Opera o dvanácti scénách na texty un Pastore Arcade a Publia Ovidia Naso (2000)
Vít Zouhar
Hudba / Music: Vít Zouhar
Libreto / Libretto: Vít Zouhar
Režie / Stage Director: Tomáš Hanzlík
Umělecké nastudování / Rehearsed by: Tomáš Hanzlík & Ensemble Damian
Kostýmy a scéna / Costumes and Set: Vendula Johnová
Obsazení / Scoring: S, A, T, B, – 1kbd (organo) – 3V, 1Vc
Stopáž / Durata: 60´
Historické pozadí
V létě roku 1731 byla na kroměřížském zámku pro olomouckého biskupa kardinála Schrattenbacha uvedena opera Coronide. Jediné, co se z ní dochovalo, bylo libreto údajného „Pastýře z Arkádie“ (un Pastore Arcade), jehož pravá identita je neznámá. Nelze proto vyloučit, že jím mohl být sám kardinál Schrattenbach. Původní hudba Francesca Peliho se na rozdíl od libreta nedochovala, a proto festival Baroko 2000 objednal u skladatele Víta Zouhara novou hudbu. Zouhar z textu vybral nejpůsobivější pasáže a doplnil je o komentáře z Ovidiových Metamorfóz.
Od premiéry operu Ensemble Damian uvedl na řadě pódií v Estonsku, Lotyšsku, Německu a Itálii, v Národním divadle v Praze, na četných hudebních festivalech (Maraton soudobé hudby Praha, Mezinárodní hudební festival Brno, Forfest, Janáčkův máj Ostrava, Janáčkovy Hukvaldy, Letní filmová škola Uherské Hradiště ad.), v rozhlase a v televizi.
Korónidin příběh
Bůh Apollón miluje Korónis a Korónis miluje Apollóna. Havran však Apollónovi sdělí, že jeho nymfu viděl s „jinochem mladým“. Jakmile se rozhněvaný bůh dozví o údajné nevěře, protne Korónidinu hruď stříbrným šípem, aniž by zapochyboval o věrohodnosti havranova sdělení. Svého unáhleného činu vzápětí lituje, avšak příliš pozdě na to, aby jí mohl vrátit život. Nymfa umírá, ale dříve než zemře, stačí ještě Apollónovi říci: „Dva v jedné zmíráme nyní.“ Až v tom okamžiku se Apollón dozvídá, že Korónis očekává jejich společné dítě, syna Asclaepia. Závěrečná moralita připomíná jak je láska vrtkavá a jak je lehké ji oklamat.
Stručně o autorovi
Vít Zouhar (1966) získal hudební vzdělání v mládí od svých rodičů. Skladbu vystudoval na Janáčkově akademii múzických umění v Brně a na Hochschule für Musik u. darstellende Kunst Graz. Muzikologii absolvoval na Masarykově univerzitě v Brně. Uměleckou aspiranturu a disertaci obhájil na JAMU v Brně. Kompoziční kurzy završil také na Accademia Chigiana v Sieně a v Darmstadtu. Od roku 1992 přednáší na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Je autorem oper Coronide (2000), Torso (2003, společně s Tomášem Hanzlíkem) a Noci Dnem (2006), řady orchestrálních skladeb a komorních děl. Jako hostující skladatel působil ve Werkstadt Graz a na IEM Graz. Jeho teoretické práce jsou zaměřeny na problematiku hudby 20. století (minimalismus, hudební postmoderna). V roce 2001 inicioval vznik programu Slyšet jinak, který je zaměřen na rozvoj hudební tvořivosti. Pro Cube Hall ve Štýrském Hradci rekonstruoval prostorovou verzi elektroakustické skladby Poème électronique Edgarda Varèseho (2003). Podílí se na přípravách kritického kompletního vydání děl Bohuslava Martinů.
