Pitoreskní pašijová opera (2006)
Tomáš Hanzlík / Roman Ludva
Hudba / Music: Tomáš Hanzlík
Libreto / Libretto: Roman Ludva
Režie / Stage Director: Sergej Sanža
Umělecké nastudování / Rehearsed by: Tomáš Hanzlík
Kostýmy a scéna / Costumes and Set: Vendula Johnová a Marek Novák
Obsazení / Scoring: S,A,T, tape (+ 4 činoherci)
Stopáž / Durata: 60´
Poslechněte si Krvavou pavlač
Historické souvislosti
Po bitvě na Moravském poli v roce 1278 se český stát ocitl v tragické situaci. Zdálo se, že s králem Přemyslem Otakarem II. padlo i království. Tím spíš, že Přemyslův syn a následník trůnu Václav II. byl ještě dítě, stavovské politické instituce dosud neexistovaly a nebyl zde tedy nikdo, kdo by mohl nejvyšší autoritu krále zastoupit.
V posledním desetiletí 13. století však už bylo vše jinak. Václav II. se oženil s Gutou Habsburskou, dcerou hlavního nepřítele svého otce, a s podporou zahraničních i domácích spojenců, taky díky obratné strategii vůči šlechtě, obnovil svou panovnickou svrchovanost. Postupně dosáhl nového rozmachu královské moci. Ale i když Přemysl Otakar II. byl především válečník – který však zapomínal na to, že územní expanzi je nutno zabezpečovat ideově náročnější politikou s trpělivými kompromisy –, taky státnické kroky Václava, jinak obratného politika, byly poznamenány stejnou chybou, jakou dělal jeho otec: přílišnou ctižádostí Přemyslovců.
K zisku polské královské koruny v roce 1300 přidal Václav II. o rok později i korunu uherskou pro svého syna Václava III. V zájmu o Uhry byli protivníky Přemyslovců italští Anjouovci. Na jejich podporu vystoupil papež Bonifác VIII., který ve stupňujícím se sporu s Václavem II. zpochybnil i jeho držení polské koruny. A s Bonifácem uzavřel nečekaně spojenectví i římský král Albrecht I. Habsburský. Čechy se tak znovu ocitly v mezinárodní izolaci.
V roce 1304 vpadlo do Království českého vojsko Albrechta Habsburského. Díky opatrné vojenské strategii českého velení však odtáhlo od Kutné Hory a jejích stříbrných dolů s nepořízenou. O rok později došlo k mírovým jednáním mezi vídeňským a pražským dvorem, během nichž zemřel Václav II.
Následník trůnu Václav III. se vzdal titulu uherského krále, ale usiloval o udržení jádra česko-polského soustátí (což posílil svým sňatkem s Violou Těšínskou z dynastie Piastovců). Vůči tomuto záměru v Polsku organizoval odboj Vladislav Lokýtek, který však neměl podporu dalších Piastovců. Václav III. proti němu soustředil rozsáhlé vojsko. Ale ještě před tažením do Polska byl 4. srpna 1306 na Přemyslovském hradě v Olomouci ve věku sedmnácti let za nevyjasněných okolností zavražděn. Touto tragédií vymřel rod Přemyslovců po meči.
Recenze
Škleb a patos na pavlači
Zahájení 9. ročníku hudebního festivalu Baroko 2006 bylo letos načasováno na den přesně 700 let po zavraždění posledního mužského potomka Přemyslovců Václava III. V Mozarteu Arcidiecézního muzea byla 4. srpna uvedena premiéra nové opery Tomáše Hanzlíka Krvavá pavlač, která tuto událost – prostřednictvím scénáře Romana Ludvy – reflektuje.
