Nevinná Yta
Opera à 7 (2003)
Tomáš Hanzlík
Hudba / Music: Tomáš Hanzlík
Libreto / Libretto: P. David a s. Joanne Baptista – Jan Kopecký (1696 – 1758)
Režie / Stage Director: Tomáš Hanzlík
Umělecké nastudování / Rehearsed by: Marek Čermák & Ensemble Damian
Kostýmy a scéna / Costumes and Set: Vendula Johnová
Obsazení / Scoring: S 1-2, A 1-3, T, B, Chorus (SATB), Sax A, Sax Bar, Cor 1-2, Vn 1 – 2, Vle, Vc, Cb, Pf
Stopáž / Durata: 80´
Historické pozadí
Úspěch opery Endymio u šlechtického publika, i nevšední uznání papežského nuncia Paulucciho při repríze opery v prosinci 1727, podnítily piaristu Davida Kopeckého k dalšímu opernímu opusu zpracovávajícímu literární předlohu jezuity Petruse Ribadeinery. Málo frekventovaný příběh ze švábských dějin o dvorských intrikách s názvem Yta innocens měl premiéru v den narozenin kardinála Schrattenbacha v kroměřížském zámeckém divadle 12. 9. 1728. Opera sklidila opět mohutný aplaus, ten byl však pro další Kopeckého práci vražedný. Italští dvorní hudebníci, kteří se cítili být ohroženi piaristickou konkurencí, vyvolali při zkouškách dalších oper několik konfliktů mezi piaristy a biskupským dvorem. I přes zdánlivé urovnání sporů byl Kopecký s rektorem celé kroměřížské piaristické koleje přeložen v listopadu 1730 na jiné působiště. Kopecký poté zřejmě od komponování světské hudby zcela upustil…
Příběh
1. scéna
Yta pocházející ze slavného hraběcího rodu, byla kvůli vzácnému věnu provdána v 18 letech za hraběte Henrika. Jeden z lovců nalezl v havraním hnízdě ukradený prsten. Když se s nálezem neopatrně chlubil ostatním dvořanům, rozlítil Henrika, který v něm poznal svůj dar a považoval ho za důkaz nevěry novomanželky. Lovce nechal uvláčet koněm a nevinnou Ytu sám svrhl z vrcholku hradu do propasti. Yta jako zázrakem pád přežila. Rozhodla se však žít sama v pustině.
2. scéna
Prostá pasačka koz Rurilla opěvuje klid přírody vzdálený zmatkům velkého světa.
3. scéna
Ve stejném lese nalézá mír v duši i Yta. Její píseň adoruje půvabná lesní údolí, která jí pomáhají zapomenout na způsobené bezpráví.
4. scéna
Hlas Yty přivábí Rurillu. Ta ještě nikdy v lese nespatřila tak nádherně oděnou dámu. Nákladné šaty a šperky jsou pro ni atributy štěstí. Yta daruje Rurille náhrdelník a vyzývá ji, aby ji od té chvíle považovala za sobě rovnou a stejně tak šťastnou.
5. scéna
Hraběte Henrika tíží svědomí, jeho mysl však ještě více zaměstnává, jak svůj zločin utajit. Sestra Yty Virgilda se snaží zjistit důvod jeho špatné nálady. Henrikus jí sdělí, že Yta je mrtvá, bolest mu však neumožňuje říci více. Virgilda naříká nad ztrátou milované sestry jako opuštěná hrdlička.
6. scéna
Henrikův správce lesa Ferildus potkává na obchůzce Rurillu. S údivem hledí na nádherný šperk, který zdobí její hruď. Koketuje s Rurillou a snaží se zjistit více o náhrdelníku. Nabídne jí, že zprostředkuje výhodný prodej. Rurilla oslněná vidinou bohatství, které by jí umožnilo skončit s nuznou existencí pasačky, souhlasí. Děkuje nebi za dar, jež se jí má stát osudem.