Recenze
„Coronide patří k dílům, která je radost slyšet opakovaně…“ — MF DNES, 21.11. 2001, Wanda Dobrovská
„Rozkošná opera Coronide Víta Zouhara ukázala v pražském provedení radost z objevení barokních starých afektů skrze trefné přenesení do světa minimalismu a zároveň pro diváka i radost z jasných, nezkalených, v postfreudovském světě už neexistujících citů.“ — Harmonie, 2002, č. 1, Miroslav Srnka
„…der Reiz besteht vor allem darin, daß Zouhar die Schattierungsmöglichkeiten des historischen Instrumentariums recht suggestiv einzusetzen weiß.“ („…kouzlo Coronide spočívá v tom, jak Zouhar působivě spojuje barokní a minimalistická gesta…“) —Frankfurter Allgemeine Zeitung, 7.7. 2001, Jörn-Peter Hiekel
Blíže o autorovi hudby
Vít Zouhar
Prof. MgA., Mgr. Vít Zouhar, Ph.D. (*1966), hudební skladatel, muzikolog a profesor Univerzity Palackého v Olomouci. Hudební vzdělání získal v mládí od svých rodičů Zdeňka Zouhara a Věry Zouharové. Skladbu vystudoval na Janáčkově akademii múzických umění v Brně (Ištvan, Piňos) a na Universität für Musik u. darstellende Kunst Graz (Pagh-Paan, Pressl), muzikologii na Masarykově univerzitě v Brně. Disertaci obhájil na JAMU v Brně. Habilitoval se na Ostravské univerzitě a inaugurován byl na JAMU. Kompoziční kurzy absolvoval na Accademia Chigiana v Sieně (Donatoni) a v Darmstadtu (Cage, Xenakis).
Je autorem nebo spoluautorem řady oper (L´Arianna, La Dafne, Coronide, Torso, ECHO, TiAMO), více než šedesáti orchestrálních a komorních děl (Brána slunce, Blízká setkání zběsilostí srdce, Pinnas columbae Zvlněná hladina), hudebních her a zvukových instalací (Arcadi, zaHRAda, Tastes, Planina, EUOUA). Jeho hudba je spojována s minimalismem a postmodernou. Zouhar je nositelem Ceny Alfréda Radoka, ceny NUBERG a mnoha dalších ocenění. Řada skladeb vznikla na objednávku (Národní divadlo v Praze, Pražské jaro, Orchestr Berg, Ensemble Damian) a je pravidelně prováděna a nahrávána v Evropě a USA. Zouharova divadelní tvorba byla a je v repertoáru Národního divadla v Praze (Radúz a Mahulena, Pán z Prasečkova), Národního divadla v Brně (La Dafne, Noci Dnem, Otvírání studánek Alfréda Radoka), Ensemble Damian (Coronide, Torso, Saeculum Coronatum, L´Arianna) a opera povera (ECHO).
Zouharovy opery Noci Dnem (2005) a La Dafne (2011, společně s T. Hanzlíkem a Roccem) vznikly na objednávky Národního divadla Brno. Opery Coronide (2000) a Torso (2003, společně s T. Hanzlíkem) uvedlo mj. Národní divadlo v Praze, Teatro Asioli Corregio, mnoho domácích a zahraničních festivalů a patří k nejúspěšnějším inscenacím Ensemble Damian. Od roku 2015 Zouhar vytváří s režisérem, scénografem a designérem Roccem cyklus experimentálních oper ECHO – Metamorphoses. První uvedli v premiéře na Prague Quadriennale 2015. ECHO – Metamorphoses II oba autoři premiérovali s pěvkyní Natalií Uschakovou na festivalu Opera 2017. Opera ECHO – Metamorphoses III – Garden of Life zahajovala festival Prague Quadriennale 2019. V roce 2018 Zouhar dokončil s T. Hanzlíkem operu L´Arianna pro festival Olomoucké barokní slavnosti.
Od roku 2014 Zouhar vytváří a uvádí společně s Gabrielou Coufalovou, Jaromírem Synkem, v rámci Slyšet jinak Laptop Ensemble, a s videoartistou Tomášem Hrůzou cyklus hudebních a vizuálních her Arcadi (2014), zaHRAda (2015), LIBOsad (2016), Planina (2017), EUOUAE (2018), NAD HLA VOU (2018). GArdenME/zaHRAda uvádí od roku 2016 Martin Herman s CSU Long Beach Laptop Ensemble. Na tento cyklus navázaly performance a multimediální projekty Tastes (2016) a MarISHA (2019) které Zouhar vytvořil společně s Ivo Medkem, Sárou Medkovou, Lukášem Medkem, Janem Kavanem a Roccem (MarISHA).
