Tomáš Hanzlík / David Hrbek, Sergej Sanža, Senia Cočev

Tvarůžkové ódy (2007)

dětská opera

Hudba / Music: Tomáš Hanzlík Libreto / Libretto: David Hrbek, Sergej Sanža, Senia Cočev Režie / Stage Director: Tomáš Hanzlík Umělecké nastudování / Rehearsed by: Tomáš Hanzlík & Dětská opera Olomouc, Ensemble Damian Obsazení / Scoring: Chorus unisono, fl, cl, sax, fag, vn 1-2, vla, vc, cb, pf, perc Stopáž / Durata: 60´

Tvarůžkové ódy očima skladatele:

Vznik opery Tvarůžkové ódy má skutečně zvláštní historii. V roce 2005 se na mne obrátil ředitel Muzea umění v Olomouci Pavel Zatloukal s návrhem, zda bych pro slavnostní otevření Arcidiecézního muzea nemohl vytvořit zábavné představení zpracovávající nejvýznamnější historické události pojící se ke kapitulnímu děkanství. Zároveň mi předal nedokončený veršovaný scénář Davida Hrbka. Ve stanoveném čase nebylo možné vytvořit hudební divadlo v takovém rozsahu, a tak jsem ke spolupráci přizval osvědčeného klauna Sergeje Sanžu a jeho Divadlo Facka. Vzniklo pouliční představení, které původní Hrbkův scénář využilo pouze jako východisko ke klauniádě o nedozkoušeném představení plném trapných omylů. Pro tento divadelní kus jsem složil několik hudebních spojek, podkresů a zhudebnil Sanžův text kramářské písně o biskupu Zdíkovi. Sám jsem při představení točil klikou flašinetu. Premiéra se odehrála v den otevření Arcidiecézního muzea 1. 6. 2006.

Asi po roce jsem při úklidu narazil na Hrbkův původní text Olomouckých pověstí a zjistil, že mne při čtení ihned napadají melodie. Jako první vznikla scénka o malém nemocném Mozartovi. Tady jsem použil Sanžův nápad o léčení neštovic a zahánění smrti pachem Olomouckých tvarůžků. Požádal jsem Davida Hrbka, zda by nemohl dokončit v podobném duchu ještě scénku o Jitce unesené Břetislavem na olomoucký hrad a zavraždění Václava III. Zázračné tvarůžky se tak staly ústředním motivem i v těchto dvou kontrastních scénkách. Jako smířlivou modlitbu po zavraždění Václava III. jsem použil píseň o patronce Olomouce Sv. Pavlíně na text Senii Cočeva, která vznikla původně pro Olomoucké benefice. Závěr opery tvoří již zmíněná píseň o Zdíkovi.

Opera má samo sebou mít v první řadě funkci estetickou a zábavnou, snažil jsem se ale zároveň i o její funkci naučnou. Původně nebyla zamýšlena jako dětská opera a myslím, že by se její realizace mohl ujmout stejně tak i dospělý ansámbl. Když jsem ji ale začal zkoušet se studenty Slovanského gymnázia, výrazně jsem ten didaktický účel posílil. Jednak zábavnou formou připomíná historii města Olomouce, ale mnohem důležitější je, že v té nejprostší a nejoproštěnější podobě ilustruje ty nejdůležitější hudebně-teoretické jevy, které jsou při verbálním výkladu bez praktické zkušenosti nesrozumitelné často i vysokoškolským studentům. Tak má předehra sonátovou formu, jejímiž hlavními tématy jsou Mozart a Břetislav. Prolog i Břetislav mají ritornelovou formu jako raně barokní opery, hned v úvodu je praktická ukázka mluveného zpěvu – recitativu, Mozart cvičí na klavír vlastní skladbu – tanec menuet, při příchodu Smrtky zaznívá gregoriánský chorál – část Requiem Dies irae, téma otce, který nutí syna cvičit na klavír (Mozart), je totožné s tématem otce, který nutí syna ke svatbě (Břetislav) – příznačný motiv, při ohlašování smrti Václava III zní chromatický sestup v basu – lamento, Václavův závěrečný zpěv je nad ostinátní harmonickou kadencí – ciaccona. Celá opera je protkána řadou obrazně symbolických míst („hvězda nad hvězdami“ – oktáva, „co hrajete to za akord“ – zmenšeně zmenšený, „panenko skákavá“ – tečkovaný rytmus, smrt – přerušení hudby). Touto operou se snažíme znovu oživit staletou praxí osvědčený koncept školního divadla, jako nejúčinnější prostředek motivace a kultivace mládeže.

Tomáš Hanzlík

Více informací o autorovi hudby a partituru najdete na samostatné stránce.