7. scéna
Henrikův příbuzný a důvěrný přítel Menander sní o krásné Virgildě. Snaží se ji rozveselit sentencí o tom, že každý život je konečný a živý člověk by měl hledat hlavně rozkoš. Virgilda však odmítá s tím, že nejprve je nutné najít vraha Yty a pak pomstít její smrt. Tuší, že Menander snad něco ví a tak mu dá naději. Menandrova mysl je zaslepena touhou a za příslib Virgildiny náklonnosti Henrika prozradí. Virgilda je však posedlá jedinou myšlenkou – pomstou. Menander teprve po jejím odchodu pochopí, jakému nebezpečí se vystavil. Rozhodne se hrát na obě strany: Nadbíhat dál Virgildě a zároveň bránit Henrika.
8. scéna
Ferildus se při hlášení o stavu Henrikova panství pochlubí hraběti s náhrdelníkem. Zděšený Henrikus v něm poznává šperk domněle mrtvé manželky. Když zjistí, odkud ho Ferildus má, zrodí se v jeho mysli další černý stín: za vraždu bude pykat Rurilla. Teprve, když povzbuzený Henrikus odejde, Ferildus začíná tušit, do jaké hry se zapletl. Aby toho nebylo málo, potkává Virgildu, která chce zjistit další podrobnosti Henrikova hanebného činu. Ve snaze odvrátit hrozbu od svého pána, označí Ferildus za původce neštěstí Henrikova důvěrníka Menandra. Běsnící Virgilda chystá pomstu Henrikovi i Menandrovi.
9. scéna
Yta zpívá o křehkosti života: Stačí jen krátký čas, aby vonná růže začala zapáchat.
10. scéna
Virgilda ví, že se nemůže postavit dvěma mužům, její lest je však prostá. Varuje Henrika před Menandrem, který chce při honu na divokou zvěř údajně zinscenovat tragickou nehodu a připravit Henrika o život. Po smrti Yty se Menander stal jeho dědicem.
11. scéna
Polnice zahájily hon na divokou šelmu. Všichni vzývají podsvětní démony, aby zahubili nepřítele. Kořistí se může stát každý, nikdo si před nikým není jistý. Tragédii zabrání až Yta, která s Rurillou vystoupí z lesního stínu. Užaslá Vigilda se radostně vítá se svou sestrou, Henrikus a Menander prosí za odpuštění. Yta našla v pustině pravé poslání života a všem odpouští, Virgildino srdce je však zatvrzelé, odmítá Menandra i smlouvu manželského svazku. Henrikus naléhá na Menandra, aby s ním zůstal alespoň on, šílená láska ho přece vedla ke zločinu jako Menandra ke zradě.
12. scéna – Ciaccona
Henrikus zůstává sám se svým svědomím.
Foto Milada Hronová
Realizace
Pro novodobé uvedení opery Yta innocens jsem dochované libreto Jana Kopeckého (1696 – 1758) podstatně zkrátil a zrušil postavu posla. Do symbolické sedmičky namísto ní přibyla postava Henrikova stínu (Umbra). Stejně jako v opeře Endymio jsem použil několika fragmentů piaristických skladeb: Ave Regina B dur J. N. Brosmanna (1731 – 1798), Absolve z Requiem d moll K. J. Schramma (1738 – 1820) a anonymní fugu in C. Centrální kadencí celé opery je sled akordů D/d, fis, G, F. Vedle těchto konkrétních materiálů je pracováno s celou řadou obecných barokních postupů: ciacconový bas, chromatický lamento bas, tónová symbolika, rétorické figury atd. Protože chápu Ytu jako temnější protipól Endymiona, zachoval jsem i stejné obsazení orchestru à 7 (saxofon, horna, fagot, 2 housle, continuo a kontrabas). Obě opery jsou komponované ve stylu neobarokního minimalismu. Světová premiéra se uskutečnila 1. února 2004 ve Stavovském divadle v rámci projektu Bušení do železné opony Národního divadla v Praze. Na doporučení Daniela Dvořáka jsem dílo posléze rozšířil a nově instrumentoval.
