Program 2019

7.-8. 7., začátek představení v 19.00 hodin

Karl Ditters von Dittersdorf: Il tribunale di Giove (Berlin 1775)

Novodobá premiéra serenaty

Serenata měla premiéru v rámci oslav narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 24. ledna 1775. V prologu alegorická postava Genia Evropy v doprovodu Času strhává roušku Osudu a ptá se ho na to, kdo by měl vládnout kontinentu, aby zajistil prosperitu a mír. Osud odkazuje na rozhodnutí samotného Jupitera a posílá je na Olymp. V samotné jednoaktové serenatě pak bohové Apolón, Minerva, Mars a Štěstěna s podporou svých sborů přednášejí jednotlivě odlišné koncepty řízení Evropské unie. Jupiter nakonec oznamuje, že už má člověka, který spojuje přednosti všech božských rivalů: je jím právě jubilující pruský král.

Rukopisná partitura je zachovaná v Royal College of music v Londýně s datem vzniku 1774. Tento letopočet se také udává u příležitosti uvedení serenaty na Jánském vrchu. Je možné, že se jednalo o jakousi domácí zkoušku, či předpremiéru, jak dosvědčuje u jiných děl Dittersova autobiografie.

Lucie Kaňková, Kristýna Vylíčilová, Monika Jägerová, Leandro Lafont, Jakub Rousek
Režie: Tomáš Hanzlík

9. – 12.7., začátek představení v 19 hodin

Tomáš Hanzlík: Piramo e Tisbe (Olomouc 1712)

Tomáš Hanzlík: Endymio (Kroměříž 1727)

Dvě neobarokní opery

Z obou oper věnovaných původně olomouckému biskupovi Wolfgangu Hanibalovi ze Schrattenbachu se zachovala pouze libreta. První zpracovává tragický příběh mladých milenců, kterým lásku odpírají rodiče. V noci u pramene na tajném místě setkání překvapí Thisbé lvice. Při útěku ztratí závoj, který lvice tlamou zkrvavenou od právě skoleného býka roztrhá. Pyramos v domnění, že jeho láska zahynula, spáchá sebevraždu. Když po návratu Thisbé pochopí jeho tragický omyl, nalehne na stejný meč. Jejich krev potřísní plody moruše, které mají od té doby purpurovou barvu, stejně jako biskupem očekávaný purpurový kardinálský plášť.
Konflikt mýtu o Endymionovi spočívá v jeho kráse. Problematickou lásku, kterou postupně u všech vzbuzuje, však odmítne a přijme raději věčný spánek, který mu však zajistí nesmrtelnost. Také toto podobenství o nestárnoucí kráse umění bylo odkazem na estetické preference olomouckého biskupa.

Piramo e Tisbe je první doložená opera provozovaná na Moravě. Byla zkomponována u příležitosti slavnostního biskupského svěcení Wolfganga Hanibala ze Schrattenbachu. Autory díla byli salcburští umělci: libretistou Francesco Maria Raffaelini, autorem hudby byl dvorní skladatel tamního arcibiskupa Mathias Sigismund Biechteler. Původní starověký milenecký příběh známý z Ovidiových Proměn je použit jako připodobnění svazku, které poutá šlechetné srdce biskupa k jeho novému sídelnímu městu. Olomouc je vykreslena jako nebe, na němž září jako slunce osoba nového biskupa. Plody moruše, které potřísnila krev nešťastných milenců a mají od té doby purpurovou barvu, odkazují zároveň k barvě biskupem očekávaného purpurového pláště kardinála. Z opery se zachovalo pouze italské libreto, které Hanzlík doplnil o některé latinské části původního Ovidiova textu.
Konflikt mýtu o Endymionovi spočívá v jeho kráse. Problematickou lásku, kterou postupně u všech vzbuzuje, však odmítne a přijme raději věčný spánek, který mu však zajistí nesmrtelnost. Také toto podobenství o nestárnoucí kráse umění bylo odkazem na estetické preference olomouckého biskupa. Opera měla premiéru u příležitosti biskupových narozenin a autorem ztracené hudby i libreta byl řeholní skladatel piarista P. David Kopecký a S. Joanne.

