Komorní opera (2007)
Tomáš Hanzlík
Hudba / Music: Tomáš Hanzlík
Libreto / Libretto: Tomáš Hanzlík
Režie / Stage Director: Tomáš Hanzlík
Umělecké nastudování / Rehearsed by: Tomáš Hanzlík & Ensemble Damian
Kostýmy a scéna / Costumes and Set: Vendula Johnová
Obsazení / Scoring: A 1-3, vla
Stopáž / Durata: 30´
Komorní opera podle antického mýtu o princi Píkovi, který se zamiluje do nymfy Kanéns. Jeho láska je nymfou opětována a naplněna. Na lovu divoké zvěře však Píka spatří čarodějka Kirké a vzplane touhou. Nabízí mu svou lásku, ale je odmítnuta. Uražená Kirké ho promění v datla. Nymfa Kanéns po sedmi dnech marného hledání žalem umírá.
1. Sbor:
Píkus sličným jinochem je,
však o půvaby žen se nezajímá
až do té osudné chvíle,
kdy sladkou píseň prvně vnímá.
2. Píkus:
Kolikrát jsem nucen slýchat,
jak mám nebesky krásnou tvář.
Jak to, že nejsem schopen jásat
a vyloudit na líci vděčnosti zář?
Bojím se o své srdce,
není snad mrtvý kámen či led?
Proč žádná z mnohých lehce
nedokáže vznítit vášnivý pohled?
3. Sbor:
Kanéns je víla
jejíž zpěvy dovedné
dokáží rozechvět
srdce citu zbavené.
4. Kanéns:
Ztratila jsem milého,
v zahradě se zatoulal.
Pro květ keře vonného
k potoku sběh – nepočkal.
Teď již vím, když minul den,
sama uprostřed zahrady
bez jakékoliv náhrady,
že všechno to byl jen sen.
5. Sbor:
Však náhoda tomu chtěla:
Princ zaslechl přenádherný zpěv té víly
a z touhy spatřit její tvář se jeho duše rozechvěla.
6. Píkus:
Kdo zpíval tak sladce? Tos ty byla?
Jaké je tvé jméno a rodina?
Kanéns:
Mé jméno je Kanéns
a v řeči vílí naší
to stejné co píseň značí.
Na oplátku prozraď mi
kdo jsi ty?
Píkus:
Mé jméno je Píkus
a v naší řeči lidské krátce
označuje to slovo prince.
Že nepocítím nikdy lásku
bál jsem se.
Oba:
Bylo by štěstí zůstat navždy spolu.
Snad uprosíme osud.
Píkus:
Náš život zajistím lovem.
Kanéns:
Já ho naplním zpěvem.
(Tanec)
7. Sbor:
Kirké je krásná čarodějka,
černá je však její duše.
I v takovém se může
srdci zrodit láska.
8. Kirké:
Střádala jsem čarovnou moc bylin,
když spatřila jsem mezi stromy prince.
Zároveň jsem však pocítila bolest.
Dokud mi nebude patřit on i jeho duše,
nenajdu klidu, nezaženu trýznivý pocit.
Všechno své umění vložím do služeb touhy,
vytvořím jakýkoliv kouzelný přelud,
abych získala opravdovou náklonnost toho chlapce.
9. Kanéns:
Můj milý pozor dej
ať v lese hustém nezbloudíš,
vždyť častokrát se horká hlava
stává lovci osudem.
Píkus:
Lov je příležitost pocítit svou sílu,
zároveň zajistí, že je člověk syt.
Sytost je nutná k síle
a tu zajistí lov.
Nic se nestrachuj,
Mám se na pozoru.
Sama se opatruj,
Dům zavři na závoru.
Kirké:
Ať spatří nádherné zvíře
jehož střemhlavý běh
přivede loveckou vášní
mně toho krále na dohled.
10. Sbor:
A zmámen lovem vstoupil Píkus do míst,
kam nikdy nevkročila noha štvance
ani žádného lovce.
11. Kirké:
Stůj lovče, toto posvátná jsou místa,
však návštěva tvá je vítána.
Jsem dcerou samotného Boha,
ale chci ti být nakloněna.
Píkus:
Odpusť, lovem zaujat jsem
nevědomky přestoupil tvůj práh.
Již odcházím.
Kirké:
Nikoliv, zůstaň!
Píkus:
Nemohu a nechci déle zůstat o samotě
s jinou ženou, než je má Kanéns.
Kirké:
Nevděčníku, staň se tedy sám zvířetem.
Sbor:
Kirké učinila tři starodávná gesta
a úderem prutu proměnila nebohého
Píka v datla.
