To je ta noc
Hudební drama inspirované řeckou mytologií (2009)
Tomáš Hanzlík / David Hrbek
Hudba / Music: Tomáš Hanzlík
Libreto / Libretto: David Hrbek
Režie / Stage Director: Tomáš Hanzlík
Umělecké nastudování / Rehearsed by: Tomáš Hanzlík & Ensemble Damian
Kostýmy a scéna / Costumes and Set: Vendula Johnová, Tomáš Hanzlík
Obsazení / Scoring: S 1-2, A 1-2, T 1-2, B, chorus (SATB), sax Q (S,A, T,Bar), chit, pf, cb, perc
Stopáž / Durata: 90´
O inscenaci
Labyrint vášně s podtitulem To je ta noc, je první částí rozsáhlého hudebního dramatu inspirovaného řeckou mytologií. Dílo navazuje na úspěšná kočovná představení Ensemble Damian (Coronide, Endymio, Yta innocens, Torso, Kirké, Krvavá pavlač, Tvarůžkové ódy, Facetum musicum, Harlekýnova dobrodružství aj.), které jeho autoři zamýšleli provozovat formou theatrum ambulant, tedy opět jako cestovní nízkorozpočtové představení. Labyrint vášně si klade za cíl ještě větší otevřenost k publiku. Nejenže je ho možné provozovat na nejrůznějších místech od klasických divadel po alternativní prostory, ale celým svým stylem se snaží oživit komplexní účinek antického dramatu. Samosebou těmi nejsoučasnějšími prostředky: Přímočarým a srozumitelným textem, hudbou a scénickou akcí, která je zároveň zábavou i poselstvím. Poselstvím o věčných tématech lásky a nenávisti, poctivosti a zrady…
1. dějství
V noci na břehu ostrova Kréta vzývá krétský král Mínós boha Poseidóna, aby mu daroval posvátného býka jako důkaz jeho královské předurčenosti. Když bílý býk vystoupí z moře, je Mínós oslavován coby nový krétský král. Podle zvyku musí býka mořskému božstvu obětovat. Během obřadu se osamělému Mínóovi zvíře tak zalíbí, že nedokáže rituál zakončit jeho zabitím.
Na rušném tržišti v Athénách předvádí všestranný umělec Daidalos mezi řadou užitečných vynálezů také dojící stroj ve tvaru krávy. Rozjásaný dav ho oslavuje jako národního hrdinu. Athénské shromáždění posílá Daidalův vynález spontánně lodí jako smírčí dar krétskému králi, v jehož područí Athény jsou.
Krétský král Mínos se plaví do Athén na Dionýsovské slavnosti na svou první oficiální návštěvu. Ve svém paláci Knóssos zanechal svou ženu Pásifaé, po které se mu již na lodi začne stýskat. Cestou míjí loď s Daidalovým vynálezem, který putuje do Knóssu.
Athénští mladíci soupeří v jarním koroptvím tanci, až nakonec zůstávají Daidalův syn Íkaros, synovec Talós a krétský princ Androgeós. Vítězství a obdiv dívek získává Talós, ale přízeň mladých krásek ho nechává chladným.
Polykasta, vítězova matka, může na svém oslavovaném synovi oči nechat. Stejně tak on na ní. Mateřská a synovská láska přerůstá v lásku mileneckou.
2. dějství
Opilý Androgéos, syn krétského krále Mínoa, svádí ve stavu mírné nepříčetnosti několik athénských děvčat. Ti s ním nechtějí nic mít a naznačí mu, že jejich sympatie patří Talóovi. To vzbudí ve zhrzeném Androgéovi žárlivost a nenávist vůči svému soku a začne Talóse veřejně ponižovat. Vyprovokuje hádku, při níž jej Talós nešťastnou náhodou zabije.
Talós hledá na Akropoli klid duše. Zpytuje svědomí a uvědomuje si, jak je lidský život křehký. Vyruší jej strýc Daidalos, kterému se svěří. Ten už o všem ví a Talóse svrhne ze srázu.
Mínóova žena Pásifaé je v krétském paláci sama. Myslí na nepřítomného krále. V extatickém rozrušení se pomocí stroje na dojení spojí s posvátným bílým býkem.
Na dionýsovských slavnostech se objeví na první oficiální návštěvě král Mínos. Je zaskočený ustrašeným davem. Když spatří Daidala, vyznává se mu přede všemi z obdivu. Je pro něj hrdinou od dětských let a váží si jej jako vynálezce.