Markéta Israel Večeřová, Vincenc Ignác Novotný, Jiří Poláček, Stefan Kunath, Eliška Zajícová, Vojtěch Pačák
Režie: Tomáš Hanzlík

13. – 16. 7., začátek představení v 19.00 hodin

František Antonín Míča: Zpívané rozjímání (Jaroměřice na Rokytnou 1727)

Scénické oratorim a dobové kázání v barokní češtině

Jediné dochované Míčovo oratorium zkomponované pro hraběte Qustenberga zpracovává původně německý text. Existuje ovšem dobový český překlad, ve kterém dílo dosud nezaznělo. Bylo provedeno před kulisou Božího hrobu alegorickými postavami Útrpnosti, Duše a Hříšníka, vyrovnávajícími se s Kristovou obětí, který je vybízí k následování a odvržení všeho pozemského.
V první části večera zazní také novodobá premiéra Koncertu pro cembalo Josefa Antonína Štěpána a dobové kázání Pavla Josefa Axlara, zpracované jako melodram.

Zuzana Kopřivová, Zuzana Petrasová, Vladimír Šlepec, Michal Marhold
Režie: Tomáš Hanzlík

17. – 20. 7., začátek představení ve 21.00 hodin

Johann Heinrich Schmelzer: Le Veglie ossequiose (Laxenburg 1679)

Johann Heinrich Schmelzer: Die sieben Alter stimben zu samben (Praha 1680)

Novodobá světová premiéra dvou barokních serenat

První dílo bylo zkomponováno k příležitosti oslav narozenin rakouského císaře Leopolda I., které slavil 9. června. Provedení se uskutečnilo na zámku Laxenburg na hladině vodního příkopu v zámecké zahradě. Autorem textu byl císařský dvorní básník Nicolò Minato. V díle vystupuje celkem pět postav – alegorií: Fortuna, Virtù, Giubilio, Piacere, Il silentio notturno. Císařovy ctnosti postavy přirovnávají k nekonečnému moři a zároveň zdůrazňují nutnost bdění při plavbě po něm.

Druhá serenata byla provedena večer 18. ledna v den narozenin rakouské arcivévodkyně Marie Antonie. Při tvorbě textu vycházel libretista Johann Albrecht Rudolph z Ptolemaiova členění lidského života do sedmi etap. Dětství oslavuje arcivévodkyninu krásu a staví ji nad Venuši. Čas tuto krásu zachová na věky. Všechny postavy slibují, že budou následovat arcivévodkyni a zůstanou jí věrni. Velebí ji také Důvtip a Ctnost. Dospělý věk posílá do světa Fámu, aby hlásala, že se před arcivévodkyní sklání. Rozumný věk slibuje, že potěší Marii Antonii plodností. Nastávající věk zavolá Dianu a žádá ji o uspořádání slavnostního honu. Přicházejí ostatní bohyně. Pallas ujišťuje zúčastněné, že umírní všechny nepřátele a poddaným nařídí věrnost. Juno obdaruje arcivévodkyni bohatstvím a slávou. Končící se věk přeje oslavenkyni zdraví a novou sílu do nadcházejícího života. Prožitý věk symbolicky předává vládu a zve na scénu Múzy, jež na základě výzvy Apollóna zazpívají závěrečný hold.

Představení se koná za finanční podpory Višegradského fondu a Velvyslanectví Slovinské republiky v Praze.

Více informací na webu: http://www.jhschmelzer.eu/

Megan Koch, Josefina Maldonado, Bree Nichols, Jason Nichols, T. Hastings Reevs
Režie: Rocc
Umělecká vedoucí: Veronika Manová
Kostýmy: Borjan Litovski (MK)

21. – 24. 7., začátek představení v 19.00 hodin

Pietro Andrea Ziani: L’Elice (Vídeň 1666)

Novodobá premiéra opery

Komická opera s prvky commedie del´arte zkomponovaná k narozeninám maminky císaře Leopolda I. volně zpracovává mýtus o nymfě Kalistó, zde přejmenované na Elice. Ta by jako Dianina družka měla zůstat cudná a odříkat se milostných pletek. Obzvlášť o to dbá její královský otec Lykaón. V přestrojení za dvořana se jí totiž snaží svést samotný Jupiter. Když se ho nevědoucí král snaží zahnat oštěpem, netrefí se a je proměněn ve vlka. Hříšná Elice pak Dianou v medvědici. Jupiter však tuto metamorfózu využije po svém a bere svou milenku na nebe jako souhvězdí. V závěru opery tančily balet samotné císařovy sestry na hudbu Johanna Heinricha Schmelzera, která se unikátně zachovala v Kroměříži.