Po řadě oper, v nichž Tomáš Hanzlík – střídavě s Vítem Zouharem – zhudebnil libreta barokních oper, jejichž notový zápis se do dnešních časů nedochoval, přichází tak umělecký vedoucí Ensemblu Damian a dramaturg festivalu Baroko s kompozičním řešením operního žánru o něco blíže běžnému novodobému pojetí opery. Dosud měl jeho operní skladby „v rukou“ pouze Ensemble Damian a i když soubor před dvěma roky získal svou vlastní scénu – v atriu bývalého Jezuitského konviktu, nyní Uměleckého centra Univerzity Palackého – se Zouharovými a Hanzlíkovými operami mohl poměrně bez nesnází kočovat a představení byla stále ještě do značné míry koncertními, nikoliv plně jevištními inscenacemi. Krvavá pavlač je formálně plnohodnotnou operou, byť s jednoduchou scénou, ale s už propracovanou světelnou složkou a režijně pojednanou. Režie se ujal Sergej Sanža, herec a umělecký vedoucí pouličního divadla Facka, a opera tak získala hned několik souběžných rovin. Tomáš Hanzlík zůstává věrný stylu „minimalistického baroka“, se sobě vlastní hravostí a kreativitou nicméně neulpívá na tvarech, ke kterým dospěl v předchozích operách – a to přesto, že výborně fungují. Krvavá pavlač je uváděna jako „pitoreskní pašijová opera“ v záměrně kramářském duchu: tři pěvci zpívají za doprovodu flašinetu, jehož klikou točí autor opery a současně „od flašinetu“ diriguje a uvádí jednotlivé scény opery, scénickou akci nesou čtyři pantomimičtí herci. Je kladem i úskalím inscenace, že všechny tři složky (s libretem, v němž jde místy o více nežli jen o příběh, vlastně čtyři) jsou tak živoucí a poutavé, že zachytit pozorností jednu znamená přicházet o detaily (a někdy i sdělení) ostatních. V kostýmech Venduly Johnové a na scéně Marka Nováka je Hanzlíkova a Ludvova Krvavá pavlač skvělou podívanou. Hudební složka zpostředkovává, co jiné umění neumí – baví, a když na to přijde, morfuje vám svět (příběhu) před očima. Pěvci – Markéta Večeřová (Václav II.), Bedřich Levý (Václav III.) a Jan Ondrejka (mnich Jan) – přitom nemají snadnou úlohu, při místy dost náročných partech ještě udržují komunikativní vztah s herci (S. Sanža, M. Bumbálek, M. Jovanovski, S. Petrů). V gestu se mísí barokní patos, jarmareční škleb a – střídmě, ale osudově – soudobě zakoušená poetika. Krvavá pavlač asi nebude – vzhledem k sestavě účinkujících – tak snadno přenosná jako jiné opery v repertoáru Ensemblu Damian, a tak jsou její dvě reprízy v rámci festivalu Baroko 2006 (10. srpna a 21. září) příležitostí, jak si ji nenechat ujít.
—Wanda Dobrovská
O autorovi hudby
Tomáš Hanzlík
Hudební skladatel Tomáš Hanzlík (nar. 29. 7. 1972) je uměleckým vedoucím Ensemble Damian (zal. 1996) a zároveň impresáriem kočovného divadla Theatrum Schrattenbach (2004). Byl zakladatelem, dramaturgem a zároveň producentem tří olomouckých festivalů: Baroko (od r. 1998, v r. 2009 udělena cena Olomouckého kraje), Opera Schrattenbach (od r. 2005), Olomoucké barokní slavnosti (2013–2020). V letech 2006–2016 vedl Dětskou operu Olomouc při SGO, pro kterou napsal řadu původních titulů. Je odborným asistentem na KHV PdF UP (od r. 2004). Tuto katedru absolvoval v roce 1995, muzikologii na FF UP v roce 1998. Tématem jeho disertace byla hudba piaristických skladatelů 17. a 18. století (KHV PdF UP, 2004). České i latinské texty piaristů pak využil i při kompozici řady vlastních děl. Vedle pedagogické činnosti (od r. 2001) se věnuje kritickým edicím staré české hudby (T. N. Koutník: Requiem ex Es, Salve Regina Capucinorum ex d, Litaniae de Sanctissimo Nomine Jesu ex C – 1998, Choceňský manuskript – 2000, Hudba piaristických klášterů I. – 2003, Editio Baerenreiter). V letech 1996–1998 byl zaměstnán jako redaktor pro vážnou hudbu a folklór v Českém rozhlase Olomouc, se kterým spolupracuje externě doposud. Od roku 1993 pravidelně koncertuje jako dirigent, vokalista a hráč na smyčcové nástroje. S Ensemble Damian uvádí vedle staré hudby a vlastních děl také soudobé autory převážně minimalistického stylového okruhu. Účinkoval na festivalech Maraton soudobé hudby Praha, Forfest Kroměříž, Janáčkův Máj Ostrava, Janáčkovy Hukvaldy, Bezručova Opava ad. Se souborem prezentoval ČR netradičními operami také na turné v Pobaltí, Německu a v Itálii. V řadě Barokní opera a oratorium pražského FOK (2004) uvedl operu Johanna Huga Wilderera La Nascita del Diamante (Zrození diamantu) a v rámci festivalu Hudební fórum Hradec Králové (2006) českou premiéru opery Three Tales Steva Reicha.