Zouharův balet Wide Crossing (1996) nastudoval Opernhaus Graz a die Theater Künstlerhaus Wien. Na objednávku Národního divadla v Praze vytvořil v roce 2009 hudbu k inscenaci J. A. Pitínského Radúz a Mahulena Julia Zeyera a v roce 2012 k inscenaci Hany Burešové Pán z Prasečkova Molièra. Na objednávku Národního divadla v Brně napsal v roce 2016 hudbu k inscenaci J. A. Pitínského Otvírání studánek Alfreda Radoka Martina Sládečka. Mnoho jeho skladeb vzniklo na objednávku a z podnětu souborů Orchestr Berg, Dama Dama, Ensemble Damian, Ensemble MoENS, Duo Ardašev, Malle Symen Quartet ad. a na objednávku festivalů a institucí Moravský podzim, Baroko Olomouc, Poesiefestival Berlin, Terezín Music Foundation, Concentus Moraviae, Expozice nové hudby Brno, Forfest Kroměříž, Mladé pódium ad. Zouharovy orchestrální skladby zazněly v rámci abonentních cyklů Filharmonie Brno, Moravské filharmonie Olomouc, Orchestr Berg, Filharmonie Bohuslava Martinů, Plzeňské filharmonie ad. Spolupracoval s dirigenty Tomášem Hanusem, Jakubem Hrůšou, Václavem Luksem, Petrem Šumníkem, Tomášem Hanzlíkem, Vladimírem Válkem, Petrem Vrábelem, Petrem Vronským ad.
Jeho komorní a orchestrální skladby byly provedeny na festivalech Pražské jaro, Schleswig-Holstein-Musik-Festival, Shanghai spring music festival, Hörgänge Wien, Mélos-Etos Bratislava, Ostravské dny nové hudby, Mezinárodní hudební festival Brno, Forfest, Music of our Age Budapest, Baroko Olomouc, Janáčkův máj aj. Pravidelně spolupracuje se soubory Ensemble Damian a ISHA Trio. Skladby vyšly na několika CD a jsou uváděny v médiích. Opera Torso byla nominována na inscenaci roku 2005, Noci Dnem na inscenaci roku 2005 a na hlavní cenu festivalu Opera 2009. Opera L´Arianna získala na festivalu Opera Praha 2020 cenu diváků. O Coronide vznikly dokumenty v ČT (R. Chudoba 2001, Z. Plachý 2004) a Estonian TV (2003). Rudolf Chudoba natočil o Noci Dnem dokument Kouzlo jedné flétny (2006). Opera ECHO II byla součástí dokumentu ČT Festival hudebního divadla (Blažena Hončarivová, 2017). Jako hostující skladatel Zouhar působil ve Werkstadt Graz a na IEM Graz.
V roce 2004 Zouhar vydal monografii Postmoderní hudba? Německá diskuse na sklonku 20. století. Jeho teoretické práce jsou zaměřeny na problematiku hudby 20. století (minimalismus, hudební postmoderna). Pro IEM Cube ve Štýrském Hradci rekonstruoval prostorovou verzi elektroakustické skladby Poème électronique Edgarda Varèseho (2003). Podílí se na kritickém vydání děl Bohuslava Martinů. V roce 2016 vydal svazek Bohuslav Martinů – Bureš Cantatas. The Bohuslav Martinů Complete Edition. Series VI/2/3. Cantatas. Společně se Zdeňkem Zouharem publikoval v roce 2008 knihu Dear Friend. Bohuslav Martinů’s Letters to Zdeněk Zouhar. S Gabrielou Coufalovou vydal v roce 2017 Dear friend Bureš: Bohuslav Martinů´s letters to Miloslav Bureš a 2019 Milý Miloši: Dopisy Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi. V roce 2018 vydal společně s Irenou Veselou knihu Zdeněk Zouhar (1927-2011) : ohlédnutí k 90. výročí narození. Zouhar inicioval v roce 2001 vznik programu Slyšet jinak, který je zaměřen na komponování v hudební výchově. V roce 2014 vydal s Ivo Medkem a Jaromírem Synkem Composing in the classroom. Different Hearing: Experiences in Czech Music Education a s Jiřím Kopeckým a Jaromírem Synek Hudební hry jinak. Tvořivé hry a modelové projekty elementárního komponování. V letech 1992–2004 působil na Institutu pro elektronickou hudbu při Univerzitě hudby a dramatických umění ve Štýrském Hradci. V letech 2003-2014 byl místopředsedou správní rady Nadace Bohuslava Martinů v Praze. Od roku 1992 přednáší na Katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. V letech 2003–2006 byl proděkanem Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Od roku 2010 je prorektorem Univerzity Palackého v Olomouci pro studium.
Další informace jsou uvedeny také na stránkách Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.