Hana Holodňáková, Helena Kalambová, Martin Ptáček, Jiří Poláček, Vincenc Ignác Novotný, Isabella Shaw, Rostislav Baláž
Režie: Tomáš Hanzlík

25. – 28. 7., začátek představení v 19.00 hodin

Tomáš Hanzlík: Lacrimae Alexandri magni (Lipník nad Bečvou 1764, Praha 2007)

Neobarokní opera

Původní latinská divadelní hra měla být pro studenty piaristického gymnázia motivací k ctižádostivosti. Přesto děj vycházející z krátké epizody Plútarchova životopisu Alexandra Makedonského tento povahový rys spíše ironizuje. Dvanáctiletý makedonský princ si vyloží věštbu svých slz jako následek otcovy porážky ve válce. Ve chvíli, kdy vyrazí s vlastním vojskem otci na pomoc, přichází posel, aby zvěstoval otcovo vítězství. Alexandr se v tu chvíli rozpláče, protože má pocit, že se otci nikdy nevyrovná.

Jiří Kukal, Filip Dámec, Bedřich Lévi, Raman Hasymau, Vincenc Ignác Novotný, Aleš Procházka, Jan Vaculík, Sergej Sanža, Michal Bumbálek, Pavel Doucek (divadlo Facka). V roli Historica se představí jako host Jan Přeučil.
Režie: Tomáš Hanzlík

July 7–8, 7.00 PM

Karl Ditters von Dittersdorf: Il tribunale di Giove (Berlin 1775)

Modern premiere of classicist serenata

The serenata premiered on January 24, 1775, during birthday celebrations for Prussian King Frederick the Great. In the prologue, the allegorical figure Genius of Europe, accompanied by Time, tears off the veil of Fate and asks him who should rule the continent to ensure prosperity and peace. Fate defers to the decision of Jupiter himself and sends them to Olympus. In the one-act serenata, the gods Apollo, Minerva, Mars, and Fortuna, with the support of their choirs, lecture on different concepts for governing the European Union. Jupiter finally announces that he already has a man who combines the merits of all divine rivals: the Prussian king, who is celebrating his birthday.

The handwritten score dating to 1774 is preserved at the Royal College of Music in London. The same date is given for the performance of the serenata at Jánský vrch. It is possible that it was a kind of local rehearsal or prepreview, a practice that Ditters‘ autobiography indicates was employed with other works.

Lucie Kaňková, Kristýna Vylíčilová, Monika Jägerová, Leandro Lafont, Jakub Rousek
režie Tomáš Hanzlík

July 9–12, 7.00 PM

Tomáš Hanzlík: Piramo e Tisbe (Olomouc 1712) premiere

Tomáš Hanzlík: Endymio (Kroměříž 1727)

Two Neo-Baroque operas

Only the librettos have been preserved from the two operas devoted to Olomouc Bishop Wolfgang Hannibal von Schrattenbach.
The first tells the tragic story of young lovers whose parents stand in their way. Thisbe is surprised by a lioness at their secret nighttime meeting place by the spring. As she flees, she loses her veil, which the lioness tears apart in its mouth bloody from the bull it had just killed. Assuming his love is dead, Pyramos commits suicide. When Thisbe returns and grasps his tragic mistake, she kills herself with his sword. Their blood is splashed on the nearby mulberries, which have been the colour purple ever since, just like the bishop’s anticipated purple cardinal’s robe. Piramo e Tisbe, the first documented opera performed in Moravia, was composed on the occasion of the episcopal ordination of Wolfgang Hanibal of Schrattenbach. The work was created by Salzburg artists: librettist Francesco Maria Raffaelini with the musical score by Matthias Sigismund Biechteler, the court composer of the Salzburg archbishop. The original ancient love story known from Ovid’s Metamorphoses is used to compare the bond between the noble heart of the bishop and his new place of residence. Olomouc is portrayed as the heavens in which the personality of the new bishop glows like the sun. Mulberries stained by the blood of the ill-fated lovers and which have been purple ever since, also refer to the colour of the bishop’s expected purple cardinal’s robe. Only the Italian libretto has been preserved from the opera, to which Hanzlík has added certain Latin parts of Ovid’s original text.

