Opera na motivy fragmentu J. W. Goetha Der Zauberflöte zweiter Teil
/ An opera based on a fragment Der Zauberflöte zweiter Teil by J. W. Goethe (2005 / 2008)
Vít Zouhar / Vít Zouhar, Karla Zouharová a Tomáš Hanzlík
Hudba / Music: Vít Zouhar
Aranžmá / Arrangement: Vít Zouhar a Tomáš Hanzlík
Libreto / Libretto: Vít Zouhar, Karla Zouharová a Tomáš Hanzlík
Režie a design / Stage Director and Design: Rocc
Dirigent / Conductor: Tomáš Hanzlík
Umělecké nastudování / Rehearsed by: Tomáš Hanzlík
Kostýmy a scéna / Costumes and Set: Rocc
Obsazení / Scoring: S,A,A,T,T,B, SSA, TBB, AAA, – 2Sax/2Cl, 1Chit., 1Cb, 1Perc
Monostatos / Sarastro – Pavel Maška
Královna noci – Jana Synková
Tamino – Jan Ondrejka
Pamina – Markéta Večeřová
3 Dámy – Alice Kučerová, Šárka Drobňáková, Věra Šimúnová
3 Pánové – Radek Koňárek, Rostislav Baláž, Lukáš Polanský
Dětská opera Olomouc, umělecký vedoucí Tomáš Hanzlík
Papageno – Karel Fiala / Daniel Rusek
Papagena – Marie Nakládalová
3 géniové – Patrik Šindler, Štěpán Maška, Julie Synková
Ensemble Damian, umělecký vedoucí Tomáš Hanzlík
Martin Stánec – saxofon, klarinet; Pavel Krchňák – saxofon, Jiří Taufer – kytara; Michal Reich – kontrabas; Aleš Slaměník – bicí
Několik poznámek k opeře Noci Dnem
V roce 2005 jsem byl vyzván Národním divadlem v Brně, abych pro slavnostní znovuotevření brněnské Reduty zhudebnil fragment Goetheho pokračování Kouzelné flétny. Rozhodl jsem se zvolit co nejjednoznačnější hudební jazyk, který nikoho nenechává na pochybách a může také diváka bavit. Na tento záměr navázala také nová adaptace opery, kterou jsme realizovali společně s Tomášem Hanzlíkem pro Ensemble Damian, Dětskou operu Olomouc a festival Opera Schrattenbach v roce 2008. Hudební jazyk kombinuje minimalismus s hudební rétorikou a klasicistními gesty. Nikoli citace hudby 18. a 19. století, nýbrž její gesta spojovaná s minimalismem. Mozartovský ohlas zůstává jen v charakterech rolí Papagena a Papageny. K námětu jsem přistupoval jako k textu, který určuje tvar a děj nové opery, nikoli detaily jednotlivých scén. V Goetheho fragmentu jsou mnohé scény naznačené pouze scénickými poznámkami. Scénu, kdy Pamina naříká nad svým dítětem a odhodlaně se postaví své matce, Královně noci, Goethe naznačil například jedinou scénickou poznámkou, v níž skladateli doporučil, aby vyjádřil co možná nejvíce proměnlivých afektů. Z této jediné scénické poznámky vznikla Paminina árie Nářky smutek a 5. scéna.
Opera je rozčleněna do dvanácti afektově protikladných částí, které odpovídají původnímu průběhu děje. Jsou v ní zesíleny motivy mocenských her, dramatický konflikt mezi temnotou (zlem) a světlem (dobrem), a toužebným očekáváním dětí. Zatímco Goethe, nadšen Mozartovou a Schikanedrovou operou Kouzelná flétna koncipoval libreto jako pokračování úspěšného singspielu, opera Noci Dnem zdůrazňuje svébytný dramatický příběh o zrození, intrikách a mocenských hrách. Nové libreto jsme společně s mou ženou Karlou psali ve vztahu ke konkrétní hudbě. Je kombinací úryvků překladu Goetheho fragmentu Der Zauberflöte zweiter Teil s nově vzniklým textem, kdy abstrakce a rytmus slov je často důležitější, než jejich význam. Pro obnovenou inscenaci v roce 2008 libreto doplnil Tomáš Hanzlík novým textem v 11. a 12. scéně.
