Menu Zavřeno

Yta innocens

Nevinná Yta

Opera à 7 (2003)

Tomáš Hanzlík


Hudba / Music: Tomáš Hanzlík

Libreto / Libretto: P. David a s. Joanne Baptista – Jan Kopecký (1696 – 1758)

Režie / Stage Director: Tomáš Hanzlík

Umělecké nastudování / Rehearsed by: Marek Čermák & Ensemble Damian

Kostýmy  a scéna / Costumes and Set: Vendula Johnová

Obsazení / Scoring: S 1-2, A 1-3, T, B, Chorus (SATB), Sax A, Sax Bar, Cor 1-2, Vn 1 – 2, Vle, Vc, Cb, Pf

Stopáž / Durata: 80´


Historické pozadí

Úspěch opery Endymio u šlechtického publika, i nevšední uznání papežského nuncia Paulucciho při repríze opery v prosinci 1727, podnítily piaristu Davida Kopeckého k dalšímu opernímu opusu zpracovávajícímu literární předlohu jezuity Petruse Ribadeinery. Málo frekventovaný příběh ze švábských dějin o dvorských intrikách s názvem Yta innocens měl premiéru v den narozenin kardinála Schrattenbacha v kroměřížském zámeckém divadle 12. 9. 1728. Opera sklidila opět mohutný aplaus, ten byl však pro další Kopeckého práci vražedný. Italští dvorní hudebníci, kteří se cítili být ohroženi piaristickou konkurencí, vyvolali při zkouškách dalších oper několik konfliktů mezi piaristy a biskupským dvorem. I přes zdánlivé urovnání sporů byl Kopecký s rektorem celé kroměřížské piaristické koleje přeložen v listopadu 1730 na jiné působiště. Kopecký poté zřejmě od komponování světské hudby zcela upustil…


Příběh

1. scéna
Yta pocházející ze slavného hraběcího rodu, byla kvůli vzácnému věnu provdána v 18 letech za hraběte Henrika. Jeden z lovců nalezl v havraním hnízdě ukradený prsten. Když se s nálezem neopatrně chlubil ostatním dvořanům, rozlítil Henrika, který v něm poznal svůj dar a považoval ho za důkaz nevěry novomanželky. Lovce nechal uvláčet koněm a nevinnou Ytu sám svrhl z vrcholku hradu do propasti. Yta jako zázrakem pád přežila. Rozhodla se však žít sama v pustině.

2. scéna
Prostá pasačka koz Rurilla opěvuje klid přírody vzdálený zmatkům velkého světa.

3. scéna
Ve stejném lese nalézá mír v duši i Yta. Její píseň adoruje půvabná lesní údolí, která jí pomáhají zapomenout na způsobené bezpráví.

4. scéna
Hlas Yty přivábí Rurillu. Ta ještě nikdy v lese nespatřila tak nádherně oděnou dámu. Nákladné šaty a šperky jsou pro ni atributy štěstí. Yta daruje Rurille náhrdelník a vyzývá ji, aby ji od té chvíle považovala za sobě rovnou a stejně tak šťastnou.

5. scéna
Hraběte Henrika tíží svědomí, jeho mysl však ještě více zaměstnává, jak svůj zločin utajit. Sestra Yty Virgilda se snaží zjistit důvod jeho špatné nálady. Henrikus jí sdělí, že Yta je mrtvá, bolest mu však neumožňuje říci více. Virgilda naříká nad ztrátou milované sestry jako opuštěná hrdlička.

6. scéna
Henrikův správce lesa Ferildus potkává na obchůzce Rurillu. S údivem hledí na nádherný šperk, který zdobí její hruď. Koketuje s Rurillou a snaží se zjistit více o náhrdelníku. Nabídne jí, že zprostředkuje výhodný prodej. Rurilla oslněná vidinou bohatství, které by jí umožnilo skončit s nuznou existencí pasačky, souhlasí. Děkuje nebi za dar, jež se jí má stát osudem.