The conflict in the myth about Endymion lies in his beauty. However, he rejects problematic love that gradually awakens in everyone and prefers eternal sleep, which, however, ensures him immortality. This parable of the ageless beauty of art was a reference to the aesthetic preferences of the Olomouc bishop. The opera premiered on the bishop’s birthday and the lost music and libretto were written by the Piarist composer P. David Kopecký and S. Joanne.

Markéta Israel Večeřová, Vincenc Ignác Novotný, Jiří Poláček, Vojtěch Pačák, Stefan Kunath, Eliška Zajícová
Režie: Tomáš Hanzlík

July 13–16, 7.00 PM

František Antonín Míča: Singing Meditation (Jaroměřice na Rokytnou 1727)

Scenic oratorio and period sermon in Baroque Czech

Míč’s only preserved oratorio composed for Count Qustenberg works with the original German text. However, there is a period Czech translation in which the piece had not yet been heard. It was performed before the backdrop of the Holy Sepulchre by the allegorical figures of Compassion, Soul and Sinner coming to terms with Christ’s sacrifice, which encourages them to follow in his footsteps and reject all earthly concerns.
The first part of the evening will also offer a modern premiere of the Concerto for Harpsichord by Josef Antonín Štěpán and the period sermon of Pavel Josef Axlar adapted as a melodrama.

Zuzana Kopřivová, Zuzana Petrasová, Vladimír Šlepec, Michal Marhold
režie Tomáš Hanzlík

July 17–20, 9.00 PM

Johann Heinrich Schmelzer: Le Veglie ossequiose (Laxenburg 1679)

Johann Heinrich Schmelzer: Die sieben Alter stimben zu samben (Prague 1680)

The modern premiere of two Baroque serenatas

The first serenata was composed to celebrate the birthday of Austrian Emperor Leopold I on June 9. The performance took place at Laxenburg Castle on the water surface of the moat in the castle garden. The text was written by the imperial court poet Nicolò Minato. There are five characters in the work – allegories: Fortune, Virtue, Jubilation, Pleasure, Nocturnal Silence. The characters compare the emperor’s virtues to the infinite sea and also emphasise the need for vigilance while at sea.
The second work was performed on the evening of January 18, on the birthday of Austrian Archduchess Maria Antonia. To create the text, librettist Johann Albrecht Rudolph worked with the Ptolemy’s seven stages of human life. Childhood celebrates the archduchess’s beauty and places her above Venus. Time preserves this beauty forever. All of the characters promise to follow the archduchess and remain faithful to her. She is also praised by Ingenuity and Virtue. Adult age sends Pheme into the world to proclaim that she is bowing to the archduchess. Rational age promises Maria Antonia fertility. The coming age calls Diana and asks her to organise a festive hunt. Other goddesses arrive. Pallas assures the participants that he will restrain all enemies and order loyalty from subjects. Juno gives the archduchess wealth and fame. The ending age wishes the birthday girl health and new strength for coming life. Old age symbolically passes on control and invites the Muses on stage to sing a final tribute based on Apollo’s request.

The performance is held with the financial aid of the Visegrad Fund and Embassy of the Republic of Slovenia in Prague.

Více informací na webu: http://www.jhschmelzer.eu/

Megan Koch, Josefina Maldonado, Bree Nichols, Jason Nichols, T. Hastings Reeves
Directing: Rocc
Artistic leader: Veronika Manová
Costumes: Borjan Litovski (MK)

July 21–24, 7.00 PM

Pietro Andrea Ziani: L’Elice (Vídeň 1666)

Modern opera premiere

A comic opera with elements of commedia dell´arte composed for the birthday of Emperor Leopold I’s mother loosely deals with the myth of the Kallisto nymph, who is renamed Elice in this piece. As Diana’s partner, she was to remain chaste and renounce other lovers. Her father, King Lycaon, kept careful tabs on her. Jupiter himself tries to seduce her disguised as a courtier. When the unsuspecting king tries to drive him away with a javelin, he misses and is transformed into a wolf. Diana turns the sinful Elice into a bear. Jupiter takes advantage of this metamorphosis in his own way and takes his mistress into the heavens as a constellation. At the end of the opera, the emperor’s sisters danced ballet to music by Johann Heinrich Schmelzer preserved in Kroměříž.