Klíčový je svár mezi dobrem a zlem, pohádkový příběh, v němž temnota noci se promění v jas dne a zakleté Paminino dítě procitne. Všechny scény vedou k tomuto radostnému finále. Současně je to příběh inscenovaný, pouhá hra na drama mezi dobrem (Pamina) a zlem (Královna noci). Když Královna noci zvolá: „Kdo mě to volá, kdo mě to ruší?“, je to obdoba zvolání dřevěné loutky ze Švankmajerova filmu Lekce Faust, která volá „Fauste, Fauste!“. Nikoli zvolání, ale hra na zvolání. Loutkové theatrum mundi.
Inscenace Národního divadla v Brně byla nominována na inscenaci roku 2005. Rudolf Chudoba o ní natočil dokument Kouzlo jedné flétny (ČT 2006). Nové nastudování opery s Ensemble Damian a Dětskou operou Olomouc bylo nominováno na hlavní cenu festivalu Opera 2009 Praha.
Obsah opery
Monostatos přichází se svou družinou dam ke Královně noci (Introdukce). Oznamuje, že se jim podařilo uchvátit Paminina a Taminova syna do její moci (1. Povstaňte). Královnina kletba však odolává Sarastrově ochraně. Netuší, že Monostatos je převlečený Sarastro, který se pomocí intriky snaží nad ní zvítězit. Královna noci sesílá na zem nářky a mraky, aby zahalily zemi temnotou. V hradu Tamino naříká nad ztraceným synem a vzývá bohy, aby ho chránili (2. Kráčíme a slyšíme). Suita jinochů kráčí s rakví, v níž je syn uzavřen. Pouze pohyb udržuje dítě při životě. Mezitím
se v lese radují Papageno s Papagenou z úspěšného lovu a malých Papagenů (3. Papageni, tuční ptáčci). Sarastro je bohy vyslán z kláštera (4. Sarastrovo loučení) a svými kouzly připravuje nic netušící dvojici na záchranu dítěte. Pamina v hradu naříká nad osudem, který ji vyrval syna z náruči (5. Nářek Paminy) a plna odhodlání chce vzdorovat všem úkladům. Kletba je však silnější a Pamina i Tamino jsou omámeni. Papageno s Papagenou chtějí radostnou novinu o jejich právě narozených dětech sdělit Pamině a Taminovi (6. Papageni). Budí je a nevědomky je tím osvobozují z královniny kletby (7. Procitnutí). Pamina s Taminem jsou odhodláni společně své dítě zachránit. Družina dam oznamuje příchod kněží, kteří sdělují, kde se nachází jejich syn. (8. Příchod kněží). Královnini strážcové u rakve opakují „soudíme, trestáme“ (9. strážcové). Královna se snaží všemožně Pamině a Taminovi zabránit, aby svého syna získali zpět (10. Noci Dnem). Pamina však chráněna mateřskou láskou překonává veškeré nástrahy. Společně pak všichni opakují: „Chlapec nás slyší a už se probouzí“. Kletba ustupuje a všichni na něj v úžasu hledí. Chlapec promlouvá: „Jsem to, jsem to já“ (11. Jsem to já). Finále (12.) je oslavou Papageny a Papagena, kteří zdánlivě mimoděk zachránili dítě i zemi před temnotou a zlobou Královny noci.
Recenze
„… skutečný skvost, opera Víta Zouhara.“
MF DNES, 1.10. 2005, Jan Špaček
„Opera balancuje na hranici ironie a vážnosti a prudké pulsaci rytmu a hudební energie vyvolává uvolnění smíchu i nutí k zamyšlení.“
Lidové noviny, 11. 10. 2005, Helena Havlíková
„…způsob redukcionistického hudebního myšlení (v pravém slova smyslu Eggebrechtova termínu) je u Víta Zouhara víc než impozantní. Má pro mě podobu strhující originální výpovědi.“
Opus musicum, 1/2006, Miloš Štědroň: Polemika nad provedením opery Víta Zouhara Noci Dnem, s. 47.
