Oratorium (2023)
Tomáš Hanzlík
Ensemble Damian
Hana Solanská, soprán
Tereza Horová, alt
Rostislav Baláž, tenor
Pavel Maška, bas
Martin Stánec, saxofon
Jaroslav Novák, elektrická kytara
Jakub Knápek, basová kytara
Martin Smutný, klávesové nástroje
Hudba, libreto, hudební nastudování: Tomáš Hanzlík
Použité texty:
Jaroslav Svoboda: ekozahrady.com
Joseph Jenkins: Lidský hnůj
www.permakulturacs.cz/wp-content/uploads/2021/09/lidsky-hnuj-navod-na-kompostovani-lidskeho-hnoje-j-jenkins.pdf
rozhovory s Petrem Robejškem na www.radiouniversum.cz
www.ekona.cz
wikipedia.org
Poznámka autora
Ke kompozici hudebního díla s tímto názvem a námětem mne přivedl sled událostí, které jsou důležité i k pochopení samotného poselství. V roce 2021 jsem musel pro uskladnění kostýmů, rekvizit a divadelní scény zakoupit vysloužilou zemědělskou stavbu, protože objem nahromaděných věcí Ensemble Damian už nebylo možné dál skladovat v prostorách UP. Dispozice kravína částečně přebudovaného na opravnu aut mě okamžitě přivedla na myšlenku přetvořit ho na kulturní podnik: divadlo, ateliér, galerii, depozitář … V objektu ale není kanalizace a je situovaný tak, že by její dobudování znamenalo obrovské náklady. Jak se odpady řeší například v zemích, kde jsou skály, fjordy, řídké osídlení, nebo prostě v krajině, která tenhle „luxus“ neumožňuje zbudovat? A tak jsem přišel na kompostující záchody, které jsou např. v severských státech docela běžné a mají je proto už i dobře zkonstruované. V rámci hledání informací na internetu jsem narazil na expresivní článek Jaroslava Svobody o ekotoaletách. Ten se stal východiskem pro hudebně dramatické dílo stejného názvu. Pokud bych kravín nekoupil, nikdy bych se nezamyslel nad tím, jak je stávající kanalizace a systém odvádění odpadu pitnou vodou šílený, neekologický, neekonomický a neetický. Kolik takových zaběhlých a nekontrolovaných věcí jde naším životem? Oratorium Ekotoalety není recesí, ale velice angažovaným dílem. Kanalizace je jedním z neřešených problémů, který asociuje mnohem širší okruh důležitých otázek, na které musíme reagovat, pokud nechceme naši planetu a tím i sebe samotné zlikvidovat. Libreto oratoria je tvořeno i parafrázemi myšlenek Josepha Jenkinse z knihy Lidský hnůj, citátem z Bídníků Victora Huga, několika souvisejícími myšlenkami politologa Petra Robejška i údaji získanými z internetu. Hudebně je napsané v postminimalistickém repetetivním stylu, navazujícím na opery Krvavá pavlač, Svět podle Plinia, Voda a vzduch a Poklad Arkádie, tedy těch méně inspirovaných barokem a více angažovaných námětem.
Tomáš Hanzlík

Libreto
1. Sbor
Pokud vám zdraví naší planety není lhostejné, poslouchejte: Svět lidských bytostí a svět přírody se blíží ke střetu. Zbývá nanejvýš několik desetiletí, než možnost odvrátit škody, s níž jsme nyní konfrontováni, bude ztracena, a vyhlídky lidstva budou nesmírně zmenšeny.
Vyrobit, koupit, mít, vyhodit. Vyrobit, koupit, mít, vyhodit…
Hladově hltáme přírodní zdroje a vyhazujeme odpad do prostředí s naprostou bezstarostností. Proč ignorujeme náš hostitelský organismus, jako nemoc rozhodnutá naši Zemi zničit?
Ekonomický růst není smyslem existence společnosti. Pomalu je lépe nežli rychleji. Lokálně je víc nežli globálně. Lepší je to tady, nežli tam, za horizontem. Lepší je to dnes, nežli pozítří. Lepší je přítel po ruce, nežli na telefonu. Pojem blahobytu je třeba rozšířit o vlastnictví životního času, svobody, tvořivosti, lásky a důstojného života.