Tomáš Hanzlík
Recenze
„K místům největšího dramatického účinku patří bezpochyby scéna s Henricem a jeho stínem Umbrou, jež jako postava je skladatelovým vlastním (a velmi šťastným) zásahem do libreta.“
Harmonie, březen 2004, Marc Niubò
O autorovi
Tomáš Hanzlík
Hudební skladatel Tomáš Hanzlík (nar. 29. 7. 1972) je uměleckým vedoucím Ensemble Damian (zal. 1996) a zároveň impresáriem kočovného divadla Theatrum Schrattenbach (2004). Byl zakladatelem, dramaturgem a zároveň producentem tří olomouckých festivalů: Baroko (od r. 1998, v r. 2009 udělena cena Olomouckého kraje), Opera Schrattenbach (od r. 2005), Olomoucké barokní slavnosti (2013–2020). V letech 2006–2016 vedl Dětskou operu Olomouc při SGO, pro kterou napsal řadu původních titulů. Je odborným asistentem na KHV PdF UP (od r. 2004). Tuto katedru absolvoval v roce 1995, muzikologii na FF UP v roce 1998. Tématem jeho disertace byla hudba piaristických skladatelů 17. a 18. století (KHV PdF UP, 2004). České i latinské texty piaristů pak využil i při kompozici řady vlastních děl. Vedle pedagogické činnosti (od r. 2001) se věnuje kritickým edicím staré české hudby (T. N. Koutník: Requiem ex Es, Salve Regina Capucinorum ex d, Litaniae de Sanctissimo Nomine Jesu ex C – 1998, Choceňský manuskript – 2000, Hudba piaristických klášterů I. – 2003, Editio Baerenreiter). V letech 1996–1998 byl zaměstnán jako redaktor pro vážnou hudbu a folklór v Českém rozhlase Olomouc, se kterým spolupracuje externě doposud. Od roku 1993 pravidelně koncertuje jako dirigent, vokalista a hráč na smyčcové nástroje. S Ensemble Damian uvádí vedle staré hudby a vlastních děl také soudobé autory převážně minimalistického stylového okruhu. Účinkoval na festivalech Maraton soudobé hudby Praha, Forfest Kroměříž, Janáčkův Máj Ostrava, Janáčkovy Hukvaldy, Bezručova Opava ad. Se souborem prezentoval ČR netradičními operami také na turné v Pobaltí, Německu a v Itálii. V řadě Barokní opera a oratorium pražského FOK (2004) uvedl operu Johanna Huga Wilderera La Nascita del Diamante (Zrození diamantu) a v rámci festivalu Hudební fórum Hradec Králové (2006) českou premiéru opery Three Tales Steva Reicha.
1. února 2004 premiéroval Hanzlík v projektu Národního divadla v Praze Bušení do železné opony vlastní operu Yta innocens (Nevinná Yta) Po jejím úspěchu získal pozvání k dalšímu vystoupení v rámci téhož projektu (V. Zouhar: Coronide, Zouhar-Hanzlík: Torso; 2004) a objednávku na celovečerní operu pro Národní divadlo. Nejprve rozšířil operu Yta innocens do celovečerního formátu, ale nakonec se rozhodl pro zhudebnění anonymního textu Lacrimae Alexandri Magni (Slzy Alexandra Velikého – premiéra 25. ledna 2007). V letech 2009–2010 vytvořil a premiéroval rozsáhlé hudební drama Labyrint vášně. V roce 2011 uvedlo Národní divadlo v Brně ve světové premiéře jeho operu La Dafne (společně s V. Zouharem). Volná rekonstrukce nedochované Monteverdiho Ariadny (společně s V. Zouharem) získala na festivalu Opera 2020 cenu za divácky nejúspěšnější inscenaci. Svůj vlastní skladatelský styl Hanzlík označuje jako neobarokní minimalismus, charakteristický zacyklením historizujících harmonických a melodických fragmentů. Výrazně se také podílí na vizuální stránce produkcí Ensemble Damian a to jak po stránce pohybové (rétorická barokní gestika) tak výtvarné (návrhy a výroba dekorací a rekvizit z papírmaše) ve spolupráci s kostýmní výtvarnicí Vendulou Johnovou. V letech 2005–2010 vlastním nákladem zrekonstruoval klasicistní kovárnu v Doubravici nad Moravou, kde žije a tvoří opery, sochy a obrazy. V roce 2021 zakoupil rozsáhlý zemědělský objekt v Měrotíně, který hodlá přebudovat na umělecké dílny s venkovní a vnitřní divadelní scénou.