„… der Höhepunkt des Abends: Anspielungen an minimalistische Gesten, Ironie, stark wirkende Reduktion, archetypale Formen sowie an der Bühne als in der Musik. Vit Zouhars neue Oper Noci Dnem (Tage der Nächte), sowie Roccs Design und Regie lassen sich in der Operngestik von Minimal Music und vorromantischer Oper inspirieren, ohne das zu bloß Zitieren, Nachahmen oder Wiederholen, trotzdem, dass auch looping eine wichtige Rolle in der Oper gespielt hat.“
Orpehus Oper International, 1/2006, Barbara Hesse-Bachmaier: Das Licht geht wieder an, s. 48-49.
„Malým zázrakem byla prezentace sdružení Ensemble Damian s „pokračováním“ Mozartovy Kouzelné flétny. Tak zářivý, životadárný a spontánní proud čiré operní energie, jakým všichni účinkující v Noci Dnem zaplavili publikum, Praha nezažívá často.“
Lidové noviny, 13. 3. 2009, Helena Havlíková
„Olomoucký operní soubor Ensemble Damian pod vedením Tomáše Hanzlíka zaplavil provedením opery svého kmenového skladatele Víta Zouhara Noci Dnem publikum zářivým a životadárným proudem čiré operní energie.“
Lidové noviny, 10. 3. 2009, Helena Havlíková
„Je to hudba pro mnohé nevzrušivá, jiní – a těch byla v publiku většina – ji přijímají s obrovským nadšením.“
Hudební rozhledy, 2009, č. 6, Ivan Žáček: Úspěšný devátý ročník festivalu Opera 2009.
„Postminimalistická opera Noci dnem dokázala diváky strhnout, aniž by se jim podbízela.“
Literární noviny, 2.4. 2009, Aleš Bluma
O autorech
Vít Zouhar
Prof. MgA., Mgr. Vít Zouhar, Ph.D. (*1966), hudební skladatel, muzikolog a profesor Univerzity Palackého v Olomouci. Hudební vzdělání získal v mládí od svých rodičů Zdeňka Zouhara a Věry Zouharové. Skladbu vystudoval na Janáčkově akademii múzických umění v Brně (Ištvan, Piňos) a na Universität für Musik u. darstellende Kunst Graz (Pagh-Paan, Pressl), muzikologii na Masarykově univerzitě v Brně. Disertaci obhájil na JAMU v Brně. Habilitoval se na Ostravské univerzitě a inaugurován byl na JAMU. Kompoziční kurzy absolvoval na Accademia Chigiana v Sieně (Donatoni) a v Darmstadtu (Cage, Xenakis).
Je autorem nebo spoluautorem řady oper (L´Arianna, La Dafne, Coronide, Torso, ECHO, TiAMO), více než šedesáti orchestrálních a komorních děl (Brána slunce, Blízká setkání zběsilostí srdce, Pinnas columbae Zvlněná hladina), hudebních her a zvukových instalací (Arcadi, zaHRAda, Tastes, Planina, EUOUA). Jeho hudba je spojována s minimalismem a postmodernou. Zouhar je nositelem Ceny Alfréda Radoka, ceny NUBERG a mnoha dalších ocenění. Řada skladeb vznikla na objednávku (Národní divadlo v Praze, Pražské jaro, Orchestr Berg, Ensemble Damian) a je pravidelně prováděna a nahrávána v Evropě a USA. Zouharova divadelní tvorba byla a je v repertoáru Národního divadla v Praze (Radúz a Mahulena, Pán z Prasečkova), Národního divadla v Brně (La Dafne, Noci Dnem, Otvírání studánek Alfréda Radoka), Ensemble Damian (Coronide, Torso, Saeculum Coronatum, L´Arianna) a opera povera (ECHO).
Zouharovy opery Noci Dnem (2005) a La Dafne (2011, společně s T. Hanzlíkem a Roccem) vznikly na objednávky Národního divadla Brno. Opery Coronide (2000) a Torso (2003, společně s T. Hanzlíkem) uvedlo mj. Národní divadlo v Praze, Teatro Asioli Corregio, mnoho domácích a zahraničních festivalů a patří k nejúspěšnějším inscenacím Ensemble Damian. Od roku 2015 Zouhar vytváří s režisérem, scénografem a designérem Roccem cyklus experimentálních oper ECHO – Metamorphoses. První uvedli v premiéře na Prague Quadriennale 2015. ECHO – Metamorphoses II oba autoři premiérovali s pěvkyní Natalií Uschakovou na festivalu Opera 2017. Opera ECHO – Metamorphoses III – Garden of Life zahajovala festival Prague Quadriennale 2019. V roce 2018 Zouhar dokončil s T. Hanzlíkem operu L´Arianna pro festival Olomoucké barokní slavnosti.