2. Sbor
Každý, kdo jí hmotné věci, produkuje hnojivo, měl by tedy zodpovědně řešit, kam ho odloží. Příroda má vymyšlený dokonalý koloběh. Ten si nežádá dalších vkladů, je trvale udržitelný: z jídla se vždy stane hovno, z hovna jídlo zase zpět. Jen nesmíte rozpojit ten dokonalý koloběh. Jenže my jsme rozpojili kruh! Přírodní koloběh látek je bezvadný, on v každé své fázi produkuje zdraví.
K pěstování jídla slouží kravský hnůj, koňský hnůj, slepičí hnůj, žížalí hnůj, prasečí hnůj, ovčí hnůj, kozí hnůj, holubí hnůj, tučňáčí hnůj, buřňáčí hnůj, lamí hnůj, sloní hnůj, zebří hnůj, žirafí trus.
Vlastní trus – ten se nám nezdá, je to jaksi nevhodné. A tak hovna splachujeme pitnou vodou do řeky. Z jídla se vždy stane hovno, z hovna jídlo zase zpět. Jen nesmíte rozpojit ten dokonalý koloběh. Jenže my jsme rozpojili kruh! Přírodní koloběh látek je bezvadný, on v každé své fázi produkuje zdraví. Průmyslový koloběh látek je přerušený a produkuje ve všech svých fázích problémy a nemoci.
Jako jediní tvorové na této planetě jsme my lidé přeborníky v kálení do čistých vod. Místo aby padlo na zem a zúrodnilo půdu, otrávíme pitnou vodu tím, co mohlo být humusem. Z jídla se vždy stane hovno, z hovna jídlo zase zpět. Jen nesmíte rozpojit ten dokonalý koloběh. Jenže my jsme rozpojili kruh! Přírodní koloběh látek je bezvadný, on v každé své fázi produkuje zdraví.
3. Tenorová árie
Jedním z velkých omylů lidstva byl vynález dlouhatánského a drahého transportního tobogánu pro hovínka. Poháněn je pitnou vodou, končí v řece. Nebo ještě před tím se zastávkou v exkluzivní vířivce, pořízené z našich daní, zvané čistírna. Ano, je to KANALIZACE! Splachovací záchod spotřebuje a znečistí mnohonásobně víc pitné vody, než kolik jsme schopni vypít či spotřebovat vařením. Při budování kanalizace těžká technika spálí hektolitry ropy. Na potrubí a skruže padne spousta betonu a plastů. Ano, je to KANALIZACE! Cena domů a bydlení je dík těm to investicím o hodně dražší, než je nutné. Aby se trochu ušetřilo a bylo všechno blíž, zmenšují se pozemky, trpí tím velikost zahrad a soukromí lidí. Splachování pitnou vodou s sebou nese další výdaje na vodné a stočné. Ano, je to KANALIZACE! Znečišťuje životní prostředí, ochuzuje půdu o živiny, které jsme z ní odebrali a měly by se do ní vrátit. S vynaložením stejného úsilí, peněz a ropy by se mohly u novostaveb raději budovat sklípky, rybníky, komposty a kořenové čistírny. Kanalizace dlouhodobě ochuzuje rodinu o humus a vodu.
S vynaložením stejného úsilí, peněz a ropy by se mohly u novostaveb raději budovat sklípky, rybníky, komposty a kořenové čistírny. Prostě něco jako rodový statek.
4. Sbor
Větší než zahrada, menší než farma, krásnější než sad, úrodnější než pole. Je to umění s láskou a pokorou pečovat o Zemi jako o nádhernou zahradu. Umění, které dlouhou dobu spalo v našich srdcích.
