramaturgem a zároveň producentem tří olomouckých festivalů: Baroko (od r. 1998, v r. 2009 udělena cena Olomouckého kraje), Opera Schrattenbach (od r. 2005), Olomoucké barokní slavnosti (2013–2020). V letech 2006–2016 vedl Dětskou operu Olomouc při SGO, pro kterou napsal řadu původních titulů. Je odborným asistentem na KHV PdF UP (od r. 2004). Tuto katedru absolvoval v roce 1995, muzikologii na FF UP v roce 1998. Tématem jeho disertace byla hudba piaristických skladatelů 17. a 18. století (KHV PdF UP, 2004). České i latinské texty piaristů pak využil i při kompozici řady vlastních děl. Vedle pedagogické činnosti (od r. 2001) se věnuje kritickým edicím staré české hudby (T. N. Koutník: Requiem ex Es, Salve Regina Capucinorum ex d, Litaniae de Sanctissimo Nomine Jesu ex C – 1998, Choceňský manuskript – 2000, Hudba piaristických klášterů I. – 2003, Editio Baerenreiter). V letech 1996–1998 byl zaměstnán jako redaktor pro vážnou hudbu a folklór v Českém rozhlase Olomouc, se kterým spolupracuje externě doposud. Od roku 1993 pravidelně koncertuje jako dirigent, vokalista a hráč na smyčcové nástroje. S Ensemble Damian uvádí vedle staré hudby a vlastních děl také soudobé autory převážně minimalistického stylového okruhu. Účinkoval na festivalech Maraton soudobé hudby Praha, Forfest Kroměříž, Janáčkův Máj Ostrava, Janáčkovy Hukvaldy, Bezručova Opava ad. Se souborem prezentoval ČR netradičními operami také na turné v Pobaltí, Německu a v Itálii. V řadě Barokní opera a oratorium pražského FOK (2004) uvedl operu Johanna Huga Wilderera La Nascita del Diamante (Zrození diamantu) a v rámci festivalu Hudební fórum Hradec Králové (2006) českou premiéru opery Three Tales Steva Reicha.
1. února 2004 premiéroval Hanzlík v projektu Národního divadla v Praze Bušení do železné opony vlastní operu Yta innocens (Nevinná Yta) Po jejím úspěchu získal pozvání k dalšímu vystoupení v rámci téhož projektu (V. Zouhar: Coronide, Zouhar-Hanzlík: Torso; 2004) a objednávku na celovečerní operu pro Národní divadlo. Nejprve rozšířil operu Yta innocens do celovečerního formátu, ale nakonec se rozhodl pro zhudebnění anonymního textu Lacrimae Alexandri Magni (Slzy Alexandra Velikého – premiéra 25. ledna 2007). V letech 2009–2010 vytvořil a premiéroval rozsáhlé hudební drama Labyrint vášně. V roce 2011 uvedlo Národní divadlo v Brně ve světové premiéře jeho operu La Dafne (společně s V. Zouharem). Volná rekonstrukce nedochované Monteverdiho Ariadny (společně s V. Zouharem) získala na festivalu Opera 2020 cenu za divácky nejúspěšnější inscenaci. Svůj vlastní skladatelský styl Hanzlík označuje jako neobarokní minimalismus, charakteristický zacyklením historizujících harmonických a melodických fragmentů. Výrazně se také podílí na vizuální stránce produkcí Ensemble Damian a to jak po stránce pohybové (rétorická barokní gestika) tak výtvarné (návrhy a výroba dekorací a rekvizit z papírmaše) ve spolupráci s kostýmní výtvarnicí Vendulou Johnovou. V letech 2005–2010 vlastním nákladem zrekonstruoval klasicistní kovárnu v Doubravici nad Moravou, kde žije a tvoří opery, sochy a obrazy. V roce 2021 zakoupil rozsáhlý zemědělský objekt v Měrotíně, který hodlá přebudovat na umělecké dílny s venkovní a vnitřní divadelní scénou.
