Dětská opera (2007)
Tomáš Hanzlík / David Hrbek, Sergej Sanža, Senia Cočev
Hudba / Music: Tomáš Hanzlík
Libreto / Libretto: David Hrbek, Sergej Sanža, Senia Cočev
Režie / Stage Director: Tomáš Hanzlík
Umělecké nastudování / Rehearsed by: Tomáš Hanzlík & Dětská opera Olomouc, Ensemble Damian
Obsazení / Scoring: Chorus unisono, fl, cl, sax, fag, vn 1-2, vla, vc, cb, pf, perc
Stopáž / Durata: 60´

Tvarůžkové ódy očima skladatele
Vznik opery Tvarůžkové ódy má skutečně zvláštní historii. V roce 2005 se na mne obrátil ředitel Muzea umění v Olomouci Pavel Zatloukal s návrhem, zda bych pro slavnostní otevření Arcidiecézního muzea nemohl vytvořit zábavné představení zpracovávající nejvýznamnější historické události pojící se ke kapitulnímu děkanství. Zároveň mi předal nedokončený veršovaný scénář Davida Hrbka. Ve stanoveném čase nebylo možné vytvořit hudební divadlo v takovém rozsahu, a tak jsem ke spolupráci přizval osvědčeného klauna Sergeje Sanžu a jeho Divadlo Facka. Vzniklo pouliční představení, které původní Hrbkův scénář využilo pouze jako východisko ke klauniádě o nedozkoušeném představení plném trapných omylů. Pro tento divadelní kus jsem složil několik hudebních spojek, podkresů a zhudebnil Sanžův text kramářské písně o biskupu Zdíkovi. Sám jsem při představení točil klikou flašinetu. Premiéra se odehrála v den otevření Arcidiecézního muzea 1. 6. 2006.
Asi po roce jsem při úklidu narazil na Hrbkův původní text Olomouckých pověstí a zjistil, že mne při čtení ihned napadají melodie. Jako první vznikla scénka o malém nemocném Mozartovi. Tady jsem použil Sanžův nápad o léčení neštovic a zahánění smrti pachem Olomouckých tvarůžků. Požádal jsem Davida Hrbka, zda by nemohl dokončit v podobném duchu ještě scénku o Jitce unesené Břetislavem na olomoucký hrad a zavraždění Václava III. Zázračné tvarůžky se tak staly ústředním motivem i v těchto dvou kontrastních scénkách. Jako smířlivou modlitbu po zavraždění Václava III. jsem použil píseň o patronce Olomouce Sv. Pavlíně na text Senii Cočeva, která vznikla původně pro Olomoucké benefice. Závěr opery tvoří již zmíněná píseň o Zdíkovi.
Opera má samo sebou mít v první řadě funkci estetickou a zábavnou, snažil jsem se ale zároveň i o její funkci naučnou. Původně nebyla zamýšlena jako dětská opera a myslím, že by se její realizace mohl ujmout stejně tak i dospělý ansámbl. Když jsem ji ale začal zkoušet se studenty Slovanského gymnázia, výrazně jsem ten didaktický účel posílil. Jednak zábavnou formou připomíná historii města Olomouce, ale mnohem důležitější je, že v té nejprostší a nejoproštěnější podobě ilustruje ty nejdůležitější hudebně-teoretické jevy, které jsou při verbálním výkladu bez praktické zkušenosti nesrozumitelné často i vysokoškolským studentům. Tak má předehra sonátovou formu, jejímiž hlavními tématy jsou Mozart a Břetislav. Prolog i Břetislav mají ritornelovou formu jako raně barokní opery, hned v úvodu je praktická ukázka mluveného zpěvu – recitativu, Mozart cvičí na klavír vlastní skladbu – tanec menuet, při příchodu Smrtky zaznívá gregoriánský chorál – část Requiem Dies irae, téma otce, který nutí syna cvičit na klavír (Mozart), je totožné s tématem otce, který nutí syna ke svatbě (Břetislav) – příznačný motiv, při ohlašování smrti Václava III zní chromatický sestup v basu – lamento, Václavův závěrečný zpěv je nad ostinátní harmonickou kadencí – ciaccona. Celá opera je protkána řadou obrazně symbolických míst („hvězda nad hvězdami“ – oktáva, „co hrajete to za akord“ – zmenšeně zmenšený, „panenko skákavá“ – tečkovaný rytmus, smrt – přerušení hudby). Touto operou se snažíme znovu oživit staletou praxí osvědčený koncept školního divadla, jako nejúčinnější prostředek motivace a kultivace mládeže.