Idyla netrvá dlouho. Na nosítkách přinášejí dva mrtvé: Talóse a Andrógea. Nad mrtvými těly zoufale naříkají Polykasta a Mínos. Daidalos, který se od začátku těší bezmezné důvěře Athéňanů, se veřejně označí za mstitele králova syna a člověka loajálního ke Krétě. Žádá krétského krále, aby jej a syna Ikara vzal s sebou na Krétu do služby. Zlomený Mínós jeho prosbě vyhoví. Zároveň vydá příkaz, že Athény každý rok vyšlou 7 dívek a 7 chlapců do krétského otroctví.
Na Athény padá stín zrady národního hrdiny.
Recenze
„Celkově je tu možno mluvit – a nemyslím to ani v nejmenším jako něco špatného – o „písničkovém“ přístupu k opeře. Jednotlivá hudební čísla, ať už sólová, ansámblová nebo sborová, jsou výrazně melodická, ale bez podbízivosti a vypočítaných efektů, (…). Myslet na publikum dnes, zdá se, není ve vyšších uměleckých kruzích zrovna v kurzu, ale Hanzlíkova hudba dokazuje, že to lze i bez laciných ústupků.“
—Opus musicum, XII, 2009, Boris Klepal
Ukázky z představení
To je ta noc
Křídla a propast
O autorovi hudby
Tomáš Hanzlík
Hudební skladatel Tomáš Hanzlík (nar. 29. 7. 1972) je uměleckým vedoucím Ensemble Damian (zal. 1996) a zároveň impresáriem kočovného divadla Theatrum Schrattenbach (2004). Byl zakladatelem, dramaturgem a zároveň producentem tří olomouckých festivalů: Baroko (od r. 1998, v r. 2009 udělena cena Olomouckého kraje), Opera Schrattenbach (od r. 2005), Olomoucké barokní slavnosti (2013–2020). V letech 2006–2016 vedl Dětskou operu Olomouc při SGO, pro kterou napsal řadu původních titulů. Je odborným asistentem na KHV PdF UP (od r. 2004). Tuto katedru absolvoval v roce 1995, muzikologii na FF UP v roce 1998. Tématem jeho disertace byla hudba piaristických skladatelů 17. a 18. století (KHV PdF UP, 2004). České i latinské texty piaristů pak využil i při kompozici řady vlastních děl. Vedle pedagogické činnosti (od r. 2001) se věnuje kritickým edicím staré české hudby (T. N. Koutník: Requiem ex Es, Salve Regina Capucinorum ex d, Litaniae de Sanctissimo Nomine Jesu ex C – 1998, Choceňský manuskript – 2000, Hudba piaristických klášterů I. – 2003, Editio Baerenreiter). V letech 1996–1998 byl zaměstnán jako redaktor pro vážnou hudbu a folklór v Českém rozhlase Olomouc, se kterým spolupracuje externě doposud. Od roku 1993 pravidelně koncertuje jako dirigent, vokalista a hráč na smyčcové nástroje. S Ensemble Damian uvádí vedle staré hudby a vlastních děl také soudobé autory převážně minimalistického stylového okruhu. Účinkoval na festivalech Maraton soudobé hudby Praha, Forfest Kroměříž, Janáčkův Máj Ostrava, Janáčkovy Hukvaldy, Bezručova Opava ad. Se souborem prezentoval ČR netradičními operami také na turné v Pobaltí, Německu a v Itálii. V řadě Barokní opera a oratorium pražského FOK (2004) uvedl operu Johanna Huga Wilderera La Nascita del Diamante (Zrození diamantu) a v rámci festivalu Hudební fórum Hradec Králové (2006) českou premiéru opery Three Tales Steva Reicha.
