opera o dvanácti scénách na texty P. Davida Kopeckého
/ an opera in twelve scenes to texts by P. David Kopecký (2003)
Vít Zouhar, Tomáš Hanzlík
Hudba / Music: Vít Zouhar, Tomáš Hanzlík
Libreto / Libretto: P. David a s. Joanne Baptista – Jan Kopecký (1696 – 1758)
Režie / Stage Director: Tomáš Hanzlík
Umělecké nastudování / Rehearsed by: Marek Čermák & Ensemble Damian
Kostýmy a scéna / Costumes and Set: Vendula Johnová
Obsazení / Scoring: S,A,T,B, vn 1-2, vc, cemb
Stopáž / Durata: 60´

Historické pozadí
Olomoucký biskup – kardinál Wolfgang Hanibal ze Schrattenbachu rád využíval svých jmenin a narozenin ke vznešenému teatralizování. Byla to jedna z mnoha pravidelných společenských událostí, kdy do svých rezidencí nechával povolat přední hudebníky evropských dvorů k pořádání operních představením. A právě u příležitosti oslav kardinálových narozenin zazněla dne 12.9. 1728 na zámku v Kroměříži nová opera piaristy Davida Kopeckého nazvaná Yta innocens. Podobně jako v mnoha jiných případech i tentokrát se z opery dochovalo pouze tištěné libreto. A podobně jako tomu bylo u barokních oper Epibateron (1712), Coronide (1731) nebo Endymio (1727), jejichž hudba je dnes neznámá, zatoužil skladatel, muzikolog a umělecký vedoucí Ensemble Damian Tomáš Hanzlík staré libreto oživit. A stalo se tak hned dvakrát.
V březnu roku 2003 skladatel Hanzlík dokončil svou novou operu Yta innocens na stejnojmenné libreto Davida Kopeckého z roku 1728. Když se ale ukázalo, že Národní divadlo v Praze, které si premiéru rezervovalo pro projekt Bušení do železné opony, operu přesouvá až na rok 2004 a olomoucký festival Baroko tak nebude zakončen operní slavností, začal hledat jinou variantu. Ta přišla o dva měsíce později. Při návratu z Pobaltí, kde Ensemble Damian uváděl operu Coronide Víta Zouhara. Tomáš Hanzlík navrhl skladateli Zouharovi, aby společně v krátkém čase napsali novou operu pro závěrečný večer festivalu Baroko 2003. Opět na libreto Yta innocens, tentokrát však pouze na dvanáct vybraných scén, které se v Hanzlíkově nové opeře ještě neobjevily. Tedy na jakési torso. A to také dalo název nové opeře.
foto Michal Málek
Dvanáct vybraných částí opery Torso si oba skladatelé rozdělili rovným dílem, s přesně vymezeným afektovým scénářem. Na rozdíl od opery Yta innocens tedy opera Torso postrádá kontinuální děj a je záměrně vytvořena jako zčásti zničená freska, jejíž postavy už ztratily tvář. Barokní patos afektových scén umocňují stylizovaná scénická gesta převypravující hnutí duše. Bohaté kostýmy Venduly Johnové dotváří velkolepost osamocených příběhů a zvuk barokního souboru i hudební gesta čerpají z hudební rétoriky tak, aby dala posluchači porozumět a souznít s osudy, které se před ním odehrávají. Tato vzpomínka na operní Slavnost nabídla pouť za postavami Davida Kopeckého poprvé takřka po 275 letech, a to dne 28. září roku 2003 divákům festivalu Baroko v Olomouci.
Záznam představení
Autoři hudby
Vít Zouhar
Prof. MgA., Mgr. Vít Zouhar, Ph.D. (*1966), hudební skladatel, muzikolog a profesor Univerzity Palackého v Olomouci. Hudební vzdělání získal v mládí od svých rodičů Zdeňka Zouhara a Věry Zouharové. Skladbu vystudoval na Janáčkově akademii múzických umění v Brně (Ištvan, Piňos) a na Universität für Musik u. darstellende Kunst Graz (Pagh-Paan, Pressl), muzikologii na Masarykově univerzitě v Brně. Disertaci obhájil na JAMU v Brně. Habilitoval se na Ostravské univerzitě a inaugurován byl na JAMU. Kompoziční kurzy absolvoval na Accademia Chigiana v Sieně (Donatoni) a v Darmstadtu (Cage, Xenakis).