—Tomáš Hanzlík
O autorovi hudby
Tomáš Hanzlík
Hudební skladatel Tomáš Hanzlík (nar. 29. 7. 1972) je uměleckým vedoucím Ensemble Damian (zal. 1996) a zároveň impresáriem kočovného divadla Theatrum Schrattenbach (2004). Byl zakladatelem, dramaturgem a zároveň producentem tří olomouckých festivalů: Baroko (od r. 1998, v r. 2009 udělena cena Olomouckého kraje), Opera Schrattenbach (od r. 2005), Olomoucké barokní slavnosti (2013–2020). V letech 2006–2016 vedl Dětskou operu Olomouc při SGO, pro kterou napsal řadu původních titulů. Je odborným asistentem na KHV PdF UP (od r. 2004). Tuto katedru absolvoval v roce 1995, muzikologii na FF UP v roce 1998. Tématem jeho disertace byla hudba piaristických skladatelů 17. a 18. století (KHV PdF UP, 2004). České i latinské texty piaristů pak využil i při kompozici řady vlastních děl. Vedle pedagogické činnosti (od r. 2001) se věnuje kritickým edicím staré české hudby (T. N. Koutník: Requiem ex Es, Salve Regina Capucinorum ex d, Litaniae de Sanctissimo Nomine Jesu ex C – 1998, Choceňský manuskript – 2000, Hudba piaristických klášterů I. – 2003, Editio Baerenreiter). V letech 1996–1998 byl zaměstnán jako redaktor pro vážnou hudbu a folklór v Českém rozhlase Olomouc, se kterým spolupracuje externě doposud. Od roku 1993 pravidelně koncertuje jako dirigent, vokalista a hráč na smyčcové nástroje. S Ensemble Damian uvádí vedle staré hudby a vlastních děl také soudobé autory převážně minimalistického stylového okruhu. Účinkoval na festivalech Maraton soudobé hudby Praha, Forfest Kroměříž, Janáčkův Máj Ostrava, Janáčkovy Hukvaldy, Bezručova Opava ad. Se souborem prezentoval ČR netradičními operami také na turné v Pobaltí, Německu a v Itálii. V řadě Barokní opera a oratorium pražského FOK (2004) uvedl operu Johanna Huga Wilderera La Nascita del Diamante (Zrození diamantu) a v rámci festivalu Hudební fórum Hradec Králové (2006) českou premiéru opery Three Tales Steva Reicha.
1. února 2004 premiéroval Hanzlík v projektu Národního divadla v Praze Bušení do železné opony vlastní operu Yta innocens (Nevinná Yta) Po jejím úspěchu získal pozvání k dalšímu vystoupení v rámci téhož projektu (V. Zouhar: Coronide, Zouhar-Hanzlík: Torso; 2004) a objednávku na celovečerní operu pro Národní divadlo. Nejprve rozšířil operu Yta innocens do celovečerního formátu, ale nakonec se rozhodl pro zhudebnění anonymního textu Lacrimae Alexandri Magni (Slzy Alexandra Velikého – premiéra 25. ledna 2007). V letech 2009–2010 vytvořil a premiéroval rozsáhlé hudební drama Labyrint vášně. V roce 2011 uvedlo Národní divadlo v Brně ve světové premiéře jeho operu La Dafne (společně s V. Zouharem). Volná rekonstrukce nedochované Monteverdiho Ariadny (společně s V. Zouharem) získala na festivalu Opera 2020 cenu za divácky nejúspěšnější inscenaci. Svůj vlastní skladatelský styl Hanzlík označuje jako neobarokní minimalismus, charakteristický zacyklením historizujících harmonických a melodických fragmentů. Výrazně se také podílí na vizuální stránce produkcí Ensemble Damian a to jak po stránce pohybové (rétorická barokní gestika) tak výtvarné (návrhy a výroba dekorací a rekvizit z papírmaše) ve spolupráci s kostýmní výtvarnicí Vendulou Johnovou. V letech 2005–2010 vlastním nákladem zrekonstruoval klasicistní kovárnu v Doubravici nad Moravou, kde žije a tvoří opery, sochy a obrazy. V roce 2021 zakoupil rozsáhlý zemědělský objekt v Měrotíně, který hodlá přebudovat na umělecké dílny s venkovní a vnitřní divadelní scénou.