7. scéna
Henrikův příbuzný a důvěrný přítel Menander sní o krásné Virgildě. Snaží se ji  rozveselit sentencí o tom, že každý život je konečný a živý člověk by měl hledat hlavně rozkoš. Virgilda však odmítá s tím, že nejprve je nutné najít vraha Yty a pak pomstít její smrt. Tuší, že Menander snad něco ví a tak mu dá naději. Menandrova mysl je zaslepena touhou a za příslib Virgildiny náklonnosti Henrika prozradí. Virgilda je však posedlá jedinou myšlenkou – pomstou. Menander teprve po jejím odchodu pochopí, jakému nebezpečí se vystavil. Rozhodne se hrát na obě strany: Nadbíhat dál Virgildě a zároveň bránit Henrika.

8. scéna
Ferildus se při hlášení o stavu Henrikova panství pochlubí hraběti s náhrdelníkem. Zděšený Henrikus v něm poznává šperk domněle mrtvé manželky. Když zjistí, odkud ho Ferildus má, zrodí se v jeho mysli další černý stín: za vraždu bude pykat Rurilla. Teprve, když povzbuzený Henrikus odejde, Ferildus začíná tušit, do jaké hry se zapletl. Aby toho nebylo málo, potkává Virgildu, která chce zjistit další podrobnosti Henrikova hanebného činu. Ve snaze odvrátit hrozbu od svého pána, označí Ferildus za původce neštěstí Henrikova důvěrníka Menandra. Běsnící Virgilda chystá pomstu Henrikovi i Menandrovi.

9. scéna
Yta zpívá o křehkosti života: Stačí jen krátký čas, aby vonná růže začala zapáchat.

10. scéna
Virgilda ví, že se nemůže postavit dvěma mužům, její lest je však prostá. Varuje Henrika před Menandrem, který chce při honu na divokou zvěř údajně zinscenovat tragickou nehodu a připravit Henrika o život. Po smrti Yty se Menander stal jeho dědicem.

11. scéna
Polnice zahájily hon na divokou šelmu. Všichni vzývají podsvětní démony, aby zahubili nepřítele. Kořistí se může stát každý, nikdo si před nikým není jistý. Tragédii zabrání až Yta, která s Rurillou vystoupí z lesního stínu. Užaslá Vigilda se radostně vítá se svou sestrou, Henrikus a Menander prosí za odpuštění. Yta našla v pustině pravé poslání života a všem odpouští, Virgildino srdce je však zatvrzelé, odmítá Menandra i smlouvu manželského svazku. Henrikus naléhá na Menandra, aby s ním zůstal alespoň on, šílená láska ho přece vedla ke zločinu jako Menandra ke zradě.

12. scéna – Ciaccona
Henrikus zůstává sám se svým svědomím.

Foto Milada Hronová


Realizace

Pro novodobé uvedení opery Yta innocens jsem dochované libreto Jana Kopeckého (1696 – 1758) podstatně zkrátil a zrušil postavu posla. Do symbolické sedmičky namísto ní přibyla postava Henrikova stínu (Umbra). Stejně jako v opeře Endymio jsem použil několika fragmentů piaristických skladeb: Ave Regina B dur J. N. Brosmanna (1731 – 1798), Absolve z Requiem d moll K. J. Schramma (1738 – 1820) a anonymní fugu in C. Centrální kadencí celé opery je sled akordů D/d, fis, G, F. Vedle těchto konkrétních materiálů je pracováno s celou řadou obecných barokních postupů: ciacconový bas, chromatický lamento bas, tónová symbolika, rétorické figury atd. Protože chápu Ytu jako temnější protipól Endymiona, zachoval jsem i stejné obsazení orchestru à 7 (saxofon, horna, fagot, 2 housle, continuo a kontrabas). Obě opery jsou komponované ve stylu neobarokního minimalismu. Světová premiéra se uskutečnila 1. února 2004 ve Stavovském divadle v rámci projektu Bušení do železné opony Národního divadla v Praze. Na doporučení Daniela Dvořáka jsem dílo posléze rozšířil a nově instrumentoval.