1. února 2004 premiéroval Hanzlík v projektu Národního divadla v Praze Bušení do železné opony vlastní operu Yta innocens (Nevinná Yta) Po jejím úspěchu získal pozvání k dalšímu vystoupení v rámci téhož projektu (V. Zouhar: Coronide, Zouhar-Hanzlík: Torso; 2004) a objednávku na celovečerní operu pro Národní divadlo. Nejprve rozšířil operu Yta innocens do celovečerního formátu, ale nakonec se rozhodl pro zhudebnění anonymního textu Lacrimae Alexandri Magni (Slzy Alexandra Velikého – premiéra 25. ledna 2007). V letech 2009–2010 vytvořil a premiéroval rozsáhlé hudební drama Labyrint vášně. V roce 2011 uvedlo Národní divadlo v Brně ve světové premiéře jeho operu La Dafne (společně s V. Zouharem). Volná rekonstrukce nedochované Monteverdiho Ariadny (společně s V. Zouharem) získala na festivalu Opera 2020 cenu za divácky nejúspěšnější inscenaci. Svůj vlastní skladatelský styl Hanzlík označuje jako neobarokní minimalismus, charakteristický zacyklením historizujících harmonických a melodických fragmentů. Výrazně se také podílí na vizuální stránce produkcí Ensemble Damian a to jak po stránce pohybové (rétorická barokní gestika) tak výtvarné (návrhy a výroba dekorací a rekvizit z papírmaše) ve spolupráci s kostýmní výtvarnicí Vendulou Johnovou. V letech 2005–2010 vlastním nákladem zrekonstruoval klasicistní kovárnu v Doubravici nad Moravou, kde žije a tvoří opery, sochy a obrazy. V roce 2021 zakoupil rozsáhlý zemědělský objekt v Měrotíně, který hodlá přebudovat na umělecké dílny s venkovní a vnitřní divadelní scénou.
Umělecké portfolio
Partitury některých skladeb jsou ke stažení ve formátu MUS, který můžete přečíst např. programem Finale Reader (ke stažení zde). Pokud je u díla partitur více, jsou navíc zabaleny do souboru ZIP.
Divertimento pastorale G dur (pro 2 flétny, 3 housle a kytaru), 1987
Pin, Tan, Bel (opera, text Hana Macková), 1987
Tři dětské kánony, 1989
Čtyři astmatici a dva cholerici (houslové dueto), 1989
Bahenní motýl (pro dva recitátory a komorní soubor), 1990
Et clamor meus (pro alt, housle a varhany), 1991
Koncert G dur (pro housle a smyčcový orchestr), 1992 / partitura
Missa (pro soprán, smíšený sbor, varhany a triangl), 1993—2003 / partitura
Čas (pro smyčcový orchestr), 1993
Aureola (pro smyčcový orchestr), 1993
In exitu Israel de Aegypto (pro kontratenor a barokní orchestr), 1993
Stavba města a věže (pro hoboj a smsyčcový orchestr), 1993
V období dešťů (pro varhany), 1993
Čtyři dětské písně (pro zpěv a klavír), 1994
Koncert pro flétnu, cembalo a smyčcový orchestr, 1995 / partitura
Hudba č. 1—4 (pro komorní soubor), 1995
Smyčcový kvartet č. 1 „Hudba pro UFO“, 1995 / partitura
Sonáta (pro cembalo a klavír), 1995
Smyčcové trio č. 1—4, 1995 / partitura
Sonata in G (pro housle, violu da gamba a cembalo), 1995 / partitura
Lamento za C. Ph. E. Bacha (pro klavír), 1995 / partitura
Lamentationes (pro 2 tenory, violoncello a klavír), 1995–96 / partitura
Gloria (pro soprán a smyčcové trio), 1997 / partitura
Concerto grosso (pro 6 houslí, violu, violoncello a kontrabas), 1997 / partitura
Potopa (kantáta, text: Jiří Malaník), 1998 / partitura
Sinfonia in Es KV 16 (pro komorní orchestr), 1998
Symfonie č. 1, Es dur, 1998 / partitura
Te Deum (pro sóla, sbor a barokní orchestr), 1999 / partitura
Epibateron (kantáta, text: Victorinus Jezvina), 2000
Endymio (opera, text: P. David Kopecký), 2001 / partitura
Yta innocens (opera, text: P. David Kopecký), 2003 — rozšířená verze 2005 / partitura
Torso (opera, text: P. David Kopecký, hudba společně s V. Zouharem), 2003
Arion (balet – melodram, text: Jiří Malaník), 2002–2004 / partitura
Capriccio Nro. 1—5 (pro housle sólo), 1995, 2005 / partitura
Kirké (komorní opera na vlastní text), 2005 / partitura
Koncert pro violoncello a smyčcový orchestr, 2005 / partitura
Lacrimae Alexandri Magni (opera, text: anonym), 2006 / partitura
Krvavá pavlač (opera, vlastní text podle scénáře Romana Ludvy), 2006 / partitura
Jirka s kozou (melodram, text: Božena Němcová), 2006 / partitura
Tvarůžkové ódy (opera, text: David Hrbek), 2006–2007 / partitura
Harlekýnova dobrodružství (pantomima), 2007 / partitura