Hana Holodňáková, Helena Kalambová, Martin Ptáček, Jiří Poláček, Vincenc Ignác Novotný, Isabella Shaw, Rostislav Baláž
Directing: Tomáš Hanzlík

July 25–28, 7.00 PM

Tomáš Hanzlík: Lacrimae Alexandri magni (Lipník nad Bečvou 1764, Praha 2007)

Neo-Baroque opera

The original Latin play was meant to motivate students of the Piarist grammar school to be ambitious. However, the plot based on a short episode of Plutarch’s biography of Alexander of Macedonia instead treats this character trait with irony. When the twelve-year-old Macedonian prince hears a prophecy of a tearful future, he interprets it to mean his father had been defeated in war. The moment he sets out with his own troops to help his father, a messenger arrives with news of his father’s victory. Alexander is reduced to tears because he fears he will never measure up to his father.

Jiří Kukal, Filip Dámec, Bedřich Lévi, Raman Hasymau, Vincenc Ignác Novotný, Aleš Procházka, Jan Vaculík, Sergej Sanža, Michal Bumbálek, Pavel Doucek (divadlo Facka). V roli Historica se představí jako host Jan Přeučil.
režie Tomáš Hanzlík

7.-8.7., 19:00 Uhr

Karl Ditters von Dittersdorf: Il tribunale di Giove (Berlin 1775)

Neuzeitliche Premiere einer klassizistischen Serenade

Die Serenade hatte ihre Premiere im Rahmen der Geburtstagsfeier des preußischen Königs Friedrichs II. des Großen, am 24. Januar 1775. Im Prolog reißt die allegorische Gestalt des Genius Europa in Begleitung der Zeit den Schleier des Schicksals herunter und fragte es, wer den Kontinent regieren soll, um Wohlstand und Frieden zu gewährleisten. Das Schicksal verweist auf den Beschluss von Jupiter selbst und schickt sie auf den Olymp. In dem eigentlichen Einakter, der Serenade, tragen die Götter Apollo, Minerva, Mars und Fortuna mit der Unterstützung ihrer Chöre vereinzelt unterschiedliche Konzepte der Europäischen Union vor. Jupiter kündigt schließlich an, dass er schon einen Menschen hat, der die Vorzüge aller Götterrivalen verbindet: dies ist eben der jubilierende preußische König.

Die handschriftliche Partitur ist im Royal College of Music im London mit dem Entstehungsdatum 1774 erhalten. Diese Jahreszahl wird auch anlässlich der Vorstellung der Serenade auf dem Johannesberg angeführt. Möglicherweise handelte es sich um eine gewisse Hausprobe oder Vorpremiere, wie es die Autobiographie von Ditters bei anderen Werken bezeugt.

Lucie Kaňková, Kristýna Vylíčilová, Monika Jägerová, Leandro Lafont, Jakub Rousek
režie Tomáš Hanzlík

9. – 12. 7., 19:00 Uhr

Tomáš Hanzlík: Piramo e Tisbe (Olomouc/Olmütz 1712) Premiere

Tomáš Hanzlík: Endymio (Kroměříž/Kremsier 1727)

Zwei Neobarockopern

Von den beiden Opern, die ursprünglich dem Olmützer Bischof Wolfgang Hannibal von Schrattenbach gewidmet wurden, wurden nur die Libretti erhalten.

Die erste behandelt die tragische Geschichte von einem jungen Liebespaar, dem die Eltern die Liebe verwehren. In der Nacht überrascht Thisbe eine Löwin an einem geheimen Treffpunkt bei einer Quelle. Bei der Flucht verliert sie ihren Schleier, den die Löwin mit ihrer vom Blut eines soeben erlegten Stiers befleckten Tatze zerreißt. Pyramos begeht im Glauben, dass seine Liebe verstorben ist, Selbstmord. Als Thisbe nach seiner Rückkehr seinen tragischen Irrtum einsieht, stürzt sie sich in dasselbe Schwert. Das Blut der Beiden bespritzt die Früchte des Maulbeerbaums, die seitdem eine purpurne Farbe haben ebenso wie die durch den Bischof erwartete purpurne Kardinalsrobe. Piramo e Tisbe ist die erste belegte Oper, die sich in Mähren abspielt. Sie wurde anlässlich der feierlichen Bischofsweihe von Wolfgang Hannibal von Schrattenbach komponiert. Die Autoren des Werks waren Salzburger Künstler: Librettist Francesco Maria Raffaelini, Autor der Musik war der Komponist des dortigen Erzbischofs Matthias Sigismund Biechteler. Die ursprüngliche Geschichte des Liebespaars, bekannt aus den Metamorphosen von Ovid, wird als Gleichnis des Bundes, der das edle Herz des Bischofs mit seiner neuen Residenzstadt verbindet, verwendet. Olomouc wird als Himmel gezeichnet, an dem die Person des neuen Bischofs als Sonne glänzt. Die Früchte des Maulbeerbaums, welche das Blut des unglücklichen Liebespaars bespritzt und die seitdem eine purpurne Farbe haben, verweisen zugleich auf die Farbe der durch den Bischof erwarteten Purpurrobe des Kardinals. Von der Oper wurde nur das italienische Libretto erhalten, dass Hanzlík mit einigen lateinischen Teilen des ursprünglichen Texts von Ovid ergänzt hat.