1. února 2004 premiéroval Hanzlík v projektu Národního divadla v Praze Bušení do železné opony vlastní operu Yta innocens (Nevinná Yta) Po jejím úspěchu získal pozvání k dalšímu vystoupení v rámci téhož projektu (V. Zouhar: Coronide, Zouhar-Hanzlík: Torso; 2004) a objednávku na celovečerní operu pro Národní divadlo. Nejprve rozšířil operu Yta innocens do celovečerního formátu, ale nakonec se rozhodl pro zhudebnění anonymního textu Lacrimae Alexandri Magni (Slzy Alexandra Velikého – premiéra 25. ledna 2007). V letech 2009–2010 vytvořil a premiéroval rozsáhlé hudební drama Labyrint vášně. V roce 2011 uvedlo Národní divadlo v Brně ve světové premiéře jeho operu La Dafne (společně s V. Zouharem). Volná rekonstrukce nedochované Monteverdiho Ariadny (společně s V. Zouharem) získala na festivalu Opera 2020 cenu za divácky nejúspěšnější inscenaci. Svůj vlastní skladatelský styl Hanzlík označuje jako neobarokní minimalismus, charakteristický zacyklením historizujících harmonických a melodických fragmentů. Výrazně se také podílí na vizuální stránce produkcí Ensemble Damian a to jak po stránce pohybové (rétorická barokní gestika) tak výtvarné (návrhy a výroba dekorací a rekvizit z papírmaše) ve spolupráci s kostýmní výtvarnicí Vendulou Johnovou. V letech 2005–2010 vlastním nákladem zrekonstruoval klasicistní kovárnu v Doubravici nad Moravou, kde žije a tvoří opery, sochy a obrazy. V roce 2021 zakoupil rozsáhlý zemědělský objekt v Měrotíně, který hodlá přebudovat na umělecké dílny s venkovní a vnitřní divadelní scénou.
Umělecké portfolio
Partitury některých skladeb jsou ke stažení ve formátu MUS, který můžete přečíst např. programem Finale Reader (ke stažení zde). Pokud je u díla partitur více, jsou navíc zabaleny do souboru ZIP.
Divertimento pastorale G dur (pro 2 flétny, 3 housle a kytaru), 1987
Pin, Tan, Bel (opera, text Hana Macková), 1987
Tři dětské kánony, 1989
Čtyři astmatici a dva cholerici (houslové dueto), 1989
Bahenní motýl (pro dva recitátory a komorní soubor), 1990
Et clamor meus (pro alt, housle a varhany), 1991
Koncert G dur (pro housle a smyčcový orchestr), 1992 / partitura
Missa (pro soprán, smíšený sbor, varhany a triangl), 1993—2003 / partitura
Čas (pro smyčcový orchestr), 1993
Aureola (pro smyčcový orchestr), 1993
In exitu Israel de Aegypto (pro kontratenor a barokní orchestr), 1993
Stavba města a věže (pro hoboj a smsyčcový orchestr), 1993
V období dešťů (pro varhany), 1993
Čtyři dětské písně (pro zpěv a klavír), 1994
Koncert pro flétnu, cembalo a smyčcový orchestr, 1995 / partitura
Hudba č. 1—4 (pro komorní soubor), 1995
Smyčcový kvartet č. 1 „Hudba pro UFO“, 1995 / partitura
Sonáta (pro cembalo a klavír), 1995
Smyčcové trio č. 1—4, 1995 / partitura
Sonata in G (pro housle, violu da gamba a cembalo), 1995 / partitura
Lamento za C. Ph. E. Bacha (pro klavír), 1995 / partitura
Lamentationes (pro 2 tenory, violoncello a klavír), 1995–96 / partitura
Gloria (pro soprán a smyčcové trio), 1997 / partitura
Concerto grosso (pro 6 houslí, violu, violoncello a kontrabas), 1997 / partitura
Potopa (kantáta, text: Jiří Malaník), 1998 / partitura
Sinfonia in Es KV 16 (pro komorní orchestr), 1998
Symfonie č. 1, Es dur, 1998 / partitura
Te Deum (pro sóla, sbor a barokní orchestr), 1999 / partitura
Epibateron (kantáta, text: Victorinus Jezvina), 2000
Endymio (opera, text: P. David Kopecký), 2001 / partitura
Yta innocens (opera, text: P. David Kopecký), 2003 — rozšířená verze 2005 / partitura
Torso (opera, text: P. David Kopecký, hudba společně s V. Zouharem), 2003
Arion (balet – melodram, text: Jiří Malaník), 2002–2004 / partitura
Capriccio Nro. 1—5 (pro housle sólo), 1995, 2005 / partitura
Kirké (komorní opera na vlastní text), 2005 / partitura
Koncert pro violoncello a smyčcový orchestr, 2005 / partitura
Lacrimae Alexandri Magni (opera, text: anonym), 2006 / partitura
Krvavá pavlač (opera, vlastní text podle scénáře Romana Ludvy), 2006 / partitura
Jirka s kozou (melodram, text: Božena Němcová), 2006 / partitura
Tvarůžkové ódy (opera, text: David Hrbek), 2006–2007 / partitura
Harlekýnova dobrodružství (pantomima), 2007 / partitura