Od roku 2014 Zouhar vytváří a uvádí společně s Gabrielou Coufalovou, Jaromírem Synkem, v rámci Slyšet jinak Laptop Ensemble, a s videoartistou Tomášem Hrůzou cyklus hudebních a vizuálních her Arcadi (2014), zaHRAda (2015), LIBOsad (2016), Planina (2017), EUOUAE (2018), NAD HLA VOU (2018). GArdenME/zaHRAda uvádí od roku 2016 Martin Herman s CSU Long Beach Laptop Ensemble. Na tento cyklus navázaly performance a multimediální projekty Tastes (2016) a MarISHA (2019) které Zouhar vytvořil společně s Ivo Medkem, Sárou Medkovou, Lukášem Medkem, Janem Kavanem a Roccem (MarISHA).
Zouharův balet Wide Crossing (1996) nastudoval Opernhaus Graz a die Theater Künstlerhaus Wien. Na objednávku Národního divadla v Praze vytvořil v roce 2009 hudbu k inscenaci J. A. Pitínského Radúz a Mahulena Julia Zeyera a v roce 2012 k inscenaci Hany Burešové Pán z Prasečkova Molièra. Na objednávku Národního divadla v Brně napsal v roce 2016 hudbu k inscenaci J. A. Pitínského Otvírání studánek Alfreda Radoka Martina Sládečka. Mnoho jeho skladeb vzniklo na objednávku a z podnětu souborů Orchestr Berg, Dama Dama, Ensemble Damian, Ensemble MoENS, Duo Ardašev, Malle Symen Quartet ad. a na objednávku festivalů a institucí Moravský podzim, Baroko Olomouc, Poesiefestival Berlin, Terezín Music Foundation, Concentus Moraviae, Expozice nové hudby Brno, Forfest Kroměříž, Mladé pódium ad. Zouharovy orchestrální skladby zazněly v rámci abonentních cyklů Filharmonie Brno, Moravské filharmonie Olomouc, Orchestr Berg, Filharmonie Bohuslava Martinů, Plzeňské filharmonie ad. Spolupracoval s dirigenty Tomášem Hanusem, Jakubem Hrůšou, Václavem Luksem, Petrem Šumníkem, Tomášem Hanzlíkem, Vladimírem Válkem, Petrem Vrábelem, Petrem Vronským ad.
Jeho komorní a orchestrální skladby byly provedeny na festivalech Pražské jaro, Schleswig-Holstein-Musik-Festival, Shanghai spring music festival, Hörgänge Wien, Mélos-Etos Bratislava, Ostravské dny nové hudby, Mezinárodní hudební festival Brno, Forfest, Music of our Age Budapest, Baroko Olomouc, Janáčkův máj aj. Pravidelně spolupracuje se soubory Ensemble Damian a ISHA Trio. Skladby vyšly na několika CD a jsou uváděny v médiích. Opera Torso byla nominována na inscenaci roku 2005, Noci Dnem na inscenaci roku 2005 a na hlavní cenu festivalu Opera 2009. Opera L´Arianna získala na festivalu Opera Praha 2020 cenu diváků. O Coronide vznikly dokumenty v ČT (R. Chudoba 2001, Z. Plachý 2004) a Estonian TV (2003). Rudolf Chudoba natočil o Noci Dnem dokument Kouzlo jedné flétny (2006). Opera ECHO II byla součástí dokumentu ČT Festival hudebního divadla (Blažena Hončarivová, 2017). Jako hostující skladatel Zouhar působil ve Werkstadt Graz a na IEM Graz.