Je autorem nebo spoluautorem řady oper (L´Arianna, La Dafne, Coronide, Torso, ECHO, TiAMO), více než šedesáti orchestrálních a komorních děl (Brána slunce, Blízká setkání zběsilostí srdce, Pinnas columbae Zvlněná hladina), hudebních her a zvukových instalací (Arcadi, zaHRAda, Tastes, Planina, EUOUA). Jeho hudba je spojována s minimalismem a postmodernou. Zouhar je nositelem Ceny Alfréda Radoka, ceny NUBERG a mnoha dalších ocenění. Řada skladeb vznikla na objednávku (Národní divadlo v Praze, Pražské jaro, Orchestr Berg, Ensemble Damian) a je pravidelně prováděna a nahrávána v Evropě a USA. Zouharova divadelní tvorba byla a je v repertoáru Národního divadla v Praze (Radúz a Mahulena, Pán z Prasečkova), Národního divadla v Brně (La Dafne, Noci Dnem, Otvírání studánek Alfréda Radoka), Ensemble Damian (Coronide, Torso, Saeculum Coronatum, L´Arianna) a opera povera (ECHO).
Zouharovy opery Noci Dnem (2005) a La Dafne (2011, společně s T. Hanzlíkem a Roccem) vznikly na objednávky Národního divadla Brno. Opery Coronide (2000) a Torso (2003, společně s T. Hanzlíkem) uvedlo mj. Národní divadlo v Praze, Teatro Asioli Corregio, mnoho domácích a zahraničních festivalů a patří k nejúspěšnějším inscenacím Ensemble Damian. Od roku 2015 Zouhar vytváří s režisérem, scénografem a designérem Roccem cyklus experimentálních oper ECHO – Metamorphoses. První uvedli v premiéře na Prague Quadriennale 2015. ECHO – Metamorphoses II oba autoři premiérovali s pěvkyní Natalií Uschakovou na festivalu Opera 2017. Opera ECHO – Metamorphoses III – Garden of Life zahajovala festival Prague Quadriennale 2019. V roce 2018 Zouhar dokončil s T. Hanzlíkem operu L´Arianna pro festival Olomoucké barokní slavnosti.
Od roku 2014 Zouhar vytváří a uvádí společně s Gabrielou Coufalovou, Jaromírem Synkem, v rámci Slyšet jinak Laptop Ensemble, a s videoartistou Tomášem Hrůzou cyklus hudebních a vizuálních her Arcadi (2014), zaHRAda (2015), LIBOsad (2016), Planina (2017), EUOUAE (2018), NAD HLA VOU (2018). GArdenME/zaHRAda uvádí od roku 2016 Martin Herman s CSU Long Beach Laptop Ensemble. Na tento cyklus navázaly performance a multimediální projekty Tastes (2016) a MarISHA (2019) které Zouhar vytvořil společně s Ivo Medkem, Sárou Medkovou, Lukášem Medkem, Janem Kavanem a Roccem (MarISHA).
Zouharův balet Wide Crossing (1996) nastudoval Opernhaus Graz a die Theater Künstlerhaus Wien. Na objednávku Národního divadla v Praze vytvořil v roce 2009 hudbu k inscenaci J. A. Pitínského Radúz a Mahulena Julia Zeyera a v roce 2012 k inscenaci Hany Burešové Pán z Prasečkova Molièra. Na objednávku Národního divadla v Brně napsal v roce 2016 hudbu k inscenaci J. A. Pitínského Otvírání studánek Alfreda Radoka Martina Sládečka. Mnoho jeho skladeb vzniklo na objednávku a z podnětu souborů Orchestr Berg, Dama Dama, Ensemble Damian, Ensemble MoENS, Duo Ardašev, Malle Symen Quartet ad. a na objednávku festivalů a institucí Moravský podzim, Baroko Olomouc, Poesiefestival Berlin, Terezín Music Foundation, Concentus Moraviae, Expozice nové hudby Brno, Forfest Kroměříž, Mladé pódium ad. Zouharovy orchestrální skladby zazněly v rámci abonentních cyklů Filharmonie Brno, Moravské filharmonie Olomouc, Orchestr Berg, Filharmonie Bohuslava Martinů, Plzeňské filharmonie ad. Spolupracoval s dirigenty Tomášem Hanusem, Jakubem Hrůšou, Václavem Luksem, Petrem Šumníkem, Tomášem Hanzlíkem, Vladimírem Válkem, Petrem Vrábelem, Petrem Vronským ad.
