Slzy Alexandra Velikého
Opera (2006)
Tomáš Hanzlík
Hudba / Music: Tomáš Hanzlík
Libreto / Libretto: Anonym 1764
Režie / Stage Director: Rocc
Umělecké nastudování / Rehearsed by: Robert Jindra, Tomáš Hanzlík & Damian Orchestra
Kostýmy a scéna / Costumes and Set: Vendula Johnová, Rocc
Obsazení / Scoring: A 1-2, T 1-3, B 1-2, fl, tr, tbn, cor 1-2, sax 1-4, vn 1-2, vle, vc, cb, pf, perc (+4 činoherci)
Stopáž / Durata: 90´
1. února 2004 ve Stavovském divadle v Praze premiéroval Tomáš Hanzlík (1972) s Ensemble Damian v projektu „Bušení do železné opony“ operu Yta innocens. Po jejím úspěchu objednal ředitel Národního divadla Daniel Dvořák novou operu. Hanzlík se rozhodl pro zhudebnění anonymní latinské hry Lacrimae Alexandri Magni z roku 1764. Děj vychází z krátké epizody Plútarchova životopisu Alexandra Makedonského. Premiéra nové opery se uskutečnila ve Stavovském divadle 25. ledna 2007 pod taktovkou Roberta Jindry se Stevem Wächterem v titulní roli. Scénickou podobu prvnímu nastudování dal slovinský avantgardní režisér Rocc. Po stažení z repertoáru se díla ujal Ensemble Damian, který dílo provádí nadále v nepatrně modifikovaném obsazení a režii pod autorovou taktovkou.
Obsah opery
1. dějství
Po úvodní předehře zpracovávající téma Alexandrovy touhy po slávě (1), vybízí vypravěč posluchače k soustředěné pozornosti a stručně je seznámí s námětem (2). Dvanáctiletý makedonský princ Alexandr obdivuje oslavné reliéfy v podstavci obrovité sochy svého otce Filipa (3). Dvorní sochař Lysippus popisuje znepřátelené město (4) a zjevení Jupitera dodávajícího Makedoncům odvahu (5). Poté líčí statečnost makedonských vojáků a rozněcuje tak Alexandrovu představivost (6). V Lysippově sugestivním podání vyvstává vítězná bitva Alexandrovi živě před očima. Rozrušeného mladíka sochař opustí s tvrzením, že jen vítězům náleží takové mramorové pocty (7). Osamělého Alexandra přepadne najednou smutek (8). Prosí Jupitera u oltáře o pomoc (9). Makedonští vojevůdci Parmenio a Polystratus ho ujišťují o úspěchu jeho snažení, pokud k ostatním darům ducha i těla přidá studium vojenského umění (10).
Když vojevůdci odejdou, zastíní Alexandrovu mysl nejasná předtucha (11). Vyčítá si, že je synem tak mocného otce, jehož stěží překoná (12). Radost nepřinese ani setkání s vrstevníky Hephaestionem a Philotou (13). V rozrušení před nimi bez vysvětlení utíká (14). Hephaestion a Philotas se strachují o budoucnost Makedonie a prosí bohy o přízeň (15). Jejich rozhovor zaslechne věštec Aristander. Mladíci ho prosí o předpověď výsledku Filipovy válečné výpravy (16). Aristander z budoucnosti předpoví Alexandrův pláč a odejde (17). Oba přátelé z Alexandrových slz usoudí na makedonskou porážku (18). Naříkají nad nešťastným osudem vlasti (19), když je potkávají Parmenio a Polystratus vychvalující makedonské úspěchy (20). Mladíci je upozorní na neblahou věštbu (21). Parmenio a Polystratus jsou proroctvím zaskočeni (22). Všichni společně se odhodlávají k válečnému tažení na záchranu Makedonie (23). Dějství uzavírá fuga na téma Alexandrových slz (24) a po ní vypravěčův monolog o nestálosti Štěstěny (25). Na vzniklé situaci se snaží přiživit otrok Lysis. Ten se chce jako sluha vetřít k lékaři Alexipovi, kterého právě zaměstnává léčba polámaného vojáka Trania. Nabízí mu, že ho jako prostředník uvede k Alexandrovi, momentálně stiženého těžkou melancholií (26).
2. dějství
Alexandr žádá Aristandera o výklad věštby. Věštec připouští vysvětlení o Filipově porážce a varuje Alexandra před zbrklým činem (1). Alexandr to však chápe jako výzvu ke zkoušce jeho lásky k otci (2). Zachvácený mladickým nadšením nařizuje Philotovi a Hephaestionovi postavit vojsko a připravit zbraně. Sebe sama učiní vojevůdcem (3). Vypravěč přemítá o vážnosti situace (4).
Zcela zhroucený Polystratus naříká nad osudem Makedonie (5). Parmenio se ho snaží přivést na lepší myšlenky (6), až jejich rozhovor přeruší trubky a příchod vojska vedeného Alexandrem, Philotou a Hephaestionem. Parmenio se je snaží zastavit před zbrklým činem (7).
Otrok Lysis coby tlumočník nabízí Alexippovy lékařské a Traniovy vojenské služby.. Alexandr odmítá léčbu, jen jeho duch je nemocen, což nelze léčit lékařským uměním. Neúspěch jednání vyústí v hádku před vznešenou dvorskou společností (8). Když jsou konečně Lysis, Alexipus a Tranio vykázáni ze scény, trubky ohlásí příchod posla Lysimacha. Ten oznamuje všem, že Filip dosáhl dalšího slavného vítězství. Alexandr se rozpláče jako malý chlapec, neboť veškerou slávu mu v poli vzal jeho otec (9). Vypravěč ujišťuje přítomné, že jsou to slzy, jejichž příslibem je budoucí Alexandrova velikost a sláva (10). Vyzývá všechny k oslavnému závěru (11).