V roce 2004 Zouhar vydal monografii Postmoderní hudba? Německá diskuse na sklonku 20. století. Jeho teoretické práce jsou zaměřeny na problematiku hudby 20. století (minimalismus, hudební postmoderna). Pro IEM Cube ve Štýrském Hradci rekonstruoval prostorovou verzi elektroakustické skladby Poème électronique Edgarda Varèseho (2003). Podílí se na kritickém vydání děl Bohuslava Martinů. V roce 2016 vydal svazek Bohuslav Martinů – Bureš Cantatas. The Bohuslav Martinů Complete Edition. Series VI/2/3. Cantatas. Společně se Zdeňkem Zouharem publikoval v roce 2008 knihu Dear Friend. Bohuslav Martinů’s Letters to Zdeněk Zouhar. S Gabrielou Coufalovou vydal v roce 2017 Dear friend Bureš: Bohuslav Martinů´s letters to Miloslav Bureš a 2019 Milý Miloši: Dopisy Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi. V roce 2018 vydal společně s Irenou Veselou knihu Zdeněk Zouhar (1927-2011) : ohlédnutí k 90. výročí narození. Zouhar inicioval v roce 2001 vznik programu Slyšet jinak, který je zaměřen na komponování v hudební výchově. V roce 2014 vydal s Ivo Medkem a Jaromírem Synkem Composing in the classroom. Different Hearing: Experiences in Czech Music Education a s Jiřím Kopeckým a Jaromírem Synek Hudební hry jinak. Tvořivé hry a modelové projekty elementárního komponování. V letech 1992–2004 působil na Institutu pro elektronickou hudbu při Univerzitě hudby a dramatických umění ve Štýrském Hradci. V letech 2003-2014 byl místopředsedou správní rady Nadace Bohuslava Martinů v Praze. Od roku 1992 přednáší na Katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. V letech 2003–2006 byl proděkanem Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Od roku 2010 je prorektorem Univerzity Palackého v Olomouci pro studium.
Další informace jsou uvedeny také na stránkách Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.
Tomáš Hanzlík
Hudební skladatel Tomáš Hanzlík (nar. 29. 7. 1972) je uměleckým vedoucím Ensemble Damian (zal. 1996) a zároveň impresáriem kočovného divadla Theatrum Schrattenbach (2004). Byl zakladatelem, dramaturgem a zároveň producentem tří olomouckých festivalů: Baroko (od r. 1998, v r. 2009 udělena cena Olomouckého kraje), Opera Schrattenbach (od r. 2005), Olomoucké barokní slavnosti (2013–2020). V letech 2006–2016 vedl Dětskou operu Olomouc při SGO, pro kterou napsal řadu původních titulů. Je odborným asistentem na KHV PdF UP (od r. 2004). Tuto katedru absolvoval v roce 1995, muzikologii na FF UP v roce 1998. Tématem jeho disertace byla hudba piaristických skladatelů 17. a 18. století (KHV PdF UP, 2004). České i latinské texty piaristů pak využil i při kompozici řady vlastních děl. Vedle pedagogické činnosti (od r. 2001) se věnuje kritickým edicím staré české hudby (T. N. Koutník: Requiem ex Es, Salve Regina Capucinorum ex d, Litaniae de Sanctissimo Nomine Jesu ex C – 1998, Choceňský manuskript – 2000, Hudba piaristických klášterů I. – 2003, Editio Baerenreiter). V letech 1996–1998 byl zaměstnán jako redaktor pro vážnou hudbu a folklór v Českém rozhlase Olomouc, se kterým spolupracuje externě doposud. Od roku 1993 pravidelně koncertuje jako dirigent, vokalista a hráč na smyčcové nástroje. S Ensemble Damian uvádí vedle staré hudby a vlastních děl také soudobé autory převážně minimalistického stylového okruhu. Účinkoval na festivalech Maraton soudobé hudby Praha, Forfest Kroměříž, Janáčkův Máj Ostrava, Janáčkovy Hukvaldy, Bezručova Opava ad. Se souborem prezentoval ČR netradičními operami také na turné v Pobaltí, Německu a v Itálii. V řadě Barokní opera a oratorium pražského FOK (2004) uvedl operu Johanna Huga Wilderera La Nascita del Diamante (Zrození diamantu) a v rámci festivalu Hudební fórum Hradec Králové (2006) českou premiéru opery Three Tales Steva Reicha.