Jeho komorní a orchestrální skladby byly provedeny na festivalech Pražské jaro, Schleswig-Holstein-Musik-Festival, Shanghai spring music festival, Hörgänge Wien, Mélos-Etos Bratislava, Ostravské dny nové hudby, Mezinárodní hudební festival Brno, Forfest, Music of our Age Budapest, Baroko Olomouc, Janáčkův máj aj. Pravidelně spolupracuje se soubory Ensemble Damian a ISHA Trio. Skladby vyšly na několika CD a jsou uváděny v médiích. Opera Torso byla nominována na inscenaci roku 2005, Noci Dnem na inscenaci roku 2005 a na hlavní cenu festivalu Opera 2009. Opera L´Arianna získala na festivalu Opera Praha 2020 cenu diváků. O Coronide vznikly dokumenty v ČT (R. Chudoba 2001, Z. Plachý 2004) a Estonian TV (2003). Rudolf Chudoba natočil o Noci Dnem dokument Kouzlo jedné flétny (2006). Opera ECHO II byla součástí dokumentu ČT Festival hudebního divadla (Blažena Hončarivová, 2017). Jako hostující skladatel Zouhar působil ve Werkstadt Graz a na IEM Graz.
V roce 2004 Zouhar vydal monografii Postmoderní hudba? Německá diskuse na sklonku 20. století. Jeho teoretické práce jsou zaměřeny na problematiku hudby 20. století (minimalismus, hudební postmoderna). Pro IEM Cube ve Štýrském Hradci rekonstruoval prostorovou verzi elektroakustické skladby Poème électronique Edgarda Varèseho (2003). Podílí se na kritickém vydání děl Bohuslava Martinů. V roce 2016 vydal svazek Bohuslav Martinů – Bureš Cantatas. The Bohuslav Martinů Complete Edition. Series VI/2/3. Cantatas. Společně se Zdeňkem Zouharem publikoval v roce 2008 knihu Dear Friend. Bohuslav Martinů’s Letters to Zdeněk Zouhar. S Gabrielou Coufalovou vydal v roce 2017 Dear friend Bureš: Bohuslav Martinů´s letters to Miloslav Bureš a 2019 Milý Miloši: Dopisy Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi. V roce 2018 vydal společně s Irenou Veselou knihu Zdeněk Zouhar (1927-2011) : ohlédnutí k 90. výročí narození. Zouhar inicioval v roce 2001 vznik programu Slyšet jinak, který je zaměřen na komponování v hudební výchově. V roce 2014 vydal s Ivo Medkem a Jaromírem Synkem Composing in the classroom. Different Hearing: Experiences in Czech Music Education a s Jiřím Kopeckým a Jaromírem Synek Hudební hry jinak. Tvořivé hry a modelové projekty elementárního komponování. V letech 1992–2004 působil na Institutu pro elektronickou hudbu při Univerzitě hudby a dramatických umění ve Štýrském Hradci. V letech 2003-2014 byl místopředsedou správní rady Nadace Bohuslava Martinů v Praze. Od roku 1992 přednáší na Katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. V letech 2003–2006 byl proděkanem Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Od roku 2010 je prorektorem Univerzity Palackého v Olomouci pro studium.