Der Konflikt des Mythus über Endymion besteht in seiner Schönheit. Die problematische Liebe, die bei allen nach und nach erwacht, lehnt er jedoch ab und nimmt lieber den ewigen Schlaf an, der ihm hingegen Unsterblichkeit garantiert. Auch dieses Gleichnis über die unsterbliche Schönheit der Kunst war ein Verweis auf die ästhetischen Präferenzen des Olmützer Bischofs. Die Oper hatte ihre Premiere anlässlich des Geburtstags des Bischofs und Autor der verlorenen Musik und des Librettos waren der Komponist des Piaristenordens P. David Kopecký und S. Joanne.

Markéta Israel Večeřová, Vincenc Ignác Novotný, Jiří Poláček, Vojtěch Pačák, Stefan Kunath, Eliška Zajícová
Regie: Tomáš Hanzlík

13.-16.7., 19:00 Uhr

František Antonín Míča: Zpívané rozjímání / Abgesungene Betrachtungen (Jaroměřice nad Rokytnou/Jarmeritz 1727)

Szenisches Oratorium und zeitgenössische Predigt in barockem Tschechisch

Das einzige erhaltene Oratorium von Míča, komponiert für den Grafen Questenberg, behandelt ursprünglich einen deutschen Text. Es gibt freilich eine zeitgenössische tschechische Übersetzung, in der das Werk bislang noch nicht erklungen ist. Es wurde vor der Kulisse einer Grabeskriche durch die allegorischen Figuren der Barmherzigkeit, der Seele und des Sünders, die sich mit dem Opfer Christi auseinandersetzen, der sie zur Nachfolge und zum Verstoßen alles Weltlichen auffordert, aufgeführt.

Im ersten Teil des Abends erklingt auch die neuzeitliche Premiere des Konzerts für Cembalo von Josef Antonín Štěpán und eine zeitgenössische Predigt von Pavel Josef Axlar, die als Melodram konzipiert ist.

Zuzana Kopřivová, Zuzana Petrasová, Vladimír Šlepec, Michal Marhold
režie Tomáš Hanzlík

17.-20. 7., 21:00 Uhr

Johann Heinrich Schmelzer: Le Veglie ossequiose (Laxenburg 1679)

Johann Heinrich Schmelzer: Die sieben Alter stimben zu samben (Prag 1680)