Tomáš Hanzlík


Recenze

„K místům největšího dramatického účinku patří bezpochyby scéna s Henricem a jeho stínem Umbrou, jež jako postava je skladatelovým vlastním (a velmi šťastným) zásahem do libreta.“

Harmonie, březen 2004, Marc Niubò


O autorovi

Tomáš Hanzlík

Hudební skladatel Tomáš Hanzlík (nar. 29. 7. 1972) je uměleckým vedoucím Ensemble Damian (zal. 1996) a zároveň impresáriem kočovného divadla Theatrum Schrattenbach (2004). Byl zakladatelem, dramaturgem a zároveň producentem tří olomouckých festivalů: Baroko (od r. 1998, v r. 2009 udělena cena Olomouckého kraje), Opera Schrattenbach (od r. 2005), Olomoucké barokní slavnosti (2013–2020). V letech 2006–2016 vedl Dětskou operu Olomouc při SGO, pro kterou napsal řadu původních titulů. Je odborným asistentem na KHV PdF UP (od r. 2004). Tuto katedru absolvoval v roce 1995, muzikologii na FF UP v roce 1998. Tématem jeho disertace byla hudba piaristických skladatelů 17. a 18. století (KHV PdF UP, 2004). České i latinské texty piaristů pak využil i při kompozici řady vlastních děl. Vedle pedagogické činnosti (od r. 2001) se věnuje kritickým edicím staré české hudby (T. N. Koutník: Requiem ex Es, Salve Regina Capucinorum ex d, Litaniae de Sanctissimo Nomine Jesu ex C – 1998, Choceňský manuskript – 2000, Hudba piaristických klášterů I. – 2003, Editio Baerenreiter). V letech 1996–1998 byl zaměstnán jako redaktor pro vážnou hudbu a folklór v Českém rozhlase Olomouc, se kterým spolupracuje externě doposud. Od roku 1993 pravidelně koncertuje jako dirigent, vokalista a hráč na smyčcové nástroje. S Ensemble Damian uvádí vedle staré hudby a vlastních děl také soudobé autory převážně minimalistického stylového okruhu. Účinkoval na festivalech Maraton soudobé hudby Praha, Forfest Kroměříž, Janáčkův Máj Ostrava, Janáčkovy Hukvaldy, Bezručova Opava ad. Se souborem prezentoval ČR netradičními operami také na turné v Pobaltí, Německu a v Itálii. V řadě Barokní opera a oratorium pražského FOK (2004) uvedl operu Johanna Huga Wilderera La Nascita del Diamante (Zrození diamantu) a v rámci festivalu Hudební fórum Hradec Králové (2006) českou premiéru opery Three Tales Steva Reicha.

1. února 2004 premiéroval Hanzlík v projektu Národního divadla v Praze Bušení do železné opony vlastní operu Yta innocens (Nevinná Yta) Po jejím úspěchu získal pozvání k dalšímu vystoupení v rámci téhož projektu (V. Zouhar: Coronide, Zouhar-Hanzlík: Torso; 2004) a objednávku na celovečerní operu pro Národní divadlo. Nejprve rozšířil operu Yta innocens do celovečerního formátu, ale nakonec se rozhodl pro zhudebnění anonymního textu Lacrimae Alexandri Magni (Slzy Alexandra Velikého – premiéra 25. ledna 2007). V letech 2009–2010 vytvořil a premiéroval rozsáhlé hudební drama Labyrint vášně. V roce 2011 uvedlo Národní divadlo v Brně ve světové premiéře jeho operu La Dafne (společně s V. Zouharem). Volná rekonstrukce nedochované Monteverdiho Ariadny (společně s V. Zouharem) získala na festivalu Opera 2020 cenu za divácky nejúspěšnější inscenaci. Svůj vlastní skladatelský styl Hanzlík označuje jako neobarokní minimalismus, charakteristický zacyklením historizujících harmonických a melodických fragmentů. Výrazně se také podílí na vizuální stránce produkcí Ensemble Damian a to jak po stránce pohybové (rétorická barokní gestika) tak výtvarné (návrhy a výroba dekorací a rekvizit z papírmaše) ve spolupráci s kostýmní výtvarnicí Vendulou Johnovou. V letech 2005–2010 vlastním nákladem zrekonstruoval klasicistní kovárnu v Doubravici nad Moravou, kde žije a tvoří opery, sochy a obrazy. V roce 2021 zakoupil rozsáhlý zemědělský objekt v Měrotíně, který hodlá přebudovat na umělecké dílny s venkovní a vnitřní divadelní scénou.


