Dramatická kanáta z roku 2019 na libreto z Olomouce z roku 1712
Tomáš Hanzlík
Markéta Israel Večeřová
Vincenc Ignác Novotný
Jiří Poláček
Stefan Kunath
Eliška Zajícová
Vojtěch Pačák
Režie: Tomáš Hanzlík

O představení
Z obou oper věnovaných původně olomouckému biskupovi Wolfgangu Hanibalovi ze Schrattenbachu se zachovala pouze libreta. První, Piramo e Tisbe, zpracovává tragický příběh mladých milenců, kterým lásku odpírají rodiče. V noci u pramene na tajném místě setkání překvapí Thisbé lvice. Při útěku ztratí závoj, který lvice tlamou zkrvavenou od právě skoleného býka roztrhá. Pyramos v domnění, že jeho láska zahynula, spáchá sebevraždu. Když po návratu Thisbé pochopí jeho tragický omyl, nalehne na stejný meč. Jejich krev potřísní plody moruše, které mají od té doby purpurovou barvu, stejně jako biskupem očekávaný purpurový kardinálský plášť.
Piramo e Tisbe je první doložená opera provozovaná na Moravě. Byla zkomponována u příležitosti slavnostního biskupského svěcení Wolfganga Hanibala ze Schrattenbachu. Autory díla byli salcburští umělci: libretistou Francesco Maria Raffaelini, autorem hudby byl dvorní skladatel tamního arcibiskupa Mathias Sigismund Biechteler. Původní starověký milenecký příběh známý z Ovidiových Proměn je použit jako připodobnění svazku, které poutá šlechetné srdce biskupa k jeho novému sídelnímu městu. Olomouc je vykreslena jako nebe, na němž září jako slunce osoba nového biskupa. Plody moruše, které potřísnila krev nešťastných milenců a mají od té doby purpurovou barvu, odkazují zároveň k barvě biskupem očekávaného purpurového pláště kardinála. Z opery se zachovalo pouze italské libreto, které Hanzlík doplnil o některé latinské části původního Ovidiova textu.
O autorovi
Tomáš Hanzlík
Hudební skladatel Tomáš Hanzlík (nar. 29. 7. 1972) je uměleckým vedoucím Ensemble Damian (zal. 1996) a zároveň impresáriem kočovného divadla Theatrum Schrattenbach (2004). Byl zakladatelem, dramaturgem a zároveň producentem tří olomouckých festivalů: Baroko (od r. 1998, v r. 2009 udělena cena Olomouckého kraje), Opera Schrattenbach (od r. 2005), Olomoucké barokní slavnosti (2013–2020). V letech 2006–2016 vedl Dětskou operu Olomouc při SGO, pro kterou napsal řadu původních titulů. Je odborným asistentem na KHV PdF UP (od r. 2004). Tuto katedru absolvoval v roce 1995, muzikologii na FF UP v roce 1998. Tématem jeho disertace byla hudba piaristických skladatelů 17. a 18. století (KHV PdF UP, 2004). České i latinské texty piaristů pak využil i při kompozici řady vlastních děl. Vedle pedagogické činnosti (od r. 2001) se věnuje kritickým edicím staré české hudby (T. N. Koutník: Requiem ex Es, Salve Regina Capucinorum ex d, Litaniae de Sanctissimo Nomine Jesu ex C – 1998, Choceňský manuskript – 2000, Hudba piaristických klášterů I. – 2003, Editio Baerenreiter). V letech 1996–1998 byl zaměstnán jako redaktor pro vážnou hudbu a folklór v Českém rozhlase Olomouc, se kterým spolupracuje externě doposud. Od roku 1993 pravidelně koncertuje jako dirigent, vokalista a hráč na smyčcové nástroje. S Ensemble Damian uvádí vedle staré hudby a vlastních děl také soudobé autory převážně minimalistického stylového okruhu. Účinkoval na festivalech Maraton soudobé hudby Praha, Forfest Kroměříž, Janáčkův Máj Ostrava, Janáčkovy Hukvaldy, Bezručova Opava ad. Se souborem prezentoval ČR netradičními operami také na turné v Pobaltí, Německu a v Itálii. V řadě Barokní opera a oratorium pražského FOK (2004) uvedl operu Johanna Huga Wilderera La Nascita del Diamante (Zrození diamantu) a v rámci festivalu Hudební fórum Hradec Králové (2006) českou premiéru opery Three Tales Steva Reicha.
1. února 2004 premiéroval Hanzlík v projektu Národního divadla v Praze Bušení do železné opony vlastní operu Yta innocens (Nevinná Yta) Po jejím úspěchu získal pozvání k dalšímu vystoupení v rámci téhož projektu (V. Zouhar: Coronide, Zouhar-Hanzlík: Torso; 2004) a objednávku na celovečerní operu pro Národní divadlo. Nejprve rozšířil operu Yta innocens do celovečerního formátu, ale nakonec se rozhodl pro zhudebnění anonymního textu Lacrimae Alexandri Magni (Slzy Alexandra Velikého – premiéra 25. ledna 2007). V letech 2009–2010 vytvořil a premiéroval rozsáhlé hudební drama Labyrint vášně. V roce 2011 uvedlo Národní divadlo v Brně ve světové premiéře jeho operu La Dafne (společně s V. Zouharem). Volná rekonstrukce nedochované Monteverdiho Ariadny (společně s V. Zouharem) získala na festivalu Opera 2020 cenu za divácky nejúspěšnější inscenaci. Svůj vlastní skladatelský styl Hanzlík označuje jako neobarokní minimalismus, charakteristický zacyklením historizujících harmonických a melodických fragmentů. Výrazně se také podílí na vizuální stránce produkcí Ensemble Damian a to jak po stránce pohybové (rétorická barokní gestika) tak výtvarné (návrhy a výroba dekorací a rekvizit z papírmaše) ve spolupráci s kostýmní výtvarnicí Vendulou Johnovou. V letech 2005–2010 vlastním nákladem zrekonstruoval klasicistní kovárnu v Doubravici nad Moravou, kde žije a tvoří opery, sochy a obrazy. V roce 2021 zakoupil rozsáhlý zemědělský objekt v Měrotíně, který hodlá přebudovat na umělecké dílny s venkovní a vnitřní divadelní scénou.