1. února 2004 premiéroval Hanzlík v projektu Národního divadla v Praze Bušení do železné opony vlastní operu Yta innocens (Nevinná Yta) Po jejím úspěchu získal pozvání k dalšímu vystoupení v rámci téhož projektu (V. Zouhar: Coronide, Zouhar-Hanzlík: Torso; 2004) a objednávku na celovečerní operu pro Národní divadlo. Nejprve rozšířil operu Yta innocens do celovečerního formátu, ale nakonec se rozhodl pro zhudebnění anonymního textu Lacrimae Alexandri Magni (Slzy Alexandra Velikého – premiéra 25. ledna 2007). V letech 2009–2010 vytvořil a premiéroval rozsáhlé hudební drama Labyrint vášně. V roce 2011 uvedlo Národní divadlo v Brně ve světové premiéře jeho operu La Dafne (společně s V. Zouharem). Volná rekonstrukce nedochované Monteverdiho Ariadny (společně s V. Zouharem) získala na festivalu Opera 2020 cenu za divácky nejúspěšnější inscenaci. Svůj vlastní skladatelský styl Hanzlík označuje jako neobarokní minimalismus, charakteristický zacyklením historizujících harmonických a melodických fragmentů. Výrazně se také podílí na vizuální stránce produkcí Ensemble Damian a to jak po stránce pohybové (rétorická barokní gestika) tak výtvarné (návrhy a výroba dekorací a rekvizit z papírmaše) ve spolupráci s kostýmní výtvarnicí Vendulou Johnovou. V letech 2005–2010 vlastním nákladem zrekonstruoval klasicistní kovárnu v Doubravici nad Moravou, kde žije a tvoří opery, sochy a obrazy. V roce 2021 zakoupil rozsáhlý zemědělský objekt v Měrotíně, který hodlá přebudovat na umělecké dílny s venkovní a vnitřní divadelní scénou.
Umělecké portfolio
Partitury některých skladeb jsou ke stažení ve formátu MUS, který můžete přečíst např. programem Finale Reader (ke stažení zde). Pokud je u díla partitur více, jsou navíc zabaleny do souboru ZIP.
Divertimento pastorale G dur (pro 2 flétny, 3 housle a kytaru), 1987
Pin, Tan, Bel (opera, text Hana Macková), 1987
Tři dětské kánony, 1989
Čtyři astmatici a dva cholerici (houslové dueto), 1989
Bahenní motýl (pro dva recitátory a komorní soubor), 1990
Et clamor meus (pro alt, housle a varhany), 1991
Koncert G dur (pro housle a smyčcový orchestr), 1992 / partitura
Missa (pro soprán, smíšený sbor, varhany a triangl), 1993—2003 / partitura
Čas (pro smyčcový orchestr), 1993
Aureola (pro smyčcový orchestr), 1993
In exitu Israel de Aegypto (pro kontratenor a barokní orchestr), 1993
Stavba města a věže (pro hoboj a smsyčcový orchestr), 1993
V období dešťů (pro varhany), 1993
Čtyři dětské písně (pro zpěv a klavír), 1994
Koncert pro flétnu, cembalo a smyčcový orchestr, 1995 / partitura
Hudba č. 1—4 (pro komorní soubor), 1995
Smyčcový kvartet č. 1 „Hudba pro UFO“, 1995 / partitura
Sonáta (pro cembalo a klavír), 1995
Smyčcové trio č. 1—4, 1995 / partitura
Sonata in G (pro housle, violu da gamba a cembalo), 1995 / partitura
Lamento za C. Ph. E. Bacha (pro klavír), 1995 / partitura
Lamentationes (pro 2 tenory, violoncello a klavír), 1995–96 / partitura
Gloria (pro soprán a smyčcové trio), 1997 / partitura
Concerto grosso (pro 6 houslí, violu, violoncello a kontrabas), 1997 / partitura
Potopa (kantáta, text: Jiří Malaník), 1998 / partitura
Sinfonia in Es KV 16 (pro komorní orchestr), 1998
Symfonie č. 1, Es dur, 1998 / partitura
Te Deum (pro sóla, sbor a barokní orchestr), 1999 / partitura
Epibateron (kantáta, text: Victorinus Jezvina), 2000
Endymio (opera, text: P. David Kopecký), 2001 / partitura
Yta innocens (opera, text: P. David Kopecký), 2003 — rozšířená verze 2005 / partitura
Torso (opera, text: P. David Kopecký, hudba společně s V. Zouharem), 2003
Arion (balet – melodram, text: Jiří Malaník), 2002–2004 / partitura
Capriccio Nro. 1—5 (pro housle sólo), 1995, 2005 / partitura
Kirké (komorní opera na vlastní text), 2005 / partitura