Umělecké portfolio

Partitury některých skladeb jsou ke stažení ve formátu MUS, který můžete přečíst např. programem Finale Reader (ke stažení zde). Pokud je u díla partitur více, jsou navíc zabaleny do souboru ZIP.

Divertimento pastorale G dur (pro 2 flétny, 3 housle a kytaru), 1987

Pin, Tan, Bel (opera, text Hana Macková), 1987

Tři dětské kánony, 1989

Čtyři astmatici a dva cholerici (houslové dueto), 1989

Bahenní motýl (pro dva recitátory a komorní soubor), 1990

Et clamor meus (pro alt, housle a varhany), 1991

Koncert G dur (pro housle a smyčcový orchestr), 1992 / partitura

Missa (pro soprán, smíšený sbor, varhany a triangl), 19932003 / partitura

Čas (pro smyčcový orchestr), 1993

Aureola (pro smyčcový orchestr), 1993

In exitu Israel de Aegypto (pro kontratenor a barokní orchestr), 1993

Stavba města a věže (pro hoboj a smsyčcový orchestr), 1993

V období dešťů (pro varhany), 1993

Čtyři dětské písně (pro zpěv a klavír), 1994

Koncert pro flétnu, cembalo a smyčcový orchestr, 1995 / partitura

Hudba č. 1—4 (pro komorní soubor), 1995

Smyčcový kvartet č. 1 „Hudba pro UFO“, 1995 / partitura

Sonáta (pro cembalo a klavír), 1995

Smyčcové trio č. 1—4, 1995 / partitura

Sonata in G (pro housle, violu da gamba a cembalo), 1995 / partitura

Lamento za C. Ph. E. Bacha (pro klavír), 1995 / partitura

Lamentationes (pro 2 tenory, violoncello a klavír), 1995–96 / partitura

Gloria (pro soprán a smyčcové trio), 1997 / partitura

Concerto grosso (pro 6 houslí, violu, violoncello a kontrabas), 1997 / partitura

Potopa (kantáta, text: Jiří Malaník), 1998 / partitura

Sinfonia in Es KV 16 (pro komorní orchestr), 1998

Symfonie č. 1, Es dur, 1998 / partitura

Te Deum (pro sóla, sbor a barokní orchestr), 1999 / partitura

Epibateron (kantáta, text: Victorinus Jezvina), 2000

Endymio (opera, text: P. David Kopecký), 2001 / partitura

Yta innocens (opera, text: P. David Kopecký), 2003  rozšířená verze 2005 / partitura

Torso (opera, text: P. David Kopecký, hudba společně s V. Zouharem), 2003

Arion (balet – melodram, text: Jiří Malaník), 2002–2004 / partitura

Capriccio Nro. 1—5 (pro housle sólo), 1995, 2005 / partitura

Kirké (komorní opera na vlastní text), 2005 / partitura

Koncert pro violoncello a smyčcový orchestr, 2005 / partitura

Lacrimae Alexandri Magni (opera, text: anonym), 2006 / partitura

Krvavá pavlač (opera, vlastní text podle scénáře Romana Ludvy), 2006 / partitura

Jirka s kozou (melodram, text: Božena Němcová), 2006 / partitura

Tvarůžkové ódy (opera, text: David Hrbek), 2006–2007 / partitura

Harlekýnova dobrodružství (pantomima), 2007 / partitura

Strašná travestie o těhotném starostovi (komorní opera, text: David a Daniel Hrbek), 2008 / partitura