5. Sopránová árie
Mrhání našimi vodními zdroji a znečištění splašky a umělými hnojivy pochází částečně z našeho přesvědčení, že lidský hnůj a zbytky potravin jsou odpad a nikoliv recyklovatelné přírodní suroviny. FECOFOBIE! Ta je největší překážkou kompostujících záchodů. Navíc je to téma „společensky nevhodné“. FECOFOBIE! Lidé mají panický strach z nebezpečných patogenních bakterií šířených fekáliemi. Přitom mnoho vesnic a některá města stále pouští fekálie do vodních toků. Přitom je dokázáno, že různé bakterie a zárodky nemocí přežívají ve vodním prostředí (jímky, stoky, řeky a čistírny), ale nejsou schopné přežít v obyčejném kompostu. Kompostování lidského trusu je ta nejhygieničtější, též nejlevnější a nejužitečnější varianta. Nejsou potřeba miliardové investice do kanalizace a do čistíren. Vždycky existuje jiná možnost. A to je ten chybějící článek v lidském potravním cyklu, který opět spojí kruh: lidský hnůj může podstoupit proces bakteriálního trávení a být pak navrácen jako kompost půdě. Jenže je tu EKOFOBIE! Ekotoaleta chrání pitnou vodu, ekotoaleta chrání půdu. EKOFOBIE! Ekotoaleta chrání, neznečišťuje, jen recykluje. Lidský trus obsahuje dusík, fosfor, draslík a celou řadu dalších mikroprvků, které by se měly vrátit zpět do půdy. Je to velmi vzácné hnojivo. Před aplikací na záhony je ho dobré zkompostovat, to ho velmi zkulturní. Kompostování lidského trusu je ta nejhygieničtější, též nejlevnější a nejužitečnější varianta. Nejsou potřeba miliardové investice do kanalizace a do čistíren. Vždycky existuje jiná možnost.
6. Sbor
Proč jsme my lidé tolik zbloudili? Proč jsme my lidé tolik zbloudili tak daleko od blahodárného symbiotického vztahu s planetou? Lidské bytosti a všechno živé je neoddělitelně propleteno s ostatními prvky přírody. Jsme nitkami v tkanivu života. Potřebujeme nepřetržitě dýchat atmosféru obklopující planetu, pít tekutiny, které stékají po povrchu planety, jíst organismy, které vyrůstají z kůže planety. Když je lidské ego v rovnováze s ekologickým prostředím, člověk žije v harmonii s planetou. To je pravý smysl spirituality: Být vědomou součástí vyšší úrovně Bytí, harmonicky s ní sladěnou.
7. Sbor
Když ego nafoukne své rozměry, může se vychýlit z rovnováhy, zvlášť, když se to týká celých kultur. Je velmi nesprávné předstírání, že se to týká jen životního prostředí a nemá proto tak velký význam. Naše vzdělávací instituce nás učí klanění se intelektu, často na úkor morálního, etického a duchovního vývoje. Ekonomické instituce nás nutí stát se konzumenty, oslavují ty, kteří získali největší majetek. Naše duchovní instituce uctívají jenom člověka. Jsme jen bezvýznamná stvoření na drobku prachu v koutku vesmíru. Jsme jen jednou z miliónů životních forem, s nimiž se všemi tu musíme žít pohromadě. Sama Země je rozpoznána jako živá jednotka, jako úroveň Bytí daleko vyšší, než úroveň člověka. Na galaxie a vesmír hleď jak na další vyšší úroveň Bytí. Všechny tyto entity jsou prostoupeny životní energií, mající určitou formu vědomí, jemuž jsme nemohli ještě ani začít rozumět. Jak rozšiřujeme svoje vědomosti, poznáváme své skutečné místo, naše ego se musí realisticky stáhnout. Musíme si připustit svou závislost na ekosystému Země, musíme se pokusit žít v harmonii s velkým světem kolem nás.
8. Basová árie Victora Huga
Současná věda si uvědomila, že nejúrodnější hnůj je ten lidský. Číňané to vědí už dávno. Žádný čínský rolník se nevrátí z města bez věder naplněných tím, co my nazýváme odpadem. Dík lidskému hnoji je půda v Číně stále tak mladá jako za dob Abrahamových. Žádné guano není tak úrodné jako zbytky z města. Velké město je velkým zdrojem mrvy. Využít město k zúrodnění venkova, to by byl úspěch. Naše výkaly mají cenu zlata. Co děláme s tímto zlatem? Vyléváme ho do hlubin. S velkými náklady vysíláme konvoje lodí k jižnímu pólu pro výkaly tučňáků a buřňáků, zatímco nevyčíslitelné bohatství, které máme po ruce, vyléváme do moře. Tušíš, co všechno ten podzemní proud smrdutého kalu, skrytý pod chodníkem, v sobě skrývá? Skrývá kvetoucí louku, zelenou trávu, majoránku a šalvěj, drůbež a dobytek, provoněné seno a zlaté obilí, chléb na tvém stole, tvé potěšení, tvůj život… Taková je vůle mystického Tvoření, transformace na zemi, převtělování v nebi … Přijmi to a bohatství tě nemine. Ignoruj to, vyhoď to bohatství a mysli, že jsem blázen. To bude koruna tvé hlouposti. Současný systém škodí. Záměr je dobrý, výsledek smutný. Lidé si myslí, uklízíme město, zatím oslabují populaci. Kanalizace je omyl…
9. Altová árie
Vždycky existuje jiná možnost.