Umělecké portfolio
Partitury některých skladeb jsou ke stažení ve formátu MUS, který můžete přečíst např. programem Finale Reader (ke stažení zde). Pokud je u díla partitur více, jsou navíc zabaleny do souboru ZIP.
Divertimento pastorale G dur (pro 2 flétny, 3 housle a kytaru), 1987
Pin, Tan, Bel (opera, text Hana Macková), 1987
Tři dětské kánony, 1989
Čtyři astmatici a dva cholerici (houslové dueto), 1989
Bahenní motýl (pro dva recitátory a komorní soubor), 1990
Et clamor meus (pro alt, housle a varhany), 1991
Koncert G dur (pro housle a smyčcový orchestr), 1992 / partitura
Missa (pro soprán, smíšený sbor, varhany a triangl), 1993—2003 / partitura
Čas (pro smyčcový orchestr), 1993
Aureola (pro smyčcový orchestr), 1993
In exitu Israel de Aegypto (pro kontratenor a barokní orchestr), 1993
Stavba města a věže (pro hoboj a smsyčcový orchestr), 1993
V období dešťů (pro varhany), 1993
Čtyři dětské písně (pro zpěv a klavír), 1994
Koncert pro flétnu, cembalo a smyčcový orchestr, 1995 / partitura
Hudba č. 1—4 (pro komorní soubor), 1995
Smyčcový kvartet č. 1 „Hudba pro UFO“, 1995 / partitura
Sonáta (pro cembalo a klavír), 1995
Smyčcové trio č. 1—4, 1995 / partitura
Sonata in G (pro housle, violu da gamba a cembalo), 1995 / partitura
Lamento za C. Ph. E. Bacha (pro klavír), 1995 / partitura
Lamentationes (pro 2 tenory, violoncello a klavír), 1995–96 / partitura
Gloria (pro soprán a smyčcové trio), 1997 / partitura
Concerto grosso (pro 6 houslí, violu, violoncello a kontrabas), 1997 / partitura
Potopa (kantáta, text: Jiří Malaník), 1998 / partitura
Sinfonia in Es KV 16 (pro komorní orchestr), 1998
Symfonie č. 1, Es dur, 1998 / partitura
Te Deum (pro sóla, sbor a barokní orchestr), 1999 / partitura
Epibateron (kantáta, text: Victorinus Jezvina), 2000
Endymio (opera, text: P. David Kopecký), 2001 / partitura
Yta innocens (opera, text: P. David Kopecký), 2003 — rozšířená verze 2005 / partitura
Torso (opera, text: P. David Kopecký, hudba společně s V. Zouharem), 2003
Arion (balet – melodram, text: Jiří Malaník), 2002–2004 / partitura
Capriccio Nro. 1—5 (pro housle sólo), 1995, 2005 / partitura
Kirké (komorní opera na vlastní text), 2005 / partitura
Koncert pro violoncello a smyčcový orchestr, 2005 / partitura
Lacrimae Alexandri Magni (opera, text: anonym), 2006 / partitura
Krvavá pavlač (opera, vlastní text podle scénáře Romana Ludvy), 2006 / partitura
Jirka s kozou (melodram, text: Božena Němcová), 2006 / partitura
Tvarůžkové ódy (opera, text: David Hrbek), 2006–2007 / partitura
Harlekýnova dobrodružství (pantomima), 2007 / partitura
Strašná travestie o těhotném starostovi (komorní opera, text: David a Daniel Hrbek), 2008 / partitura
Stabat mater (kantáta pro alt a smyčce), 2008 / partitura
Romeo a Julie (komorní opera, text: David Hrbek), 2009 / partitura
Sen o říši krásy (fragment opery, text: Jiří Karásek ze Lvovic), 2009
Labyrint vášně (hudební drama, text: David Hrbek), 2009–2010 / partitura
La Dafne (opera, společně s Vítem Zouharem text: Ottavio Rinuccini), 2011
Gli arcieri nudi (tři madrigaly na texty O. Rinucciniho), 2012
Voda a vzduch (opera na vlastní text podle deníků Jakuba Obrovského), 2012
Malá svita z opery Křídla a propast, 2012
O perníkové chaloupce (opera, text: Miroslav Nop), 2013
Gotická svita (pro 5 saxofonů nebo zobcových fléten), 2013