Létá od kmene ke kmeni
a zmateně do nich tluče zobákem.
Kirké chystá v lese ďábelskou lest,
všem lovcům tak dá poznat svou bolest.
12. Kanéns:
Již šestý den a noc hledám svého milence,
má pochodeň dohořívá.
Jsem zbavena posledních sil,
jsem sama.
Ach, naříkám a
ztrácím
se.
O autorovi
Tomáš Hanzlík
Hudební skladatel Tomáš Hanzlík (nar. 29. 7. 1972) je uměleckým vedoucím Ensemble Damian (zal. 1996) a zároveň impresáriem kočovného divadla Theatrum Schrattenbach (2004). Byl zakladatelem, dramaturgem a zároveň producentem tří olomouckých festivalů: Baroko (od r. 1998, v r. 2009 udělena cena Olomouckého kraje), Opera Schrattenbach (od r. 2005), Olomoucké barokní slavnosti (2013–2020). V letech 2006–2016 vedl Dětskou operu Olomouc při SGO, pro kterou napsal řadu původních titulů. Je odborným asistentem na KHV PdF UP (od r. 2004). Tuto katedru absolvoval v roce 1995, muzikologii na FF UP v roce 1998. Tématem jeho disertace byla hudba piaristických skladatelů 17. a 18. století (KHV PdF UP, 2004). České i latinské texty piaristů pak využil i při kompozici řady vlastních děl. Vedle pedagogické činnosti (od r. 2001) se věnuje kritickým edicím staré české hudby (T. N. Koutník: Requiem ex Es, Salve Regina Capucinorum ex d, Litaniae de Sanctissimo Nomine Jesu ex C – 1998, Choceňský manuskript – 2000, Hudba piaristických klášterů I. – 2003, Editio Baerenreiter). V letech 1996–1998 byl zaměstnán jako redaktor pro vážnou hudbu a folklór v Českém rozhlase Olomouc, se kterým spolupracuje externě doposud. Od roku 1993 pravidelně koncertuje jako dirigent, vokalista a hráč na smyčcové nástroje. S Ensemble Damian uvádí vedle staré hudby a vlastních děl také soudobé autory převážně minimalistického stylového okruhu. Účinkoval na festivalech Maraton soudobé hudby Praha, Forfest Kroměříž, Janáčkův Máj Ostrava, Janáčkovy Hukvaldy, Bezručova Opava ad. Se souborem prezentoval ČR netradičními operami také na turné v Pobaltí, Německu a v Itálii. V řadě Barokní opera a oratorium pražského FOK (2004) uvedl operu Johanna Huga Wilderera La Nascita del Diamante (Zrození diamantu) a v rámci festivalu Hudební fórum Hradec Králové (2006) českou premiéru opery Three Tales Steva Reicha.
1. února 2004 premiéroval Hanzlík v projektu Národního divadla v Praze Bušení do železné opony vlastní operu Yta innocens (Nevinná Yta) Po jejím úspěchu získal pozvání k dalšímu vystoupení v rámci téhož projektu (V. Zouhar: Coronide, Zouhar-Hanzlík: Torso; 2004) a objednávku na celovečerní operu pro Národní divadlo. Nejprve rozšířil operu Yta innocens do celovečerního formátu, ale nakonec se rozhodl pro zhudebnění anonymního textu Lacrimae Alexandri Magni (Slzy Alexandra Velikého – premiéra 25. ledna 2007). V letech 2009–2010 vytvořil a premiéroval rozsáhlé hudební drama Labyrint vášně. V roce 2011 uvedlo Národní divadlo v Brně ve světové premiéře jeho operu La Dafne (společně s V. Zouharem). Volná rekonstrukce nedochované Monteverdiho Ariadny (společně s V. Zouharem) získala na festivalu Opera 2020 cenu za divácky nejúspěšnější inscenaci. Svůj vlastní skladatelský styl Hanzlík označuje jako neobarokní minimalismus, charakteristický zacyklením historizujících harmonických a melodických fragmentů. Výrazně se také podílí na vizuální stránce produkcí Ensemble Damian a to jak po stránce pohybové (rétorická barokní gestika) tak výtvarné (návrhy a výroba dekorací a rekvizit z papírmaše) ve spolupráci s kostýmní výtvarnicí Vendulou Johnovou. V letech 2005–2010 vlastním nákladem zrekonstruoval klasicistní kovárnu v Doubravici nad Moravou, kde žije a tvoří opery, sochy a obrazy. V roce 2021 zakoupil rozsáhlý zemědělský objekt v Měrotíně, který hodlá přebudovat na umělecké dílny s venkovní a vnitřní divadelní scénou.