Nechceme tu propagovat smradlavé kadibudky, jak je známe z vesnic a okolí chat. Příčinou toho, že kadibudky zapáchají, je hnití přemokřené směsi. Celý problém hnití řeší kyslík. Je potřeba směs přimět k voňavému kompostování tím, že bude mít kyprou vzdušnou strukturu a vyvážený poměr dusíku a uhlíku. Je dobré moč separovat od fekálií. Zvýšíme tím kapacitu, není třeba tak časté vynášení. V moči je obsaženo víc živin nežli ve fekáliích. Moč ze separačních toalet je prakticky sterilní a dá se použít přímo k zálivce po smíchání s čistou nebo šedou odpadní vodou, přibližně v poměru jedna k osmi. Hnědé třeba zasypávat jakoukoliv mulčí. Piliny jsou nejvhodnější, skryjí všechen zápach. I tento skvělý biofiltr obohatí kompost.
10. Sbor
Clivus multrum je typ kompostovací toalety a zároveň název společnosti, která tuto značku prodává. „Clivus“ znamená latinsky „sklon“. „Multrum“ je švédské složené slovo, které znamená „kompostárna“, takže „Clivus Multrum“ je nakloněná kompostárna.
Clivus multrum, Clivus Ekoster, est.
První prototyp postavil v roce 1939 ve švédské obci Tyresö učitel umění Rikard Lindström, který vlastnil nemovitost u Baltského moře. Linström postavil jednokomorovou betonovou nádrž se šikmým dnem a komínem pro likvidaci kuchyňského a toaletního odpadu. Fungoval několik desetiletí a nakonec byl patentován v roce 1962. V roce 1964 byl vyroben první komerční laminátový „Clivus Multrum“, první opravdový kompostovací záchod.
Nejjednodušší však je běhat s rýčem v zahradě. Praktické to také je, když jste v přírodě. Je to super ekologické, jenom nenastydněte. Zažijete harmonii s tím, jak to příroda původně zamýšlela.
11. Sbor
Vykopete malou díru, kterou potom zasypete. Pro častější „výběhy“ vykopejte drážku, nad ní si pak dřepnete, umístíte příspěvek, papíry tam házejte, zasypte vše hlínou. Nejsou vidět, nejsou cítit, jen je třeba soukromí. Můžete mít přenosnou budku nebo ohrádku. Musíte též zabránit vyhrabání pejskem. Když je drážka plná, vykopeš si druhou, brzy takto zúrodníš budoucí svůj záhon. Takto to lze použít na venkovních akcích, stačí mít jen přenosnou budku nebo ohrádku. Lepší nežli chemické hnusné toalety. Harmonickému vylučování v rámci uzavřených přírodních koloběhů zdar!
12. Sbor
Správně provzdušněný kompost svým zahřátím zničí všechny zjistitelné patogeny. Stačí jenom čas, ve kterém kompost zraje. Nevyžaduje elektřinu. Nevyžaduje spotřebu žádných surovin. Neprodukuje žádný odpad. Můžete ho provádět století za stoletím, tisíciletí za tisíciletím, bez tlaku na životní prostředí. Po celou dobu bude produkovat cennou surovinu nezbytnou pro naše přežití. Každý, kdo žije delší dobu se systémem kompostování lidského hnoje, chápe, že pochází z jeho těla a uvnitř jeho těla také celou dobu existuje.