Svět podle Plinia (opera, text: Plinius starší), 2014
Kdybys mi viděla do hlavy (melodram, text: David Hrbek), 2014
Lancelot a Alexandrina (opera-melodram, text: Otokar Fischer), 2015
Laudate pueri Dominum (pro soprán, alt a orchestr), 2015
Smyčcový kvartet č. 2, 2017
L´Arianna (opera, společně s C. Monteverdim, V. Zouharem, text: Ottavio Rinuccini), 2018
Skicy pro smyčcové kvarteto (Smyčcový kvartet č. 3), 1996, 2018
Piramo e Thisbe (dramatická kantáta), 2019
Epitaphium Wolfgango Hannibali de Schrattenbach, 2019
De profundis (žalm 129/130), 2020
Pivo, ženy, zpěv (cyklus písní pro tenor a klavír), 2020
Svita d moll (variabilní obsazení), 2020
Fuga d moll (pro smyčcové kvarteto), 2020
Preludia a fugy pro klavír, 2020
Trio C dur pro housle, klavír a violoncello, 2020
Piráti (opera na barokní motivy, libreto: Milan Šedivý), 2020/21
Římská Lukrécie (opera, libreto: Rademin), 2021
Poklad Arkádie (opera, libreto: Marek Řihák), 2021
Pudl a Pudr (muzikál, libreto Helena Koblischková), 2022
Missa brevissima pro sbor a cappella, 2022
Zkáza Sodomy pro bas a komorní soubor, 2022
Templum Honoris, Honoris cupiditas, 2023
Ekotoalety, 2023 (oratorium)
Pinocchio, 2024 (opera, společně s V. Zouharem, text: David Košťák)
_________________
Účast na inscenacích oper jiných autorů
Coronide (Vít Zouhart) nastudování, režie
Three Tales (Steve Reich) hudební nastudování
Apollo et Hyacinthus, K.s. 38 (W. A. Mozart) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
Facetum musicum (1736) (A. Vivaldi, G. F. Haendel, A. Lotti…) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
La Nascita del Diamante (J. H. Wilderer) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
Ghirlanda di Fiori (A. Caldara) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
Aurea libertas, Veritas exulant (Josef Schreier) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
Operosa terni Colossi moles (F. A. Míča) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
Orfeus (C. Monteverdi) scéna, překlad libreta, kostýmy, hudební nastudování, režie
Noci Dnem (Vít Zouhar) hudební nastudování obnovené inscenace
Il natal di Giove (1748 – K. Müller) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
La contesa de´ numi (1729 – L. Vinci) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
La Semele (1727 – J. A. Hasse) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
La Senna festeggiante, RV 693 (1726 – A. Vivaldi), nastudování, režie, kostýmy
La Gloria e Himeneo, RV 687 (A. Vivaldi) scéna, kostýmy, režie
Belleza e Decoro, Nel giorno natalizio (1729, 1732 – F. A. Míča) scéna, kostýmy, režie
Saeculum coronatum (1724 – A. Saletka) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
La Psiche (Carlo Agostino Badia) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
Il Tribunale di Giove (K. Dittersdorf) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
Rappresentatione di Anima et di Corpo (E. Cavallieri) scéna a kostýmy
La sacra lancia (A. Draghi) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
Lékař oční (V. Jírovec) scéna, kostýmy, režie
O původu Jaroměřic na Moravě (F. Míča) kostýmy, hudební nastudování
Kantátá o Mozartově smrti (J. J. Rösler) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
Holoprtské posvícení (J. Branžovský) scéna, kostýmy, hudební nastudování, režie