Koncert pro violoncello a smyčcový orchestr, 2005 / partitura
Lacrimae Alexandri Magni (opera, text: anonym), 2006 / partitura
Krvavá pavlač (opera, vlastní text podle scénáře Romana Ludvy), 2006 / partitura
Jirka s kozou (melodram, text: Božena Němcová), 2006 / partitura
Tvarůžkové ódy (opera, text: David Hrbek), 2006–2007 / partitura
Harlekýnova dobrodružství (pantomima), 2007 / partitura
Strašná travestie o těhotném starostovi (komorní opera, text: David a Daniel Hrbek), 2008 / partitura
Stabat mater (kantáta pro alt a smyčce), 2008 / partitura
Romeo a Julie (komorní opera, text: David Hrbek), 2009 / partitura
Sen o říši krásy (fragment opery, text: Jiří Karásek ze Lvovic), 2009
Labyrint vášně (hudební drama, text: David Hrbek), 2009–2010 / partitura
La Dafne (opera, společně s Vítem Zouharem text: Ottavio Rinuccini), 2011
Gli arcieri nudi (tři madrigaly na texty O. Rinucciniho), 2012
Voda a vzduch (opera na vlastní text podle deníků Jakuba Obrovského), 2012
Malá svita z opery Křídla a propast, 2012
O perníkové chaloupce (opera, text: Miroslav Nop), 2013
Gotická svita (pro 5 saxofonů nebo zobcových fléten), 2013
Svět podle Plinia (opera, text: Plinius starší), 2014
Kdybys mi viděla do hlavy (melodram, text: David Hrbek), 2014
Lancelot a Alexandrina (opera-melodram, text: Otokar Fischer), 2015
Laudate pueri Dominum (pro soprán, alt a orchestr), 2015
Smyčcový kvartet č. 2, 2017
L´Arianna (opera, společně s C. Monteverdim, V. Zouharem, text: Ottavio Rinuccini), 2018
Skicy pro smyčcové kvarteto (Smyčcový kvartet č. 3), 1996, 2018
Piramo e Thisbe (dramatická kantáta), 2019
Epitaphium Wolfgango Hannibali de Schrattenbach, 2019
De profundis (žalm 129/130), 2020
Pivo, ženy, zpěv (cyklus písní pro tenor a klavír), 2020
Svita d moll (variabilní obsazení), 2020
Fuga d moll (pro smyčcové kvarteto), 2020
Preludia a fugy pro klavír, 2020
Trio C dur pro housle, klavír a violoncello, 2020
Piráti (opera na barokní motivy, libreto: Milan Šedivý), 2020/21
Římská Lukrécie (opera, libreto: Rademin), 2021
Poklad Arkádie (opera, libreto: Marek Řihák), 2021
Pudl a Pudr (muzikál, libreto Helena Koblischková), 2022
Missa brevissima pro sbor a cappella, 2022
Zkáza Sodomy pro bas a komorní soubor, 2022
Templum Honoris, Honoris cupiditas, 2023
Ekotoalety, 2023 (oratorium)
Pinocchio, 2024 (opera, společně s V. Zouharem, text: David Košťák)
_________________
Účast na inscenacích oper jiných autorů
Coronide (Vít Zouhart) nastudování, režie
Three Tales (Steve Reich) hudební nastudování
Apollo et Hyacinthus, K.s. 38 (W. A. Mozart) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
Facetum musicum (1736) (A. Vivaldi, G. F. Haendel, A. Lotti…) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
La Nascita del Diamante (J. H. Wilderer) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
Ghirlanda di Fiori (A. Caldara) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
Aurea libertas, Veritas exulant (Josef Schreier) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
Operosa terni Colossi moles (F. A. Míča) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
Orfeus (C. Monteverdi) scéna, překlad libreta, kostýmy, hudební nastudování, režie
Noci Dnem (Vít Zouhar) hudební nastudování obnovené inscenace
Il natal di Giove (1748 – K. Müller) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
La contesa de´ numi (1729 – L. Vinci) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
La Semele (1727 – J. A. Hasse) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
La Senna festeggiante, RV 693 (1726 – A. Vivaldi), nastudování, režie, kostýmy
La Gloria e Himeneo, RV 687 (A. Vivaldi) scéna, kostýmy, režie
Belleza e Decoro, Nel giorno natalizio (1729, 1732 – F. A. Míča) scéna, kostýmy, režie