Strašná travestie o těhotném starostovi (komorní opera, text: David a Daniel Hrbek), 2008 / partitura
Stabat mater (kantáta pro alt a smyčce), 2008 / partitura
Romeo a Julie (komorní opera, text: David Hrbek), 2009 / partitura
Sen o říši krásy (fragment opery, text: Jiří Karásek ze Lvovic), 2009
Labyrint vášně (hudební drama, text: David Hrbek), 2009–2010 / partitura
La Dafne (opera, společně s Vítem Zouharem text: Ottavio Rinuccini), 2011
Gli arcieri nudi (tři madrigaly na texty O. Rinucciniho), 2012
Voda a vzduch (opera na vlastní text podle deníků Jakuba Obrovského), 2012
Malá svita z opery Křídla a propast, 2012
O perníkové chaloupce (opera, text: Miroslav Nop), 2013
Gotická svita (pro 5 saxofonů nebo zobcových fléten), 2013
Svět podle Plinia (opera, text: Plinius starší), 2014
Kdybys mi viděla do hlavy (melodram, text: David Hrbek), 2014
Lancelot a Alexandrina (opera-melodram, text: Otokar Fischer), 2015
Laudate pueri Dominum (pro soprán, alt a orchestr), 2015
Smyčcový kvartet č. 2, 2017
L´Arianna (opera, společně s C. Monteverdim, V. Zouharem, text: Ottavio Rinuccini), 2018
Skicy pro smyčcové kvarteto (Smyčcový kvartet č. 3), 1996, 2018
Piramo e Thisbe (dramatická kantáta), 2019
Epitaphium Wolfgango Hannibali de Schrattenbach, 2019
De profundis (žalm 129/130), 2020
Pivo, ženy, zpěv (cyklus písní pro tenor a klavír), 2020
Svita d moll (variabilní obsazení), 2020
Fuga d moll (pro smyčcové kvarteto), 2020
Preludia a fugy pro klavír, 2020
Trio C dur pro housle, klavír a violoncello, 2020
Piráti (opera na barokní motivy, libreto: Milan Šedivý), 2020/21
Římská Lukrécie (opera, libreto: Rademin), 2021
Poklad Arkádie (opera, libreto: Marek Řihák), 2021
Pudl a Pudr (muzikál, libreto Helena Koblischková), 2022
Missa brevissima pro sbor a cappella, 2022
Zkáza Sodomy pro bas a komorní soubor, 2022
Templum Honoris, Honoris cupiditas, 2023
Ekotoalety, 2023 (oratorium)
Pinocchio, 2024 (opera, společně s V. Zouharem, text: David Košťák)
_________________
Účast na inscenacích oper jiných autorů
Coronide (Vít Zouhart) nastudování, režie
Three Tales (Steve Reich) hudební nastudování
Apollo et Hyacinthus, K.s. 38 (W. A. Mozart) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
Facetum musicum (1736) (A. Vivaldi, G. F. Haendel, A. Lotti…) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
La Nascita del Diamante (J. H. Wilderer) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
Ghirlanda di Fiori (A. Caldara) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
Aurea libertas, Veritas exulant (Josef Schreier) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
Operosa terni Colossi moles (F. A. Míča) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
Orfeus (C. Monteverdi) scéna, překlad libreta, kostýmy, hudební nastudování, režie
Noci Dnem (Vít Zouhar) hudební nastudování obnovené inscenace
Il natal di Giove (1748 – K. Müller) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
La contesa de´ numi (1729 – L. Vinci) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
La Semele (1727 – J. A. Hasse) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
La Senna festeggiante, RV 693 (1726 – A. Vivaldi), nastudování, režie, kostýmy
La Gloria e Himeneo, RV 687 (A. Vivaldi) scéna, kostýmy, režie
Belleza e Decoro, Nel giorno natalizio (1729, 1732 – F. A. Míča) scéna, kostýmy, režie
Saeculum coronatum (1724 – A. Saletka) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
La Psiche (Carlo Agostino Badia) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
Il Tribunale di Giove (K. Dittersdorf) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
Rappresentatione di Anima et di Corpo (E. Cavallieri) scéna a kostýmy
La sacra lancia (A. Draghi) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
Lékař oční (V. Jírovec) scéna, kostýmy, režie
O původu Jaroměřic na Moravě (F. Míča) kostýmy, hudební nastudování
Kantátá o Mozartově smrti (J. J. Rösler) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
Holoprtské posvícení (J. Branžovský) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
