Scénické oratorium (Jaroměřice nad Rokytnou, 1727)
František Antonín Míča (1696–1744)
Jediné dochované Míčovo oratorium zkomponované pro hraběte Qustenberga zpracovává původně německý text. Existuje ovšem dobový český překlad, ve kterém dílo dosud nezaznělo. Bylo provedeno před kulisou Božího hrobu alegorickými postavami Útrpnosti, Duše a Hříšníka, vyrovnávajícími se s Kristovou obětí, který je vybízí k následování a odvržení všeho pozemského.
František Antonín Míča
František Antonín Míča (1696–1744) patřil k nejvýraznějším skladatelským zjevům na Moravě v 1. polovině 18. století. Jeho otcem byl varhaník Mikuláš Míča, který po působení v Třebíči a v Náměšti zakotvil natrvalo v Jaroměřicích nad Rokytnou. Tam se jeho rodina stala jedním z hlavních pilířů bohatého hudebního života, který inicioval hrabě Johann Adam z Questenbergu. Tento hudbymilovný aristokrat zásadním způsobem přispěl k tomu, že se Morava stala v první polovině 18. století velmi důležitým centrem provozování oper, ale také oratorií. Míča jakožto jeho kapelník měl především na starosti nastudování mnoha hudebních děl. K jeho povinnostem také patřilo upravování partitur evropských, především pak italských skladatelů pro jaroměřické provozní podmínky. Byl rovněž vynikajícím tenoristou, jak dokládají četné party rolí, v nichž vystupoval. Komponoval především skladby holdovacího charakteru, určené oslavám jmenin a narozenin členů Questenbergovy rodiny, a také sepolkra, což byla oratoria provozovaná ve Svatém týdnu v chrámech u efemérní dekorace Božího hrobu. V jaroměřickém kostele sv. Markéty zaznívala tato díla vždy po kázání na Velký Pátek. Hraběti Questenbergovi přitom záleželo na tom, aby obsah velkopátečního kázání korespondoval s námětem oratoria určenému k provedení u Božího hrobu. Míčova sepolkra byla uváděna nejen v Jaroměřicích, ale také kapucíny v Brně a v Olomouci, jak je známo z dochovaných tisků libret. Právě svou duchovní hudbou se tak stal známý i mimo své hlavní působiště. Nejstarším známým Míčovým sepolkrem, k němuž se současně jako k jedinému dochovala hudba, je dílo Abgesungene Betrachtungen über etwelche Geheimnüsse des büttern Leyden und Sterben Jesu Christi. Pochází z r. 1727 a je zkomponováno na text neznámého autora. Libreto bylo zhudebněno o rok dříve ve Vídni (hrabě Questenberg takto přejal více libret odjinud pro nové Míčovo zhudebnění). Toto sepolkro je současně chronologicky první dochovanou Míčovou skladbou, jeho partitura je uložena v hudební sbírce Rakouské národní knihovny. Kromě nově nalezeného originálního questenberského tisku libreta v němčině je dochován také jeho český překlad, pocházející pravděpodobně z pera jaroměřického duchovního a významného moravského homiletika Antonia Dubravia: Zpívané rozjímání některých tajemství hořkého umučení a umírání pána a spasitele našeho Ježíše Krista. Ten byl také použit pro dnešní premiérové nastudování tohoto díla v českém jazyce. České překlady nechával hrabě Questenberg – filantrop a moravský zemský patriot – pořizovat proto, aby jeho poddaní v českojazyčných Jaroměřicích věděli, o čem hudební dílo pojednává, a mohli jej tak lépe prožít. Sepolkra měla sloužit k rozjímání nad Kristovým utrpením. Někdy přinášela přímo pašijový příběh, nejčastější byl však v 1. polovině 18. století alegorický charakter těchto děl, tudíž v nich nevystupovala buď žádná biblická postava, nebo byly role zkombinovány (vystupovaly v nich tedy alegorické a biblické postavy společně). Tak je tomu také ve Zpívaném rozjímání, kde vystupují Duše, Útrpnost, Hříšník (reprezentující biblického Adama) a Kristus. V roli Duše při premiéře díla v Jaroměřicích vystoupila Kateřina Walterová, vynikající sopranistka pocházející z Německa a od r. 1723 manželka Michaela Waltera, který měl v Jaroměřicích na starosti nastudování komedií. Útrpnost interpretovala Terezie Davidová, manželka městského písaře. Byla nejen skvělou altistkou, ale také váženou jaroměřickou občankou. Tenorovou roli Hříšníka zkomponoval kapelník Míča sám pro sebe, a konečně part Krista byl svěřen basistovi Franzi Josephu Anfangovi, jenž byl na takové interpretační výši, že později z Questenbergových služeb odešel přímo k císařskému dvoru a působil ve třicátých letech ve vídeňské kapele císařovny vdovy Amálie Vilemíny.
—Jana Perutková