Saeculum coronatum (1724 – A. Saletka) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
La Psiche (Carlo Agostino Badia) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
Il Tribunale di Giove (K. Dittersdorf) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
Rappresentatione di Anima et di Corpo (E. Cavallieri) scéna a kostýmy
La sacra lancia (A. Draghi) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
Lékař oční (V. Jírovec) scéna, kostýmy, režie
O původu Jaroměřic na Moravě (F. Míča) kostýmy, hudební nastudování
Kantátá o Mozartově smrti (J. J. Rösler) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
Holoprtské posvícení (J. Branžovský) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
Rocc
Rocc (1979), operní režisér a výtvarník, narozený v Lublani (Slovinsko). Jeho umělecké jméno je poctou Marii Mrázkové, Roccově profesorce herectví. Operní režii vystudoval u Aleny Vaňákové na Janáčkově akademii múzických umění v Brně (1998-2003) a stal se tak prvním a jediným diplomovaným operním režisérem ve Slovinsku. Postgraduálně studoval scénografii u Lawrence Wallena na Hochschule für Gestaltung und Kunst Zürich (Master) a u rosalie na Hochschüle für Gestaltung Offenbach am Main (2003-06). V současné době pokračuje v doktorském studiu historické antropologie výtvarného umění na Fakultě postgraduálního humanistického studia v Lublani. Získal stipendia Ministerstva kultury Slovinské republiky a Zoisovy nadace pro mladé talenty, podporovala ho také Slovinská akademie věd a umění.
V Komorní opeře Janáčkovy akademie inscenoval Pergolesiho Služku paní (1999) a novodobou světovou premiéru opery Alessandra Scarlattiho Šlechetná láska (2002), v Národním divadle v Lublani uvedl operní pohádku Princezna na hrášku Ernsta Tocha (2003). Po úspěšných premiérách komorních oper Josefa Berga Eufrides před branami Tymén a Snídaně na hradě Šlankenvaldě v Brně, zavítal Rocc v roce 2004 poprvé do Narodního divadla v Praze, kde v rámci projektu „Bušení do železné opony“ inscenoval světovou premiéru opery MrTVÁ? Markéty Dvořákové a Iva Medka. MrTVÁ? byla v minulém roce prezentována na renomovaném mezinárodním festivalu soudobé hudby „50. Warszawska Jesień“ v Polsku.
V sezoně 2005/06 přednášel Rocc jevištní pohyb & interpretaci na pěveckých a operních dílnách v německém Freyungu, kde s klavírem režíroval komickou operu Alberta Lortzinga Zkouška na operu a singspiel Franze Schuberta Spiklenci aneb Domácí válka. V Národním divadle v Brně inscenoval poprvé světovou premiéru minimalistické opery Noci Dnem Víta Zouhara (2005), komponované pro slavnostní otevření rekonstruovaného divadla Reduta. Záznamy z představení mohli diváci shlédnout také v dokumentárním filmu Kouzlo jedné flétny, který natočila Česká televize. V minulém roce vytvořil inscenaci další úspěšné světové premiéry opery Lacrimae Alexandri Magni Tomáše Hanzlíka, která vznikla na objednávku pražského Národního divadla. Na jaře tohoto roku v Národním divadle Brno avantgardním způsobem režíroval operu Philipa Glasse Kráska a zvíře. Poslední jeho inscenace byla světová premiéra hudebního dramatu Macbeth Michala Košuta v brněnské Redutě v rámci festivalu Moravský podzim 2008.
Rocc je zároveň autorem mnoha dalších projektů (instalace, tanec, nová média), jeho práce byly k zhlednutí v České republice, Slovensku, Slovinsku, Polsku, Švýcarsku, Rakousku a Německu, kde také pravidelně spolupracoval jako scénograf v Leipziger Tanztheater. Je zakladatelem souboru „postopera.forma“ se zaměřením na post-dramatickou hudebně-divadelní estetiku, první projekt tohoto souboru právě vzniká. V sezoně 2007/08 působil jako operní dramaturg v slovinském Národním divadle v Mariboru. Od roku 2010 je uměleckým šéfem a dramaturgem opery Národního divadla Brno.