Strašná travestie o těhotném starostovi (komorní opera, text: David a Daniel Hrbek), 2008 / partitura
Stabat mater (kantáta pro alt a smyčce), 2008 / partitura
Romeo a Julie (komorní opera, text: David Hrbek), 2009 / partitura
Sen o říši krásy (fragment opery, text: Jiří Karásek ze Lvovic), 2009
Labyrint vášně (hudební drama, text: David Hrbek), 2009–2010 / partitura
La Dafne (opera, společně s Vítem Zouharem text: Ottavio Rinuccini), 2011
Gli arcieri nudi (tři madrigaly na texty O. Rinucciniho), 2012
Voda a vzduch (opera na vlastní text podle deníků Jakuba Obrovského), 2012
Malá svita z opery Křídla a propast, 2012
O perníkové chaloupce (opera, text: Miroslav Nop), 2013
Gotická svita (pro 5 saxofonů nebo zobcových fléten), 2013
Svět podle Plinia (opera, text: Plinius starší), 2014
Kdybys mi viděla do hlavy (melodram, text: David Hrbek), 2014
Lancelot a Alexandrina (opera-melodram, text: Otokar Fischer), 2015
Laudate pueri Dominum (pro soprán, alt a orchestr), 2015
Smyčcový kvartet č. 2, 2017
L´Arianna (opera, společně s C. Monteverdim, V. Zouharem, text: Ottavio Rinuccini), 2018
Skicy pro smyčcové kvarteto (Smyčcový kvartet č. 3), 1996, 2018
Piramo e Thisbe (dramatická kantáta), 2019
Epitaphium Wolfgango Hannibali de Schrattenbach, 2019
De profundis (žalm 129/130), 2020
Pivo, ženy, zpěv (cyklus písní pro tenor a klavír), 2020
Svita d moll (variabilní obsazení), 2020
Fuga d moll (pro smyčcové kvarteto), 2020
Preludia a fugy pro klavír, 2020
Trio C dur pro housle, klavír a violoncello, 2020
Piráti (opera na barokní motivy, libreto: Milan Šedivý), 2020/21
Římská Lukrécie (opera, libreto: Rademin), 2021
Poklad Arkádie (opera, libreto: Marek Řihák), 2021
Pudl a Pudr (muzikál, libreto Helena Koblischková), 2022
Missa brevissima pro sbor a cappella, 2022
Zkáza Sodomy pro bas a komorní soubor, 2022
Templum Honoris, Honoris cupiditas, 2023
Ekotoalety, 2023 (oratorium)
Pinocchio, 2024 (opera, společně s V. Zouharem, text: David Košťák)
_________________
Účast na inscenacích oper jiných autorů
Coronide (Vít Zouhart) nastudování, režie
Three Tales (Steve Reich) hudební nastudování
Apollo et Hyacinthus, K.s. 38 (W. A. Mozart) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
Facetum musicum (1736) (A. Vivaldi, G. F. Haendel, A. Lotti…) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
La Nascita del Diamante (J. H. Wilderer) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
Ghirlanda di Fiori (A. Caldara) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
Aurea libertas, Veritas exulant (Josef Schreier) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
Operosa terni Colossi moles (F. A. Míča) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
Orfeus (C. Monteverdi) scéna, překlad libreta, kostýmy, hudební nastudování, režie
Noci Dnem (Vít Zouhar) hudební nastudování obnovené inscenace
Il natal di Giove (1748 – K. Müller) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
La contesa de´ numi (1729 – L. Vinci) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
La Semele (1727 – J. A. Hasse) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
La Senna festeggiante, RV 693 (1726 – A. Vivaldi), nastudování, režie, kostýmy
La Gloria e Himeneo, RV 687 (A. Vivaldi) scéna, kostýmy, režie
Belleza e Decoro, Nel giorno natalizio (1729, 1732 – F. A. Míča) scéna, kostýmy, režie
Saeculum coronatum (1724 – A. Saletka) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
La Psiche (Carlo Agostino Badia) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
Il Tribunale di Giove (K. Dittersdorf) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
Rappresentatione di Anima et di Corpo (E. Cavallieri) scéna a kostýmy
La sacra lancia (A. Draghi) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
Lékař oční (V. Jírovec) scéna, kostýmy, režie
O původu Jaroměřic na Moravě (F. Míča) kostýmy, hudební nastudování
Kantátá o Mozartově smrti (J. J. Rösler) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
Holoprtské posvícení (J. Branžovský) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