Záznam představení
Recenze
„Hanzlík buduje barokní konstrukce z minimalistických, jemně se obměňujících motivů, nad nimiž se klenou melodie místy až s hitovým potenciálem.“
—Opus musicum, 2007, Boris Klepal
„Výrazným dramatickým i estetickým prvkem byla přidaná statická postava Historika – vypravěče a věcného komentátora v efektním rudém šatu „bez tváře“. Soňa Červená tuto roli zvládla s noblesou a na její příkladné deklamaci by se mohli učit mnozí činoherci.“
—Lidové noviny, 29. 1. 2007, Helena Havlíková
„Slovinský režisér používající značky Rocc promítl svou představu nejen do vedení pěvců, ale i do scény a kostýmů. Bělostné ladění scény s výraznými průniky modré a červené působí výtvarně čistým a odlehčeným dojmem, stejně jako tvarově nápadité kostýmy. „
—Právo, 28. 1. 2007, Radmila Hrdinová
O autorovi hudby
Tomáš Hanzlík
Hudební skladatel Tomáš Hanzlík (nar. 29. 7. 1972) je uměleckým vedoucím Ensemble Damian (zal. 1996) a zároveň impresáriem kočovného divadla Theatrum Schrattenbach (2004). Byl zakladatelem, dramaturgem a zároveň producentem tří olomouckých festivalů: Baroko (od r. 1998, v r. 2009 udělena cena Olomouckého kraje), Opera Schrattenbach (od r. 2005), Olomoucké barokní slavnosti (2013–2020). V letech 2006–2016 vedl Dětskou operu Olomouc při SGO, pro kterou napsal řadu původních titulů. Je odborným asistentem na KHV PdF UP (od r. 2004). Tuto katedru absolvoval v roce 1995, muzikologii na FF UP v roce 1998. Tématem jeho disertace byla hudba piaristických skladatelů 17. a 18. století (KHV PdF UP, 2004). České i latinské texty piaristů pak využil i při kompozici řady vlastních děl. Vedle pedagogické činnosti (od r. 2001) se věnuje kritickým edicím staré české hudby (T. N. Koutník: Requiem ex Es, Salve Regina Capucinorum ex d, Litaniae de Sanctissimo Nomine Jesu ex C – 1998, Choceňský manuskript – 2000, Hudba piaristických klášterů I. – 2003, Editio Baerenreiter). V letech 1996–1998 byl zaměstnán jako redaktor pro vážnou hudbu a folklór v Českém rozhlase Olomouc, se kterým spolupracuje externě doposud. Od roku 1993 pravidelně koncertuje jako dirigent, vokalista a hráč na smyčcové nástroje. S Ensemble Damian uvádí vedle staré hudby a vlastních děl také soudobé autory převážně minimalistického stylového okruhu. Účinkoval na festivalech Maraton soudobé hudby Praha, Forfest Kroměříž, Janáčkův Máj Ostrava, Janáčkovy Hukvaldy, Bezručova Opava ad. Se souborem prezentoval ČR netradičními operami také na turné v Pobaltí, Německu a v Itálii. V řadě Barokní opera a oratorium pražského FOK (2004) uvedl operu Johanna Huga Wilderera La Nascita del Diamante (Zrození diamantu) a v rámci festivalu Hudební fórum Hradec Králové (2006) českou premiéru opery Three Tales Steva Reicha.
1. února 2004 premiéroval Hanzlík v projektu Národního divadla v Praze Bušení do železné opony vlastní operu Yta innocens (Nevinná Yta) Po jejím úspěchu získal pozvání k dalšímu vystoupení v rámci téhož projektu (V. Zouhar: Coronide, Zouhar-Hanzlík: Torso; 2004) a objednávku na celovečerní operu pro Národní divadlo. Nejprve rozšířil operu Yta innocens do celovečerního formátu, ale nakonec se rozhodl pro zhudebnění anonymního textu Lacrimae Alexandri Magni (Slzy Alexandra Velikého – premiéra 25. ledna 2007). V letech 2009–2010 vytvořil a premiéroval rozsáhlé hudební drama Labyrint vášně. V roce 2011 uvedlo Národní divadlo v Brně ve světové premiéře jeho operu La Dafne (společně s V. Zouharem). Volná rekonstrukce nedochované Monteverdiho Ariadny (společně s V. Zouharem) získala na festivalu Opera 2020 cenu za divácky nejúspěšnější inscenaci. Svůj vlastní skladatelský styl Hanzlík označuje jako neobarokní minimalismus, charakteristický zacyklením historizujících harmonických a melodických fragmentů. Výrazně se také podílí na vizuální stránce produkcí Ensemble Damian a to jak po stránce pohybové (rétorická barokní gestika) tak výtvarné (návrhy a výroba dekorací a rekvizit z papírmaše) ve spolupráci s kostýmní výtvarnicí Vendulou Johnovou. V letech 2005–2010 vlastním nákladem zrekonstruoval klasicistní kovárnu v Doubravici nad Moravou, kde žije a tvoří opery, sochy a obrazy. V roce 2021 zakoupil rozsáhlý zemědělský objekt v Měrotíně, který hodlá přebudovat na umělecké dílny s venkovní a vnitřní divadelní scénou.