13. Dohra k titulkům a odkazům
O autorovi
Tomáš Hanzlík
Hudební skladatel Tomáš Hanzlík (nar. 29. 7. 1972) je uměleckým vedoucím Ensemble Damian (zal. 1996) a zároveň impresáriem kočovného divadla Theatrum Schrattenbach (2004). Byl zakladatelem, dramaturgem a zároveň producentem tří olomouckých festivalů: Baroko (od r. 1998, v r. 2009 udělena cena Olomouckého kraje), Opera Schrattenbach (od r. 2005), Olomoucké barokní slavnosti (2013–2020). V letech 2006–2016 vedl Dětskou operu Olomouc při SGO, pro kterou napsal řadu původních titulů. Je odborným asistentem na KHV PdF UP (od r. 2004). Tuto katedru absolvoval v roce 1995, muzikologii na FF UP v roce 1998. Tématem jeho disertace byla hudba piaristických skladatelů 17. a 18. století (KHV PdF UP, 2004). České i latinské texty piaristů pak využil i při kompozici řady vlastních děl. Vedle pedagogické činnosti (od r. 2001) se věnuje kritickým edicím staré české hudby (T. N. Koutník: Requiem ex Es, Salve Regina Capucinorum ex d, Litaniae de Sanctissimo Nomine Jesu ex C – 1998, Choceňský manuskript – 2000, Hudba piaristických klášterů I. – 2003, Editio Baerenreiter). V letech 1996–1998 byl zaměstnán jako redaktor pro vážnou hudbu a folklór v Českém rozhlase Olomouc, se kterým spolupracuje externě doposud. Od roku 1993 pravidelně koncertuje jako dirigent, vokalista a hráč na smyčcové nástroje. S Ensemble Damian uvádí vedle staré hudby a vlastních děl také soudobé autory převážně minimalistického stylového okruhu. Účinkoval na festivalech Maraton soudobé hudby Praha, Forfest Kroměříž, Janáčkův Máj Ostrava, Janáčkovy Hukvaldy, Bezručova Opava ad. Se souborem prezentoval ČR netradičními operami také na turné v Pobaltí, Německu a v Itálii. V řadě Barokní opera a oratorium pražského FOK (2004) uvedl operu Johanna Huga Wilderera La Nascita del Diamante (Zrození diamantu) a v rámci festivalu Hudební fórum Hradec Králové (2006) českou premiéru opery Three Tales Steva Reicha.
1. února 2004 premiéroval Hanzlík v projektu Národního divadla v Praze Bušení do železné opony vlastní operu Yta innocens (Nevinná Yta) Po jejím úspěchu získal pozvání k dalšímu vystoupení v rámci téhož projektu (V. Zouhar: Coronide, Zouhar-Hanzlík: Torso; 2004) a objednávku na celovečerní operu pro Národní divadlo. Nejprve rozšířil operu Yta innocens do celovečerního formátu, ale nakonec se rozhodl pro zhudebnění anonymního textu Lacrimae Alexandri Magni (Slzy Alexandra Velikého – premiéra 25. ledna 2007). V letech 2009–2010 vytvořil a premiéroval rozsáhlé hudební drama Labyrint vášně. V roce 2011 uvedlo Národní divadlo v Brně ve světové premiéře jeho operu La Dafne (společně s V. Zouharem). Volná rekonstrukce nedochované Monteverdiho Ariadny (společně s V. Zouharem) získala na festivalu Opera 2020 cenu za divácky nejúspěšnější inscenaci. Svůj vlastní skladatelský styl Hanzlík označuje jako neobarokní minimalismus, charakteristický zacyklením historizujících harmonických a melodických fragmentů. Výrazně se také podílí na vizuální stránce produkcí Ensemble Damian a to jak po stránce pohybové (rétorická barokní gestika) tak výtvarné (návrhy a výroba dekorací a rekvizit z papírmaše) ve spolupráci s kostýmní výtvarnicí Vendulou Johnovou. V letech 2005–2010 vlastním nákladem zrekonstruoval klasicistní kovárnu v Doubravici nad Moravou, kde žije a tvoří opery, sochy a obrazy. V roce 2021 zakoupil rozsáhlý zemědělský objekt v Měrotíně, který hodlá přebudovat na umělecké dílny s venkovní a vnitřní divadelní scénou.