Neuzeitliche Weltpremiere von zwei Barockserenaden

Die erste Serenade wurde anlässlich des Geburtstags des österreichischen Kaisers Leopold I. komponiert, den er am 9. Juni feierte. Die Aufführung fand auf dem Schloss Laxenburg auf der Oberfläche des Wassergrabens im Schlossgarten statt. Autor des Textes war der kaiserliche Hofdichter Nicolò Minato. Im Werk treten insgesamt fünf Figuren – Allegorien – auf: Fortuna, Virtù, Giubilio, Piacere und Il silentio notturno. Des Kaisers Tugenden vergleichen die Figuren mit dem unendlichen Meer und betonen zugleich die Notwendigkeit der Wachsamkeit bei der Schifffahrt auf demselben.
Das zweite Werk wurde am Abend des 18. Januars am Geburtstag der österreichischen Erzherzogin Maria Antonia aufgeführt. Bei der Verfassung des Textes ging der Librettist Johann Albrecht Rudolph von Ptolemäus von der Gliederung des menschlichen Lebens in sieben Etappen aus. Die Kindheit feiert die Schönheit der Erzherzogin und stellt sie über die der Venus. Die Zeit erhält die Schönheit für die Ewigkeit. Alle Gestalten versichern, dass sie der Erzherzogin folgen und ihr treu bleiben werden. Es rühmen sie auch der Scharfsinn und die Tugend. Das Erwachsenenalter schickt das Gerücht in die Welt, damit es meldet, dass es sich vor der Erzherzogin verbeugt. Das Vernünftige Alter verspricht, dass es Maria Antonia mit Fruchtbarkeit beglückt. Das Bevorstehende Zeitalter ruft Diana und bittet sie um die Abhaltung einer festlichen Jagd. Es kommen die übrigen Göttinnen dazu. Pallas versichert den Beteiligten, dass sie alle Feinde besänftigt und den Untertanen Treue auferlegt. Juno beschenkt die Erzherzogin mit Reichtum und Ruhm. Das Endende Zeitalter wünscht der Jubilarin Gesundheit und neue Kraft für das künftige Leben. Das Abgelebte Alter übergibt die Herrschaft symbolisch und lädt auf die Bühne die Musen ein, die auf Grundlage der Aufforderung von Apollo eine abschließende Huldigung singen.

Die Aufführung findet mit finanzieller Unterstützung des Visegrád-Fonds und der Botschaft der Republik Slowenien in Prag statt.

Více informací na webu: http://www.jhschmelzer.eu/

Megan Koch, Josefina Maldonado, Bree Nichols, Jason Nichols, T. Hastings Reeves
Regie: Rocc, künstlerischer Leiter: Veronika Manová
Costumes:Borjan Litovski (MK)

21.-24. 7., 19:00 Uhr

Pietro Andrea Ziani: L’Elice (Wien 1666)

Neuzeitliche Premiere der Oper

Die Komische Oper mit Elementen der Commedia dell´arte, komponiert für den Geburtstag der Mutter des Kaisers Leopold I., behandelt frei den Mythus über die Nymphe Callisto, die hier in Elice umbenannt wurde. Diese würde als Freundin von Diana keusch bleiben und sich Liebesaffären entsagen. Besonders ihr königlicher Vater Lykaón achtet darauf. Verkleidet als Höfling, versucht sie nämlich Jupiter selbst zu verhören. Als der unwissende König versucht, ihn mit einem Speer zu vertreiben, trifft er nicht und verwandelt sich in einen Wolf. Die sündige Elice dann durch Diana in eine Bärin. Jupiter nutzt jedoch diese Methamorphose auf seine Art und nimmt seine Geliebte als Sternbild in den Himmel mit. Zum Schluss der Oper tanzten des Kaisers Schwestern selbst Ballett zu einer Musik von Johann Heinrich Schmelzer, die in einzigartiger Weise in Kroměříž (Kremsier) erhalten wurde.

Hana Holodňáková, Helena Kalambová, Martin Ptáček, Jiří Poláček, Vincenc Ignác Novotný, Isabella Shaw, Rostislav Baláž
Regie: Tomáš Hanzlík

25.- 28. 7., 19:00 Uhr

Tomáš Hanzlík: Lacrimae Alexandri magni (Lipník nad Bečvou/Leipnik 1764, 2007)

Neobarockoper

Das ursprünglich in Latein geschriebene Theaterstück sollte die Studenten des Piaristengymnasiums zum Ehrgeiz motivieren. Dennoch ironisiert die Handlung, die auf einer kurzen Episode aus Plutarchs Biografie von Alexander des Großen beruht, eher diesen Charakterzug. Der zwölfjährige mazedonische Prinz legt sich das Orakel seiner Tränen als Folge von seines Vaters Niederlage im Krieg aus. In dem Moment, als er mit der eigenen Armee aufbricht, um seinem Vater zu helfen, kommt ein Bote, um den Sieg des Vaters zu prophezeien. Alexander bricht in diesem Moment in Tränen aus, da er das Gefühl hat, dass er seinem Vater nie gewachsen sein werde.

Jiří Kukal, Filip Dámec, Bedřich Lévi, Raman Hasymau, Vincenc Ignác Novotný, Aleš Procházka, Jan Vaculík, Sergej Sanža, Michal Bumbálek, Pavel Doucek (divadlo Facka). V roli Historica se představí jako host Jan Přeučil.
režie Tomáš Hanzlík