Stabat mater (kantáta pro alt a smyčce), 2008 / partitura

Romeo a Julie (komorní opera, text: David Hrbek), 2009 / partitura

Sen o říši krásy (fragment opery, text: Jiří Karásek ze Lvovic), 2009

Labyrint vášně (hudební drama, text: David Hrbek), 2009–2010 / partitura

La Dafne (opera, společně s Vítem Zouharem text: Ottavio Rinuccini), 2011

Gli arcieri nudi (tři madrigaly na texty O. Rinucciniho), 2012

Voda a vzduch (opera na vlastní text podle deníků Jakuba Obrovského), 2012

Malá svita z opery Křídla a propast, 2012

O perníkové chaloupce (opera, text: Miroslav Nop), 2013

Gotická svita (pro 5 saxofonů nebo zobcových fléten), 2013

Svět podle Plinia (opera, text: Plinius starší), 2014

Kdybys mi viděla do hlavy (melodram, text: David Hrbek), 2014

Lancelot a Alexandrina (opera-melodram, text: Otokar Fischer), 2015

Laudate pueri Dominum (pro soprán, alt a orchestr), 2015

Smyčcový kvartet č. 2, 2017

L´Arianna (opera, společně s C. Monteverdim, V. Zouharem, text: Ottavio Rinuccini), 2018

Skicy pro smyčcové kvarteto (Smyčcový kvartet č. 3), 1996, 2018

Piramo e Thisbe (dramatická kantáta), 2019

Epitaphium Wolfgango Hannibali de Schrattenbach, 2019

De profundis (žalm 129/130), 2020

Pivo, ženy, zpěv (cyklus písní pro tenor a klavír), 2020

Svita d moll (variabilní obsazení), 2020

Fuga d moll (pro smyčcové kvarteto), 2020

Preludia a fugy pro klavír, 2020

Trio C dur pro housle, klavír a violoncello, 2020

Piráti (opera na barokní motivy, libreto: Milan Šedivý), 2020/21

Římská Lukrécie (opera, libreto: Rademin), 2021

Poklad Arkádie (opera, libreto: Marek Řihák), 2021

Pudl a Pudr (muzikál, libreto Helena Koblischková), 2022

Missa brevissima pro sbor a cappella, 2022

Zkáza Sodomy pro bas a komorní soubor, 2022

Templum Honoris, Honoris cupiditas, 2023

Ekotoalety, 2023 (oratorium)

Pinocchio, 2024 (opera, společně s V. Zouharem, text: David Košťák)

_________________

Účast na inscenacích oper jiných autorů

Coronide (Vít Zouhart) nastudování, režie

Three Tales (Steve Reich) hudební nastudování

Apollo et Hyacinthus, K.s. 38 (W. A. Mozart) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie

Facetum musicum (1736) (A. Vivaldi, G. F. Haendel, A. Lotti…) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie

La Nascita del Diamante (J. H. Wilderer) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie

Ghirlanda di Fiori (A. Caldara) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie

Aurea libertas, Veritas exulant (Josef Schreier) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie

Operosa terni Colossi moles (F. A. Míča) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie

Orfeus (C. Monteverdi) scéna, překlad libreta, kostýmy, hudební nastudování, režie

Noci Dnem (Vít Zouhar) hudební nastudování obnovené inscenace

Il natal di Giove (1748 – K. Müller) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie

La contesa de´ numi (1729 – L. Vinci) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie

La Semele (1727 – J. A. Hasse) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie

La Senna festeggiante, RV 693 (1726 – A. Vivaldi), nastudování, režie, kostýmy

La Gloria e Himeneo, RV 687 (A. Vivaldi) scéna, kostýmy, režie

Belleza e Decoro, Nel giorno natalizio (1729, 1732 – F. A. Míča) scéna, kostýmy, režie

Saeculum coronatum (1724 – A. Saletka) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie

La Psiche (Carlo Agostino Badia) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie

Il Tribunale di Giove (K. Dittersdorf) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie

Rappresentatione di Anima et di Corpo (E. Cavallieri) scéna a kostýmy

La sacra lancia (A. Draghi) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie

Lékař oční (V. Jírovec) scéna, kostýmy, režie

O původu Jaroměřic na Moravě (F. Míča) kostýmy, hudební nastudování

Kantátá o Mozartově smrti (J. J. Rösler) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie

Holoprtské posvícení (J. Branžovský) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie