Festa teatrale (Vídeň 1666)
hudba: Pietro Andrea Ziani (21. prosince 1616 Benátky – 12. února 1684 Neapol) / libreto: Domenico Federici (1633-1720)
Elice Nymfa, dcera Lykaóna – soprán – Hana Holodňáková
Likaón Král Arkádie – bas – Jiří Poláček
Dalia dvorní dáma – soprán – Helena Kalambová
Caredo dvořan – alt (vysoký tenor) – Vojtěch Pačák
Jupiter skrytý pod jménem Almeto – alt – Martin Ptáček
Merkur skrytý pod jménem Olinto – tenor – Rostislav Baláž
Rolo dvorní sluha – tenor – Vincenc Ignác Novotný
Dianina Nymfa – alt – Vojtěch Pačák
Obsah představení
Dekorace – palác v parku
1.sc. Elice
Princezna Elice je sice mladá, krásná a bohatá, ale něco jí v životě chybí: Láska.
2.sc. Elice, Jupiter
Jupiter v přestrojení za dvořana svádí Elice, ta vzdoruje, protože jako Dianina družka musí zůstat cudná. Rozejdou se v hádce.
3.sc. Caredo
Caredo je zmítán prudkou vášnivou láskou k Dalii
4. sc. Caredo, Dalia
Přichází Dalia, která je však zamilovaná do Almeta (Jupitera). Caredovo bezvýsledné dvoření ústí v hádku, rozchod a jeho sebevražedný žalozpěv.
5. sc. Rolo
Sluha Rolo naříká nad svým úkolem, má hlídat princeznin věnec a je mu jasné, že to nemůže dobře dopadnout.
6. sc. Rolo, Lykaón
Starý a nevrlý vdovec Lykaón už se doslechl, že jeho dcera byla viděna s amantem, Rolo se ho snaží přesvědčit o opaku, ale společně pozorují skrze keř Jupitera koketujícího s Elice. Rolo se snaží Lykaóna přesvědčit, že onen nápadník je určitě král, tedy skvělá partie. Elice je ale zasvěcena bohyni.
7. sc. Rolo, Likaón, Elice
Likaón obviní Elici z hříchu, ta se brání, protože svůj slib cudnosti dodržuje, což Rolo potvrzuje, ale otec má jasno: Už jenom myšlenka na smilstvo je trestuhodná.
8. sc. Elice, Jupiter
Jupiterovo svádění je tentokrát úspěšné, Elice podlehne jeho kráse, když si však uvědomí, co riskuje pro chvilkovou rozkoš, uteče.
9. sc. Jupiter, Dalia
V jejím pronásledování Jupitera zdrží Dalia, vyznává mu lásku, ale Jupiter to s díky odmítne, protože jeho srdce patří momentálně zcela Elici a odejde. Dalia zuří a její pomsta míří k Elici.
10. sc. Dalia, Rolo
Rolo chytí Daliu do sítě v domnění, že je to Elice. Když zjistí svůj omyl, pustí ji s nesmyslnou výmlovou a odejde. Dalia ho považuje za blázna.
11. sc. Dalia, Elice
Elice se neprozíravě svěřuje o své lásce Dalii. Ta využívá situace a snaží se Elici přesvědčit, že si s ní Jupiter jen hraje, protože je ve skutečnosti Daliiným milence. Elice bude všem pro smích a ještě proti sobě popudí Dianu.
12. sc. Dalia, Elice, Likaón
Likaón naříká, že krom tíže vlády musí ještě hlídat nezdárnou dceru. Dalia mu stranou prozradí Elicin poklesek a označí i svůdce. Poté se vytratí. Licaon zuří, zřekne se dcery, předpoví její smrt a odejde. Elice naříká, že pro pár nerozvážných slov musí neoprávněně zemřít a omdlí.
přestávka
13. sc. Elice, Jupiter, pozdejí Rolo, Caredo ze strany
Jupiter ve své pravé božské podobě křísí zemdlelou Elici v náručí, z roští jejich láskyplné setkání pozorují dva šmíráci.
14. sc. Rolo, Caredo
Ti chtějí zjištění totožnosti využít. Každý ji však pochopil opačně: Rolo se chce vetřít k Jupiterovi do služby, Caredo chce informovat Likaóna, že Almet se vydával za Boha a svedl Elici.
15. sc. Caredo, Lykaón, Dalia, Rolo
Caredo udá Lykaónovi Almeta, Dalia se vyděsí a přijímá Caredovu dřívější milostnou nabídku.
16. sc. Elice, Olinto, stranou Lykaón, Jupiter
Olinto (ve skutečnosti posel bohů Merkur) se snaží opět vzdorující Elici přimět, aby dostála milostným slibům daným Jupiterovi. Rozhovor ze dvou různých úkrytů poslouchají Jupiter i Lykaón. Elice Jupitera odmítá a odhodlaně odchází k Dianině chrámu. Spokojený Lykaón opustí svůj úkryt.
17. sc. Olinto, Jupiter, pak Dalia, Elice stranou
Olinto a Jupiter rozmlouvají o Elici, ale kvůli Dalie Jupiter předstírá, že to byla jen hra, ne opravdový cit. Rozhovor však z úkrytu poslouchá Elice. Dalia má novou naději? Rozejdou se.
18. sc. Elice, pak Jupiter
Osamelá Elice naříká, Jupiter se však na místo vrací. Obviní se vzájemně z nevěry. Posléze si vysvětlí účelovost svých lživých postojů a smíří se. Následuje vrcholné milostné duetto.
19. sc. Elice, Jupiter, Rolo
Rolo se nabízí Jupiterovi za sluhu.
20. sc. Elice, Jupiter, Rolo, Lykaón, Caredo, střelci
Král v doprovodu Careda vidí Jupitera s Elice a káže ho zastřelit. Minou. Jupiter v hněvu Lykaóna promění ve vlka. Všichni se rozutečou.
21. sc. Rolo, vlk
Rolo se zadostiučiněním zažene klackem bývalého krále do lesa.
22. sc. Elice
Elice je šťastná, ale tuší, že ji Jupiter nedokáže před Dianiným hněvem ochránit.
23. sc. Dianina Nymfa, Elice
Nymfa osočí Elici z pohany Diany a zvěstuje trest, horší než smrt: Proměnu v šerednou chlupatou medvědici. Elice naříká a lituje, že milovanou bohyni urazila.
24. sc. Rolo, medvědice
Rolo volá do nebe, aby Jupiter Elici zachránil, ale s Bohy je to prostě na levačku…
25. sc. Rolo, medvědice, Jupiter
Ozve se Jupiterův hlas, který vyzdvihne medvědici na oblohu a vytvoří z ní souhvězdí.
26. sc. Rolo
Rolo se loučí s princeznou a lamentuje nad svým osudem. Je mu souzeno, jako nám všem, zůstat malým a zapomenutým na Zemi.
27. sc. Dianina Nymfa, neviditelný sbor
S bohy není radno si zahrávat, přesto je ztráta Elice v tento den mnohonásobně vyvážena. Dnes se totiž narodila císařovna Eleonora. Radujme se a tancujme.
L’Elice per musica | 1666
Dle libreta Domenica Federiciho (1633–1720) zkomponoval v roce 1666 Pietro Andrea Ziani (1616–1684) operu L’Elice per musica. Hudbu pro baletní závěr měl na starosti Johann Heinrich Schmelzer (1620/23–1680). Hra byla nastudována pro oslavu narozenin císařovny vdovy Eleonory Magdaleny a odehráli ji dvorští herci v jednoduchých kulisách architekta Lodovica Ottavia Burnaciniho v zahradách Amalienburgu. Federici přepsal příběh z Ovidiových proměn. Zjednodušil jej pro dramatizaci a převedl do římských reálií. Místo Dia představil Jova, místo Kallistó Elici a místo Artemis Dianu. Krásná princezna Elice byla dcerou arkadského krále Lykáóna a nymfou v družině Diany. Do její krásy se zamiloval Jupiter a jelikož jsou Dianiny nymfy nedotknutelné vymyslel lest. V přestojení za Dianu se dostal do její blízkosti a okouzlil princeznu natolik, že se mu podvolila. Z krátkého vzplanutí odešla ovšem obtěžkána. Jakmile to na ní Diana poznala, vyhnala ji ze své družiny. Ponížená Elice porodila v lese syna Arkada. Jakmile se vše dozvěděla Jovova manželka Juno, pomstila se na princezně a proměnila ji v medvědici. Arkas dospěl bez matky a na vyjížďce v lese narazil na medvědici a začal ji pronásledovat. Netušil, že se chystá zavraždit svoji matku. Tragédii zabránil Jupiter tím, že proměnil Arkada v medvěda a i s matkou jej vyzvedl na nebesa. Stali se z nich Velká medvědice a Malý medvěd.
Libreto je doprovozeno grafický listem Matthäuse Küsela, který dokumentuje závěrečný balet. Představily se v něm obě dcery Eleonory Magdaleny s Ferdinandem III. Eleonora Marie Josefa (1653–1697) tančila jako Diana a Marie Anna (1654–1689) jako Nemesis. Společně s nimi tančilo dalších šest nymf – dvorních dam.
—Miroslav Kindl