Další informace jsou uvedeny také na stránkách Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

Tomáš Hanzlík
Hudební skladatel Tomáš Hanzlík (nar. 29. 7. 1972) je uměleckým vedoucím Ensemble Damian (zal. 1996) a zároveň impresáriem kočovného divadla Theatrum Schrattenbach (2004). Byl zakladatelem, dramaturgem a zároveň producentem tří olomouckých festivalů: Baroko (od r. 1998, v r. 2009 udělena cena Olomouckého kraje), Opera Schrattenbach (od r. 2005), Olomoucké barokní slavnosti (2013–2020). V letech 2006–2016 vedl Dětskou operu Olomouc při SGO, pro kterou napsal řadu původních titulů. Je odborným asistentem na KHV PdF UP (od r. 2004). Tuto katedru absolvoval v roce 1995, muzikologii na FF UP v roce 1998. Tématem jeho disertace byla hudba piaristických skladatelů 17. a 18. století (KHV PdF UP, 2004). České i latinské texty piaristů pak využil i při kompozici řady vlastních děl. Vedle pedagogické činnosti (od r. 2001) se věnuje kritickým edicím staré české hudby (T. N. Koutník: Requiem ex Es, Salve Regina Capucinorum ex d, Litaniae de Sanctissimo Nomine Jesu ex C – 1998, Choceňský manuskript – 2000, Hudba piaristických klášterů I. – 2003, Editio Baerenreiter). V letech 1996–1998 byl zaměstnán jako redaktor pro vážnou hudbu a folklór v Českém rozhlase Olomouc, se kterým spolupracuje externě doposud. Od roku 1993 pravidelně koncertuje jako dirigent, vokalista a hráč na smyčcové nástroje. S Ensemble Damian uvádí vedle staré hudby a vlastních děl také soudobé autory převážně minimalistického stylového okruhu. Účinkoval na festivalech Maraton soudobé hudby Praha, Forfest Kroměříž, Janáčkův Máj Ostrava, Janáčkovy Hukvaldy, Bezručova Opava ad. Se souborem prezentoval ČR netradičními operami také na turné v Pobaltí, Německu a v Itálii. V řadě Barokní opera a oratorium pražského FOK (2004) uvedl operu Johanna Huga Wilderera La Nascita del Diamante (Zrození diamantu) a v rámci festivalu Hudební fórum Hradec Králové (2006) českou premiéru opery Three Tales Steva Reicha.
1. února 2004 premiéroval Hanzlík v projektu Národního divadla v Praze Bušení do železné opony vlastní operu Yta innocens (Nevinná Yta) Po jejím úspěchu získal pozvání k dalšímu vystoupení v rámci téhož projektu (V. Zouhar: Coronide, Zouhar-Hanzlík: Torso; 2004) a objednávku na celovečerní operu pro Národní divadlo. Nejprve rozšířil operu Yta innocens do celovečerního formátu, ale nakonec se rozhodl pro zhudebnění anonymního textu Lacrimae Alexandri Magni (Slzy Alexandra Velikého – premiéra 25. ledna 2007). V letech 2009–2010 vytvořil a premiéroval rozsáhlé hudební drama Labyrint vášně. V roce 2011 uvedlo Národní divadlo v Brně ve světové premiéře jeho operu La Dafne (společně s V. Zouharem). Volná rekonstrukce nedochované Monteverdiho Ariadny (společně s V. Zouharem) získala na festivalu Opera 2020 cenu za divácky nejúspěšnější inscenaci. Svůj vlastní skladatelský styl Hanzlík označuje jako neobarokní minimalismus, charakteristický zacyklením historizujících harmonických a melodických fragmentů. Výrazně se také podílí na vizuální stránce produkcí Ensemble Damian a to jak po stránce pohybové (rétorická barokní gestika) tak výtvarné (návrhy a výroba dekorací a rekvizit z papírmaše) ve spolupráci s kostýmní výtvarnicí Vendulou Johnovou. V letech 2005–2010 vlastním nákladem zrekonstruoval klasicistní kovárnu v Doubravici nad Moravou, kde žije a tvoří opery, sochy a obrazy. V roce 2021 zakoupil rozsáhlý zemědělský objekt v Měrotíně, který hodlá přebudovat na umělecké dílny s venkovní a vnitřní divadelní scénou.
